228 C 81/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 9. 2. 2018 uzavřeli rámcovou smlouvou [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet. Dne 16. 3. 2020 uzavřeli účastníci dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 10 000 Kč, který čerpal prostřednictvím běžného účtu. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně tak, že žalovaného prověřila v bankovním a nebankovním registru klientských informací (BRKI a NRKI), vyžádala si informace od některých společností patřících do skupiny PPF, a na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr. Žalovaný podmínky kontokorentu porušil, proto jej žalobkyně ke dni 18. 1. 2022 zesplatnila. Žalobkyně žádá jistinu kontokorentu 7 246,99 Kč, úrok ve výši 317,53 Kč (za období do zesplatnění, tj. od 1. 11. 2021 do 17. 1. 2022), úrok ve výši 18,9 % ročně z jistiny od 18. 1. 2022 do 16. 2. 2022, úrok ve výši 8,5 % ročně z jistiny od 17. 2. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny od 28. 1. 2022 do zaplacení. Žalobkyně se též domáhala zaplacení částky 3 258 Kč tvořené částkou 2 588 Kč odpovídající zápornému zůstatku na běžném účtu žalovaného, který vznikl pozdějším zaúčtováním offline transakcí provedených debetní kartou žalovaného (tj. po zablokování čerpání kontokorentu). Dále ji tvoří částka 70 Kč odpovídající poplatkům za výběry z bankomatu (dva po 35 Kč) a částka 600 Kč odpovídající účelně vynaloženým nákladů na vymáhání dluhu po žalovaném v paušální výši dvakrát po 300 Kč, což si účastníci sjednali v podmínkách pro používání úvěru. 2. Podáním ze dne 11. 7. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 760 Kč, kterou žalovaný uhradil dne 8. 6. 2022 (200 Kč) a dne 7. 7. 2022 (560 Kč) a žalobkyně ji započetla na záporný zůstatek na běžném účtu. V návaznosti na zpětvzetí soud usnesením ze dne 18. 7. 2022, které nabylo právní moci dne 9. 8. 2022, řízení částečně zastavil co do částky 760 Kč. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 4. Soud zjistil následující skutečnosti. 5. Dne 9. 2. 2018 podepsali žalobkyně a žalovaný rámcovou smlouvu o platebních službách [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout službu běžného účtu (včetně platební karty). Dodatkem čl. 11 k této smlouvě se žalobkyně dále zavázala žalovanému poskytnout kontokorent, tj. možnost přečerpat běžný účet až do částky 10 000 Kč. Žalovaný se jej spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně (účtovaným denně z aktuálně vyčerpané části kontokorentu) zavázal splácet průběžně připisováním peněz na běžný účet. Žalovaný byl povinen kontokorent splatit nejpozději do 1 roku od posledního přečerpání. 6. Podle ceníku žalobkyně účinného od 3. 11. 2020 činil poplatek za výběr z bankomatu cizí banky 35 Kč. Podle podmínek pro používání kontokorentu má žalobkyně mj. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání dluhu proti žalovanému. 7. V žádosti o úvěr (viz aplikační data) žalovaný uvedl, že je zaměstnanec a má čistý příjem 21 000 Kč. Z aplikačních dat dále plyne, že předtím, než žalovaný dne 16. 3. 2020 požádal o kontokorent, podal od prosince 2019 dalších 7 žádostí o úvěr, z nichž pouze první byla schválena a ostatní zamítnuty (5 z nich bylo s polovičním úvěrovým rámcem 5 000 Kč). U všech zamítnutých žádostí uváděl i typ bydlení (nájem, resp. družstevní byt) a od kdy je zaměstnán (šlo o různá data). U posledních tří žádostí uvedl i zaměstnavatele (dva různé) a dobu zaměstnání (opět různě dobu neurčitou či určitou). Např. dne 26. 1. 2020 podal žalovaný v průběhu patnácti minut celkem tři žádosti o úvěr, které byly zamítnuty – ve dvou neuvedl žádného zaměstnavatele a datum zaměstnání od 1. 6. 2019 a potřetí [příjmení] železárny od 1. 12. 2017. 8. Podle úvěrové zprávy bylo žalovanému odmítnuto celkem 7 žádostí o splátkové kontrakty a měl jeden existující nesplátkový kontrakt. 9. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu plyne, že žalovaný vyčerpal na jistině kontokorentu ke dni 12. 4. 2022 celkem 7 246,99 Kč a byly mu předepsány úroky 317,53 Kč. Dne 18. 1. 2022 žalobkyně úvěr zesplatnila. Ke dni 18. 1. 2022 měl žalovaný na běžném účtu záporný zůstatek - 3 458 Kč a ke dni 12. 4. 2022 záporný zůstatek - 3 258 Kč. Na úroky žalovaný po dobu čerpání kontokorentu uhradil celkem 1 436,13 Kč. 10. Podle výpisu z běžného účtu ke dni 12. 4. 2022 žalovaný dne 22. 11. 2022 provedl dva výběry z bankomatu České spořitelny, za což mu žalobkyně naúčtovala pokaždé poplatek 35 Kč. 11. Podle výpisu z běžného účtu ke dni 20. 4. 2022 měl žalovaný na běžném účtu záporný zůstatek - 3 258 Kč a dne 27. 12. 2021 a 17. 1. 2022 mu žalobkyně naúčtovala účelně vynaložené náklady na vymáhání dvakrát po 300 Kč. Podle výpisu z běžného účtu ke dni 8. 6. 2022 na něj přišla platba 200 Kč a dne 7. 7. 2022 platba 560 Kč. 12. Výzvou k zaplacení dluhu odeslanou dne 20. 1. 2022 (viz podací lístek) žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z kontokorentu 7 564,52 Kč a na běžném účtu 3 458 Kč do 27. 1. 2022. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 17. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 18. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 19. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 20. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o účtu podle § 2662 a násl. občanského zákoníku, a posléze smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Žalobkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku