229 C 127/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků elektronické komunikace smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému na jeho bezhotovostní účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši [částka], žalovaný se zavázal prostředky vrátit do [datum], což neučinil, přestože byl o zaplacení upomínán. Smlouva byla uzavřena po registraci žalovaného na webových stránkách [webová adresa], po prověření úvěruschopnosti skrze lustrace v příslušných databázích. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou ze dne [datum], tak požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od [datum]. Žalobkyně pro případ, že by soud neměl nárok z úvěrové smlouvy za prokázaný, navrhla uložit žalovanému povinnost vydat bezdůvodné obohacení spočívající v převedených finančních prostředcích na jeho účet. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Z nařízeného jednání se žalobkyně prostřednictvím právního zástupce omluvila, odročení nežádala. Žalovaný se, přestože byl řádně předvolán, k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 4. Soud dospěl na základě předložených listin k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], dne 13. 1. (bez uvedení roku) převedla na účet č. [bankovní účet] částku ve výši [částka]. Dle vyjádření banky ze dne [datum] byl v rozhodném období, tj. v lednu 2016, majitelem a disponentem specifikovaného účtu [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], tedy osoba odlišná od žalovaného. Dalším disponentem účtu byla [jméno] [příjmení], [datum narození]. Dopisem ze dne [datum] odeslaným téhož dne na adresu bydliště žalovaného uvedenou na předložených listinách žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu s uvedením lhůty do tří dnů. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž měla právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky a žalovaný se měl zavázat tyto prostředky včetně příslušenství vrátit. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle. 6. Smlouvou ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. 7. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne [datum] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen nařízení), vše ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání. 8. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení pro účely tohoto nařízení se rozumí„ elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. 10. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právní předchůdkyní a žalovaným, ať už v písemné či ústní formě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků, podstatnou náležitostí je však elektronický podpis jednající osoby. Prostý elektronický podpis pak nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měly dohodnout, ani osobu jednajícího. Nadto nebylo v řízení prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný elektronický podpis. 13. Žalobkyni nemohlo být poskytnuto ani poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., přičemž takové poučení se poskytuje účastníku pouze při jednání, kterého se však žalobkyně nezúčastnila. 14. V řízení kromě toho, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy tvrzeného obsahu právě s žalovaným, nebylo prokázáno ani poskytnutí peněžních prostředků v tvrzené výši [částka] na jeho účet, když sdělením banky bylo zjištěno, že žalovaný nebyl ani vlastníkem, ani disponentem předmětného účtu, na který byla částka [částka] převedena. Vzhledem k uvedeným skutečnostem tak soud rozhodl o zamítnutí žaloby v celém rozsahu. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., za situace, kdy ve věci zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly a ani je neuplatňoval.