229 C 158/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 970 Kč s příslušenstvím jak uvedeno v I. a II. výroku rozsudku s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 28. 3. 2006 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na základě které byla žalovanému vyplacena půjčka ve výši 20 000 Kč, avšak žalovaný uhradil pouze částku 9 030 Kč. Žalobkyně se výslovně domáhá pouze vydání nezaplacené jistiny jako bezdůvodného obohacení žalovaného, nikoliv dalších nároků ze smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka z půjčky postoupena žalobkyni, žalovaný ničeho dalšího nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud podle § 115a) č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) ve věci rozhodl na základě listin založených ve spise, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný, k výzvě soudu žádné námitky nevznesl; soud měl tedy v souladu s daným poučením za to, že také souhlasí. 4. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní subjektivita žalobkyně. 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným dne 24. 3. 2006 a smluvním podmínek bylo soudem zjištěno, že mezi těmito smluvními stranami byla uzavřena smlouva o půjčce, na základě které věřitel při podpisu smlouvy žalovanému jako dlužníkovi vyplatil v hotovosti půjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu spolu s poplatkem (kapitalizovaným úrokem) v 52 týdenních splátkách splatných od 7. dne od uzavření smlouvy. Žalovaný netvrdil a ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by na půjčku zaplatil více, než vyplývá ze žalobních tvrzení, tj. částku 9 030 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně příloh a z oznámení o postoupení ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni a uvedené bylo žalovanému oznámeno. 7. Z výzvy k plnění ze dne 11. 11. 2021 a z podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. 8. Soud na prokázaný skutkový stav aplikoval dle § 3028 odst. 1,3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), právní předpisy účinné v době uzavření a porušení smluvního vztahu, tedy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“). 9. Dle § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 10. Po zhodnocení shora uvedených zjištění tak soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], když smlouva o postoupení pohledávek prokazuje postoupení pohledávek za žalovanou podle § 1879 a § 1880 o. z. na žalobkyni, a žalovaným byla podle § 657 občanského zákoníku uzavřena shora určená smlouva o půjčce, na základě které žalovaný obdržel půjčku ve výši 20 000 Kč a zavázal se jistinu vrátit, což zcela nesplnil, když zaplatil pouze částku 9 030 Kč. Soud proto podle § 657 občanského zákoníku ve spojení s § 3028 odst. 1,3 o. z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 10 970 Kč. 11. Podle § 517 odst. 1,2 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb., byla žalovanému také uložena povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši tak, jak uvedeno v I. výroku rozsudku, a to v souvislosti s prodlením se zaplacením půjčky od doby, kdy pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Kapitalizovaný úrok z prodlení za období od 28. 3. 2007 do 18. 12. 2020 ve výši 12 216,94 nebyl žalobkyni přiznán, neboť výkon tohoto práva, byť primárně vzniklého v důsledku prodlení žalovaného, soud s ohledem na výši úroku v kapitalizované podobě převyšující výši dlužné jistiny a zejména s ohledem na délku doby uplynulé od vzniku prodlení do okamžiku postoupení pohledávky a následného podání žaloby dne 29. 4. 2022, tj. 15 letech, soud pokládá za nemravný. Nelze přiznat právní ochranu nároku, který ve své konečné výši vznikl za vydatného přispění věřitele v důsledku jeho dlouhodobého prodlení s uplatněním svého práva u soudu. Mravnost nároku na úrok z prodlení za tuto dobu proto mohla a měla žalobkyně zohlednit v jednání o ceně pohledávky zaplacené postupiteli. 12. Nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení byl proto zamítnut podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měla plný úspěch žalobkyně, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 970 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze 3 úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Postup podle ust. § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.