23 C 5/2020 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že vůči němu je právně neúčinná darovací smlouva ze dne [datum], na základě které [jméno] [příjmení], [datum narození] převedla na žalovaného [celé jméno žalovaného], narozeného [datum] vlastnická práva k ideální polovině pozemků parc. [číslo] 2080 a [číslo], a k ideálním polovinám staveb č. e. 49 a č. e. 307, k. ú. [obec], zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kladno. Žalobu odůvodnil tak, že je věřitelem [jméno] [příjmení], která mu dluží částku ve výši 14 000 Kč, když svůj závazek co do důvodu a výše uznala písemným uznáním dluhu v roce 2011. Žalobce dále uvedl, že z tohoto dluhu mu [jméno] [příjmení] nic nezaplatila a poukázal dále na skutečnost, že písemné uznání dluhu je dosud vymahatelné, neboť nedošlo k uplynutí promlčecí lhůty. K prokázání svého žalobního tvrzení označil jako důkaz listinu s písemným uznáním dluhu, výslechy účastníků s výhradou důkazů dalších. 2. Soud dne [datum] vyzval v té době ustanoveného zmocněnce žalobce, aby založil k žalobnímu tvrzení označený důkaz, tj. písemné uznání dluhu, za účelem prokázání, že [jméno] [příjmení] dluží žalobci částku 14 000 Kč. Žalobce byl rovněž vyzván, aby sdělil, zda svoji pohledávku příp. přihlásil do dědického řízení, neboť v průběhu řízení vyšlo najevo, že [jméno] [příjmení] zemřela. 3. K žalobě se žalovaný vyjádřil svým podáním ze dne [datum], ve kterém uvedl, že žalobu neuznává, neboť před podpisem darovací smlouvy ze dne [datum] nevěděl a ani nemohl vědět, že jeho matka má vůči žalobci pohledávku. Nemohl ani při náležité pečlivosti proto úmyslně zkrátit žalobce. Žalovaný ještě upřesnil, že žalobce je bývalým přítelem jeho matky, se kterou vedl společnou domácnost, proto mu je známo, že bylo vedeno několik soudních sporů mezi jeho matkou a žalobcem. Žalovaný dále uvedl, že se domnívá, že se jedná o osobní vyřizování sporů. Žalovaný rovněž rozporoval podpis jeho matky na listině o uznání dluhu. 4. Dne [datum] soud obdržel od v té době zmocněnce žalobce žádost o prodloužení lhůty k založení označeného důkazu do [datum], a to z toho důvodu, že žalobce onemocněl koronavirem a nastaly potíže při osobním kontaktu se žalobcem. Následně dne [datum] soud obdržel další žádost o prodloužení lhůty k doplnění důkazu z důvodu zhoršeného zdravotního stavu žalobce, co ztěžuje standardní osobní kontakt. Poté dne [datum] soud obdržel přímo od žalobce doklady do spisu (které v žalobě nebyly nijak označeny), a to konkrétně platební příkaz 700 USD z účtu žalobce na účet matky [jméno] [příjmení] žijící v USA, 2 x e-maily od [jméno] [příjmení] – druhé dcery [jméno] [příjmení] též žijící v USA, s údajem účtu matky a poděkování – potvrzení o došlé platbě na operaci matky [jméno] [příjmení] – e-mail od [jméno] [příjmení]. Žalobce rovněž v tomto podání zmínil, že požadovaný důkaz – listinu s písemným uznáním dluhu nechal v [obec], a protože je tč. v lázních, tento důkaz zašle po návratu do [obec] po [datum]. Soud však požadovaný důkazy ani v tomto termínu neobdržel, proto byl zmocněnec žalobce vyzván dne [datum] o potřebné doplnění. K doplnění nedošlo a dne [datum] soud obdržel žádost o přiznání osvobození od soudních poplatků, a to přímo od žalobce. [příjmení] dne obdržel soud tuto žádost i od zmocněnce žalobce. Následovala žádost o prodloužení lhůty k podání vyplněného potvrzení o příjmech žalobce, když následně soud prohlášení obdržel [datum]. Soud svým usnesením čj. 23 C 5/2020-97 ze dne 20. 5. 2021 žalobci osvobození od placení soudních poplatků nepřiznal. Toto usnesení bylo usnesením Krajského soudu v Praze čj. 25 Co 184/2021-121 ze dne 23. 8. 2021 potvrzeno. Následně dne [datum] žalobce rozšířil žalobní návrh a požadoval, aby soud rozhodl rovněž o neúčinnosti právního úkonu daru formou převodu finančních prostředků ve výši 5 000 000 Kč uskutečněný matkou žalovaného [jméno] [příjmení] ve prospěch žalovaného [celé jméno žalovaného] jako obdarovaného před její smrtí [datum]. K tomuto návrhu žalobce neoznačil žádný důkaz. Dne [datum] žalobce požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení bezplatného právního zástupce z důvodu zhoršení svého zdravotního stavu. Soud usnesením čj. 23 C 5/2020-180 ze dne 13. 12. 2021 ustanovil žalobci právní zástupkyni JUDr. [jméno] [příjmení]. 5. Soud přistoupil k nařízení jednání na [datum], a protože se hodlal řádně připravit jednání, urgoval právní zástupkyni žalobce o založení důkazu označeného žalobou a opakovaně urgovaného k založení. K této výzvě však žalobce označený důkaz opětovně nezaložil, dne [datum] však urgoval soud, aby vydal usnesení k návrhu žalobce na rozšíření žalobního návrhu, a rovněž požádal soud o nařízení setkání s mediátorem. 6. Protože soud nemohl bez řádného doplnění žaloby o označený důkaz rozhodnout o návrhu na rozšíření žaloby, přistoupil k rozhodnutí o tomto návrhu až v rámci nařízeného jednání, v rámci kterého byla právní zástupkyně žalobce vyzvána k založení označeného důkazu – listiny s písemným uznáním dluhu. Poté, co od žalobce tento důkaz k dispozici neměla, rozhodl soud v tom smyslu, že změnu žaloby nepřipustil. 7. Žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně uvedl, že na své žalobě i nadále trvá. Žalovaný setrval na svém stanovisku, že se žalobou nesouhlasí, upřesnil, že dědické řízení po jeho matce pořád probíhá před Obvodním soudem pro Prahu 2. V rámci jednání bylo upřesněno, že následně založené doklady žalobcem – platební příkaz na 700 USD, e-mail a poděkování za platbu by měly prokázat tvrzení žalobce, že k půjčce peněz žalobcem matce žalovaného opravdu došlo. Tyto důkazy však tvrzení žalobce o tom, že matce žalovaného [jméno] [příjmení] zapůjčil 14 000 Kč, neprokazovaly. Za dané situace, kdy je nutné, aby žalobce prokázal, že vůči své dlužnici (matce žalovaného) má vykonatelnou pohledávku, přistoupil proto soud k výzvě, aby žalobce doplnil důkaz dle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) k tomuto svému tvrzení. Po této výzvě soudu právní zástupkyně žalobce uvedla, že listinu o uznání dluhu, na kterou je odkazováno v žalobních tvrzeních, nemá. 8. Soud danou věc posoudil takto: 9. Podle § 589 odst. 1 občanského zákoníku zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Podle odst. 2 neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba). 10. Podle § 590 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel. 11. Podle § 594 odst. 1 občanského zákoníku neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce. 12. Výše citovaná ustanovení § 589 a násl. občanského zákoníku upravují tzv. relativní neúčinnost právního jednání. Podstatou tohoto institutu je, že na základě rozhodnutí soudu o odpůrčí žalobě podané věřitelem (§ 589 odst. 2 občanského zákoníku) se právní jednání dlužníka stane vůči věřiteli neúčinným. Věřitel se proto následně může uspokojit i z toho, co z dlužníkova majetku takovým právním jednáním ušlo (§ 595 odst. 1 občanského zákoníku). Ona relativnost je dána právě tím, že ve vztahu k ostatním osobám je právní jednání nadále platné i účinné. Pasivně legitimován není přímo dlužník, ale osoba, se kterou právně jednal, popř. která z právního jednání měla prospěch, či za určitých podmínek i jejich právní nástupci (§ 594 občanského zákoníku). 13. Základní podmínkou dovolání se relativní neúčinnosti je, že věřitel má vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku, jejíž uspokojení bylo předmětným právním jednáním zkráceno (§ 589 odst. 1 občanského zákoníku). Občanský zákoník v návaznosti na to v § 590 a § 591 konkretizuje celkem tři skutkové podstaty relativní neúčinnosti (právní jednání v úmyslu zkrátit věřitele – § 590 odst. 1, mrhání majetkem – § 590 odst. 2 a bezúplatná právní jednání – § 591), z nichž v této věci je relevantní ta první. Jmenovitě podle § 590 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku platí, že věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel. Na rozdíl od ostatních případů podle písm. a) a b) téhož ustanovení se tu nevyžaduje, aby věřitel prokázal, že druhá s