230 C 11/2022-82 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15.7.2019 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroku ve výši 12,5% p.a. v pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 923 Kč splatných vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem 20. 8. 2019. Ačkoliv žalovaný úvěr čerpal, v rozporu se smlouvou jej řádně nesplácel (hradil pouze prvních 16 měsíčních splátek), žalobkyně tak v souladu se smlouvou úvěr ke dni 29.12.2021 zesplatnila. Zůstatek úvěru v žalované výši se skládá z dlužné jistiny ve výši 32 430,41 Kč a poplatků ve výši 2 410 Kč. Dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný smluvní úrok z dlužné jistiny ve výši 4759,84 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 438,70 Kč, smluvní úrok ve výši 8,5% ročně z dlužné jistiny za období od 7.1.2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% ročně z dlužné jistiny od 7.1.2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně dále tvrdila, že vědoma si své zákonné povinnosti důkladně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením smlouvy o úvěru. Z bankovního registru klientských informací žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zjistila, že žalovaný má mimo závazku u žalobkyně čtyři další dluhy vyplývající ze smlouvy o spotřebním úvěru ze dne 27.11.2018, smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne 21.1.2019, smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne 4.4.2019 a smlouvy o úvěru ke kreditní kartě ze dne 21.1.2019, přičemž souhrnná měsíční splátka těchto dluhů činila 1 373 Kč měsíčně. Dále žalobkyně tvrdila, že komplexně vyhodnotila finanční situaci žalovaného, když kontrolou příjmů na jeho běžném účtu spolehlivě zjistila jeho příjem v průměrné výši 18 881,71 Kč měsíčně, dále pak byl na účtu žalovaného zjištěn mimořádný příjem ve výši 110 000 Kč ze dne 25.6.2019. Dále žalobkyně zjistila pravidelné měsíční výdaje žalovaného ve výši 16 507 Kč (tj. náklady na pojištění 1 500 Kč, výdaje na bydlení 4 000 Kč, částka představující životní minimum ve výši 3 410 Kč, výdaje žalovaného na závazky u jiných poskytovatelů úvěru ve výši 5 123 Kč a výdaje žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 2 474 Kč). Žalobkyně tak uzavřela, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného činí 18 089 Kč, což je 52,29 % pravidelných příjmů ze mzdy, pročež je úvěruschopnost žalovaného zjevně dána; situace žalovaného splňovala i interní podmínku žalobkyně o rezervě ve výši 15% příjmu nastavenou interním skoringem žalobkyně. Lustrace žalovaného v databázi SOLUS, insolvenčním rejstříku a aplikaci Neplatné doklady pak byla negativní. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání nařízenému na 7.11.2022 se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán. 4. Soud ve věci provedl následující listinné důkazy. 5. Ze smlouvy o úvěru, všeobecných obchodních podmínek, žádosti o poskytnutí úvěru, standardních informací o spotřebitelském úvěru a sazebníku poplatků bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 15.7.2019 smlouvu o úvěru v listinné podobě, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 12,5 % ročně splatit pravidelnými měsíčními anuitními splátkami po 923 Kč, splatnými vždy k 20. dni daného měsíce, a to počínaje dnem 20.9.2019. Z historického výpisu úvěru ve spojení s interním účetním dokladem vyplývá, že žalovaný úvěr ve výši 40 000 Kč čerpal dne 15. 7. 2019. 6. Výzvou ze dne 10.11.2021 bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne 25.6.2019 uzavřena další, resp. předcházející smlouva o úvěru, na základě které byl žalovaným čerpán úvěr ve výši 110 000 Kč, přičemž ke dni 9.11.2021 dlužil žalovaný splátky úvěru ve výši 34 029,37 Kč. 7. Výzvou ze dne 10.11.2021, odeslanou následujícího dne (viz poštovní podací arch), vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 13 706,99 Kč, kterou jí žalovaný měl dlužit na základě úvěrové smlouvy ze dne 15.7.2019, a to do 29.12.2021 s upozorněním, že pro případ nezaplacení této částky bude celý úvěr zesplatněn. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 1. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 11. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 13. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 14. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně ještě před uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku) a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 15. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména roz