230 C 16/2022-71 — Okresní soud v Kladně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 251, 97 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 29.4.2021 rámcovou smlouvu a následně dne 15.6.2021 její dodatek [číslo] úvěrovou smlouvu, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 38 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splatit včetně obchodního úroku s roční úrokovou sazbou ve výši 17,9 % p.a. v pravidelných měsíčních splátkách po 1 120 Kč. V rámci sjednávání úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě lustrace jeho osoby v registrech bankovních a nebankovních informací, dále pak na základě potvrzení zaměstnavatele žalovaného důvěryhodně zjistila dlouhodobý průměrný měsíční výdělek žalovaného. Žalovaný však od 14.10.2021 nehradil sjednané splátky řádně a včas, a to i přesto, že byl opakovaně upomínkami k úhradě splátek vyzýván. Došlo tak v souladu se smluvním ujednáním stran k zesplatnění celého úvěru ke dni 14.12.2021 písemnou výzvou. Žalovaná částka se skládá z úvěrové jistiny ve výši 36 252,22 Kč a příslušenství v podobě nesplaceného úroku (částečně kapitalizovaného za období od 14.9.2021 do 13.12.2021 ve výši 1 591,78) a úroku z prodlení v zákonné výši za období od zesplatnění úvěru do zaplacení. 2. Dále žalobkyně tvrdila, že dne 12.5.2021 uzavřena s žalovaným formou dodatku [číslo] k shora citované rámcové smlouvě – smlouvu o poskytnutí kontokorentu, na základě které bylo žalovanému od 12.5.2021 umožněno čerpat kontokorentní úvěr úročený obchodním úrokem ve výši 18,9% ročně. Pro porušení smluvních podmínek (nesplácení úvěru citovaného v odst. 1) byl žalovanému kontokorentní úvěr ke dni 14.12.2022 zesplatněn. Dlužná pohledávka odvíjející se od smlouvy o poskytnutí kontokorentu je tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 3 899,75 Kč, nesplaceným soudním úrokem z kontokorentního úvěru za období od 1.9.2021 do 14.12.2021 ve výši 217,78 Kč a úrokem z prodlení od zesplatnění do zaplacení v zákonné výši. 3. Dále žalobkyně tvrdila, že k okamžiku zesplatnění pohledávek žalovaného ze shora citovaných smluv vykazoval běžný účet žalovaného záporný zůstatek ve výši 1 100 Kč; nárok na zaplacení této částky tak žalobkyně také uplatnila svým žalobním návrhem. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání ve věci dne 25.11.2021 se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou účast na jednání omluvila, soud tak věc projednal a rozhodl ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků. 5. Soud provedl dokazování Rámcovou smlouvou ze dne 29.4.2021, ze které zjistil, že žalobkyně se žalovanému zavázala poskytovat bankovní služby včetně vedení běžného účtu [číslo] součástí smlouvy strany sjednaly i obchodní podmínky, podmínky používání úvěru, podmínky pro používání kontokorentu a další dokumenty. 6. Dále pak soud provedl dokazování dodatkem [číslo] ke shora citované rámcové smlouvě včetně podmínek pro používání úvěru – tj. smlouvou o úvěru, ze které zjistil dohodu účastníků čerpat úvěr ve výši 38 000 Kč a následně jej splatit v měsíčních splátkách po 1 120 Kč včetně úroků z úvěru ve výši 17,9% ročně. 7. Dodatkem [číslo] ke shora citované rámcové smlouvě včetně podmínek pro používání kontokorentu bylo zjištěno, že žalobkyně umožnila žalovanému čerpat prostřednictvím přečerpání běžného účtu kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč za sjednaných podmínek, včetně ujednání o úroku z tohoto úvěru ve výši 18,9% ročně. 8. Z výpisu žalobkyně o čerpání a splácení kontokorentu bylo zjištěno, že za období od 15.9.2021 do 14.12.2021 vyčerpal žalovaný z kontokorentního úvěru jistinu ve výši 3 899,75 Kč, dále pak byl z tohoto výpisu zjištěn ke dni 14.12.2021 zůstatek na účtu ve výši 1 100 Kč. 9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného ze dne 7.1.2022 byl zjištěno, že částka 38 000 Kč byla připsána na běžný účet žalovaného dne 18.6.2021. Z přehledu plateb ze dne 2.2.2022 bylo zjištěno, že žalovaný přestal hradit sjednané splátky úvěru od měsíce října 2021. Předžalobní výzvou ze dne 14.12.2021 (včetně podacího archu České pošty dokazujícího její odeslání žalovanému), že žalobkyně žalovanému oznámila předčasné zesplatnění všech jeho pohledávek z důvodu porušení jeho povinnosti hradit splátky řádně a včas. 10. Po provedení shora uvedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný dne 29.4.2021 uzavřel s žalobkyní rámcovou smlouvu o poskytování služeb, následně se dne 15.6.2021 žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč, které skutečně byly žalovanému vyplaceny převodem na jeho běžný bankovní účet. Dále na základě smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 12.5.2021 žalovaný průběžně čerpal kontokorentní úvěr. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr včetně úroku s úrokovou sazbou ve výši 17,9 % p.a. (v případě kontokorentního úvěru pak 18, 9% p.a.), kdy tato sazba byla neměnná po celou dobu trvání smlouvy o úvěru. Úvěr měl být splacen v měsíčních splátkách ve výši a se splatností uvedenými ve smlouvě a dodatcích k ní. Žalovaný nehradil v rozporu se smluvním ujednáním splátky řádně a včas, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění zůstatku úvěru s příslušenstvím a k zesplatnění čerpaného kontokorentního úvěru. Pohledávka ke dni podání žaloby činila na jistině úvěru částku 36 252,22 Kč, na jistině kontokorentního úvěru pak částku 3 899,75. Současně žalovaný přečerpal svůj běžný účet do záporného zůstatku 1 100 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani po předžalobní výzvě žalobkyně. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Příslušným nařízením pak je nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. Podle § 122 odst. 4 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, platí, že u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 14. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že žaloba byla podána v plném rozsahu důvodně. V řízení bylo prokázáno, že účastníci platně uzavřeli smlouvy o úvěru podle § 2395 a následujících občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 38 000 Kč a kontokorentní úvěr ve výši 3 899,75 Kč (ke dni 14.12.2021), které se zavázal pravidelně splácet za podmínek dle citované smlouvy. Žalovaný porušil smluvní podmínky, když nehradil dohodnuté splátky řádně a včas. V důsledku tohoto jednání prohlásila žalobkyně v souladu se smlouvou úvěr za splatný a vyzval žalovaného k úhradě jistin úvěrů spolu s úrokem. Soud má za prokázané, že žalobkyně svoji povinnost vyplývající ze smlouvy, tedy poskytnout žalovanému peněžní prostředky, splnila řádně, naopak žalovaný svoji povinnost poskytnutý úvěr splácet a zaplatit z něj úroky nesplnil, toto žalovaný v průběhu řízení ostatně ani netvrdil. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil žalobkyni dle uzavřených smluv, dostal se do prodlení. Žalovaná částka se skládá ze shora uvedených jistin úvěrů, a dále pak z finančních prostředků odpovídajících zápornému zůstatku na běžném účtu žalobce ke dni zesplatnění úvěrů (tj. částce 1 100 Kč). 15. Soud s ohledem na výše uvedené vyhověl výrokem I. rozsudku žalobě co do nároku na úhradu částky 36 252,22 Kč, 3 899,75 Kč a 1 100 Kč, dále pak žalobkyni přiznal smluvní obchodní úrok z úvěru ve výši 17, 9% z jistiny 36 252,22 (a 18,9% p.a. v případě jistiny kontokorentního úvěru 3 899,75 Kč) a úrok z prodlení z jistiny ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, za aplikace § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, za období před zesplatnění úvěru pak byl smluvní úrok žalobcem kapitalizován. Třídenní lhůta k plnění pak byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. 16. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle zásady procesního úspěch ve sporu. Soud tak žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 538 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 1 651 Kč a paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka za dva úkony po 300 Kč ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb