25 C 68/2021 — Okresní soud v Kladně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 17 101,12 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit zpět jistinu a částku 19 230 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 028 Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 727 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 475 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 704 Kč. Žalovaný uhradil na dluh pouze částku 16 800 Kč. Žalobkyně se tak domáhá úhrady zbytku dluhu, s nímž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný dne [datum] uzavřel smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, a žalovaný se zavázal zaplatit zpět jistinu a částku 3 625 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 521 Kč, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 833 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 271 Kč, a to v 45 týdenních splátkách po 192 Kč. Žalovaný uhradil na dluh pouze částku 4 500 Kč. Žalobkyně se tak domáhá úhrady zbytku dluhu, s nímž je žalovaný v prodlení. Žalovaný dlužnou částku nevrátil ani k výzvě žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením obou smluv právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnuté zápůjčky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se bez omluvy nedostavil žalovaný, žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 4. Soud provedl dokazování smlouvou o zápůjčce uzavřenou právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným ze dne [datum] (jiná smlouva o zápůjčce k důkazu předložena nebyla), zákaznickou kartou žalovaného, tabulkami umoření, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek, výzvou k úhradě a podacími lístky. 5. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne [datum] právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dohodu, na základě které poskytl žalovanému částku 5 000 Kč, žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit poskytnutou částku společně s úrokem a poplatky v pravidelných týdenních splátkách (důkaz: smlouva o zápůjčce ze dne [datum]). Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil 4 500 Kč, resp. 2 800 Kč (důkaz: tabulky umoření). Žalovaný zbylou částku neuhradil ani k výzvě žalobkyně (důkaz: předžalobní výzva). Ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplývá, že v rámci sjednávání smlouvy ze dne [datum] žalovaný uvedl, že jeho pravidelný měsíční příjem činí 23 000 Kč čistého a celkem má výdaje ve výši 14 200 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně jejích příloh, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku bylo zjištěno postoupení pohledávky na žalobkyni. 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne [datum], a že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč. V žalobě tvrzené uzavření smlouvy o zápůjčce dne [datum] nebylo soudu prokázáno, jakož ani to, že by právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 23 000 Kč. Dále žalobkyně žádným způsobem neprokázala, že právní předchůdce žalobkyně splnil svoji povinnost stanovenou ve shora citovaném § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy o zápůjčce dne [datum]. Žalobkyně v žalobě k této skutečnosti uvedla pouze obecné tvrzení, že posouzení schopnosti žalovaného splácet provedla zjištěním skutečností uvedených žalovaným v zákaznické kartě, aniž by tvrdila a prokazovala, jaká konkrétní zjištění učinila. Z předložených listin skutečné zkoumání schopnosti splácet nevyplývá, vyjma skutečnosti, že žalovaný vyplnil zákaznickou kartu v souvislosti s uzavřením smlouvy o zápůjčce dne [datum]. 9. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutou zápůjčku (popř. zápůjčky) a aby označila důkazy k tvrzení, že s žalovaným právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu o zápůjčce dne [datum] a poskytl mu prostředky ve výši 23 000 Kč. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (zápůjčku) neunesla. 10. Žalovaný od právního předchůdce žalobkyně obdržel částku ve výši 5 000 Kč, přičemž žalobkyni, popřípadě právnímu předchůdci žalobkyně vrátil dle tabulek umoření částku 7 300 Kč. Za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, soud platby zohlednil, neboť žalovaný takto plnil pravděpodobně ze stejné kauzy a vůle účastníků vztahu směřovala k umoření dluhu, přičemž ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany. V řízení tak nebylo prokázáno ani obohacení na straně žalovaného a úbytek majetku na straně žalobkyně (popř. právního předchůdce žalobkyně). Soud proto žalovaný nárok neposoudil ani podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když ve věci plně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.