7 C 2/2022-81 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se domáhal uvedené částky s tím, že jde o smluvní pokutu, jejíž důvodnost vyplývá z dohody o generálním narovnání ze dne [datum], která byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena. Touto dohodou mimo jiné sjednali účastníci zánik sporného práva, konkrétně v bodě 3.3. dohody o generálním narovnání byl sjednán zánik závazku žalobce vůči žalované ve výši 4 518 680 Kč podle rozsudku [název soudu] č.j.: [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Dne [datum] však žalovaná podala exekuční návrh vůči žalobci na úhradu zmíněné částky na základě výše označeného exekučního titulu, o čemž se žalobce dozvěděl z vyrozumění ze dne [datum] o zahájení exekuce JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad]. Podle žalobce tak došlo ze strany žalované k porušení článku [datum] dohody o generálním narovnání, když byl zahájen soudní spor, resp. výkon rozhodnutí soudním exekutorem, a to na základě pověření exekutora [název soudu]. V návaznosti na to má žalobce za to, že mu vznikl nárok dle článku 6.1. dohody o generálním narovnání, který stanovuje smluvní straně porušující dohodu smluvní pokutu ve výši 1,5 násobku celkové částky nákladů, tedy podle žalobce mu vznikl nárok na 1,5 násobek exekuované částky, tedy 1,5 násobek částky 4 518 680 Kč s příslušenstvím. Zatím požaduje žalobce pouze menší část této celkové sumy a neprovádí detailní výpočet celkové dlužné částky, přičemž ve svém právně skutkovém závěru je žalobce utvrzován pravomocným rozhodnutím [název soudu] č.j.: [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], dle něhož nedošlo k porušení dohody o generálním narovnání ze strany žalobce, tedy žalovaná neměla důvod od této dohody odstoupit, a následně dovozuje žalobce, že žalovaná svým podáním návrhu na exekuci tuto dohodu porušila a žalobci vzniklo právo na smluvní pokutu. Zmíněný rozsudek vydal [název soudu] jako odvolací ve věci řízení, které vedl [název soudu] pod spisovou značkou [spisová značka], jenž rozhodoval o jen velmi malé části z celkového nároku smluvní pokuty, neboť pouze takovou učinil tehdy žalobce předmětem žaloby. Přesto je tímto rozsudkem stvrzena důvodnost nároku, neboť bylo rozhodnuto o podstatě nároku žalobce v tom, že dohoda o generálním narovnání je stále platná a účinná a v důsledku porušení dohody žalovanou vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 4 518 680 Kč násobené 1,5. Bylo tak pravomocně rozhodnuto o částce 100 000 Kč, nyní se žalobce domáhá další části nárokované smluvní pokuty, stále nikoli v plné výši, a to z důvodu ekonomické opatrnosti, neboť má obavu o dobytnost pohledávky. Zatím tedy žalobce vyzval žalovanou k úhradě celkové částky 6 778 020 Kč, ale touto žalobou požaduje pouze 2 000 000 Kč. 2. K výzvě soudu se žalovaná k žalobě vyjádřila především tak, že uplatněný nárok neuznává, byť nerozporuje pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze, jak byl zmíněn v žalobě, ale upozornila, že proti rozsudku Krajského soudu v Praze je podáno dovolání (poznámka soudu – v době rozhodování v této věci prvostupňovým soudem v nynějším řízení již bylo o dovolání rozhodnuto, a to usnesením ze [anonymizováno] 20. 1. 2022 [anonymizováno] [číslo jednací], jímž bylo dovolání žalované odmítnuto s tím, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. – dále jen „o.s.ř.“). Dále uvedla žalovaná ve svém vyjádření kromě geneze vztahů mezi účastníky řízení od roku 2002 a více pak od roku 2012 především tvrzení, že podmínkou uzavření dohody o generálním narovnání bylo, že žádná ze smluvních stran proti sobě po podpisu této dohody nezahájí a nebude iniciovat žádná další nová řízení civilní i trestní, exekuční i insolvenční, v dohodě z [datum] se strany shodly, že nezahájí vůči smluvní straně po podpisu dohody žádné nové řízení. Podle tvrzení žalované ale v den podpisu dohody [datum] uvedl žalobce žalovanou v omyl, když prohlásil a utvrzoval žalovanou, že mu nejsou známa žádná další řízení vedená mezi smluvními stranami. Přesto sám inicioval trestní řízení, do kterého se následně přihlásil se svým nárokem z tvrzené způsobené újmy. Při podpisu dohody o narovnání žalobce věděl o řízení, které sám svými úkony inicioval a ostatním zatajil, neboť žalobce se dne [datum] připojil s nárokem na náhradu škody v trestním řízení proti Ing. [jméno] [příjmení], který byl jedním ze subjektů dohody o generálním narovnání. Žalovaná dále zdůraznila, že z rozhodnutí společníků je tato společnost v likvidaci, již nevykonává žádnou podnikatelskou činnost a směřuje k zániku a výmazu z obchodního rejstříku. Lze shrnout, že žalovaná uvedla shodné námitky jako v řízení, které zmiňoval žalobce již v žalobě a o němž bylo pravomocně rozhodnuto, byť šlo jen o spíše testovací část nároku ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím. Dále rozvedla žalovaná ve vyjádření, že poté, co se žalobce připojil se svým nárokem v trestním řízení proti Ing. [jméno] [příjmení], vyzval Ing. [příjmení] postupem předvídaným v článku 5.2. a 5.3. dohody o generálním narovnání žalobce k nápravě, to se nestalo, proto Ing. [příjmení] dne [datum] od dohody o narovnání odstoupil. Současně se dovolal neplatnosti dohody o generálním narovnání z důvodu omylu, jejž měl vyvolat žalobce, takže žalovaná je toho názoru, že odstoupením od dohody a dovoláním se neplatnosti došlo na základě doručení všem smluvním stranám ke zrušení smlouvy od samého počátku, tedy ke dni [datum]. Žalovaná tak nebyla vázána návrhem a začala vymáhat exekučně svůj nárok dle rozsudku [název soudu], stalo se tak v lednu 2019, neboť žalovaná v době podání návrhu na exekuci již nebyla dohodou vázána. Žalovaná tudíž dovozuje, že svoji smluvní povinnost z dohody o generálním narovnání podáním návrhu na zahájení exekuce neporušila, nevznikl tudíž nárok na požadovanou smluvní pokutu. Dále ve svém vyjádření žalovaná polemizuje se závěry odvolacího soudu v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp.zn.: [spisová značka] a zmiňuje podané dovolání, o němž však již bylo v době jednání soudu rozhodnuto, jak zmíněno výše. Dále se [datum] žalovaná dozvěděla od účastníka dohody Ing. [jméno] [příjmení], že žalobce dne [datum] učinil trestní oznámení na Ing. [příjmení], na základě něhož došlo k zahájení nového trestního řízení vedeného Policií [územní celek] pod č.j.: KRPS [číslo] [rok] [číslo]. V tomto trestním oznámení podle zmíněného vyjádření žalované uvedl sám žalobce, že dohodu o narovnání z [datum] pokládá za neplatnou, neboť byl uveden v omyl o rozhodujících skutečnostech. Současně v onom trestním oznámení uvedl, že pokud by nebyl uveden v omyl, dohodu o narovnání by [datum] neuzavřel. Žalovaná tudíž poukazuje na to, že tvrzení samotného žalobce o jednání v podstatném omylu majícím za následek neplatnost dohody o narovnání je skutečností, která je zásadní z hlediska právního posouzení věci. Ve svých žalobách v září 2019 a v lednu 2022 na zaplacení částí smluvní pokuty tato tvrzení o neplatnosti dohody žalobce zatajil, neboť jinak by muselo být nahlíženo i na sjednání pokuty jako na neplatné. 3. Na toto vyjádření ještě reagoval žalobce nejen rekapitulací vývoje řízení [spisová značka] včetně zmíněného odmítnutí dovolání Nejvyšším soudem ČR, ale poukázal na jednotlivé pasáže dohody o generálním narovnání, kterým předcházela e-mailová korespondence právních zástupců asi měsíc před podpisem dohody, kde byla postupně dohoda formulována. V této korespondenci je zdůrazněno, že dohoda je myšlena v tom směru, že budou ukončeny všechny civilní spory, přičemž trestní řízení ani v rámci této dohody ošetřit nelze a do případně běžících trestních řízení zasáhnout také nelze. Dále žalobce zdůraznil princip občanského práva spočívající v tom, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného (§ 1 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník, dále jen „o.z.“), nadto nešlo ze strany žalobce o tvrzení omylu, ale pouze dával policejnímu orgánu ke zvážení, zda nebyl jednáním některé ze stran dohody uveden v omyl, a to ve smyslu obligatorního znaku skutkové podstaty některého trestného činu. Šlo o to posoudit, zda smluvní strana dohody o generálním narovnání měla od počátku v úmyslu dohodu porušit za situace, kdy již věděla, že případná sankce bude nevymožitelná. Již v žalobě bylo totiž zmíněno insolvenční řízení vedené před Krajským soudem v Praze pod spisovou značkou [insolvenční spisová značka], v němž byl posléze zamítnut návrh na prohlášení úpadku společnosti žalované. 4. Při nařízeném jednání především soud seznámil účastníky s výsledky přípravy jednání a na to navázal procesní poučení ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř., když z přípravy jednání vyplynulo především to, že účastníci se shodují v tom, že mezi nimi byla uzavřena dne [datum] dohoda o narovnání, ovšem neshodují se v tom, kdo byl tou stranou, která jej porušila. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky není sporné, že strana žalovaná v pozici oprávněného zahájila řízení u soudního exekutora, jak vyplývá i z přiloženého vyrozumění o zahájení exekuce z [datum], pak je důkazním břemenem žalované prokázat své