109 C 8/2022-77 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 119 739 Kč se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 26. 5. 2022 do zaplacení, částky 16 330,92 Kč jako smluvní pokuty a úroku ve výši 74,83 % ročně z částky 100 000 od 26. 5. 2022 do 18. 6. 2022 a dále od 19. 6. 2022 do zaplacení úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 100 000 Kč, maximálně však do doby, kdy tento úrok dosáhne částky 234 489 Kč. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě smlouvy byl žalovanému na jeho účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s dojednaným úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 74,83% ročně ve 24 měsíčních splátkách po 8 142 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2022. Dle žaloby si žalobkyně schopnost žalovaného řádně hradit úvěr prověřila, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a z prohlášení dlužníka. Osoba žalovaného byla také prověřena v nebankovním registru klientských informací, bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, se splátkami se ocitl v prodlení. Dle přehledu uvedeného v žalobě žalovaný ke dni zesplatnění celého úvěru, to je ke dni 24. 5. 2022, neuhradil žalobkyni žádnou částku. Podle žalobkyně před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč a nákladů v důsledku prodlení žalovaného ve výši 400 Kč. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném jednak zaplacení dlužné nové jistiny ve výši 118 341,91 Kč (která sestává ze zbývající původní dlužné jistiny ve výši 100 000 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 18 341,91 Kč), příslušenství nové jistiny, dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč s příslušenstvím, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 16 330,92 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 100 000 Kč od 26. 5. 2022 do 18. 6. 2022 ve výši 74,83 % ročně a dále od 19. 6. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně s tím, že tento úrok požaduje maximálně do částky 234 489 Kč. Žalobkyně ještě uvedla, že žalovaného o zaplacení všech těchto částek vyzvala – zaslala mu předžalobní výzvu, avšak žalovaný dluh neuhradil. 2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu Návrh smlouvy/smlouvu o úvěru [číslo] Dodatek [číslo] k návrhu smlouvy/smlouvě o úvěru, předsmluvní formulář, oznámení žalobkyně o schválení úvěru, dodejku k oznámení o schválení úvěru, doklad o vyplacení úvěru, formulář hodnocení klienta, ověření v registrech SOLUS a NRKI, výpisy z účtu žalovaného, kopii osobních dokladů žalovaného, prohlášení klienta, kartu klienta, výzvu k zaplacení dlužné splátky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvu včetně podacího archu. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému oba účastníky předvolal. K jednání dne [datum] se dostavil pouze právní zástupce žalobkyně, k dotazu soudu uvedl, že žalobkyně na žalobě trvá. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil se, nepožádal o odročení, do spisu nezaložil ani nenavrhl žádné důkazy. Při jednání soud vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k doplnění tvrzení a především důkazů stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy (poskytnutím mu úvěru) s tím, že tvrzení a důkazy o tom nejsou dostatečné. K žádosti žalobkyně o poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění tvrzení a důkazů soud jednání odročil a lhůtu žalobkyni poskytl. 4. Žalobkyně poté písemně uvedla, že analýza bonity žalovaného byla provedena řádně, z dokladů o příjmech vyplynulo, že jeho čistý měsíční příjem činí 20 000 Kč, celkové měsíční náklady činí 7 960 Kč, proto volné zdroje ke splácení po odečtení tisícikorunové rezervy činí celých 11 540 Kč. Žalobkyně znovu zopakovala tvrzení uvedené již v žalobě, uvedla, že povinnost věřitele stanovenou v tomto směru zákonem nelze vykládat extenzivně. Je na dlužníkovi, aby zodpovědně a pravdivě popsal své poměry v žádosti o úvěr, kdy věřitel pak i z těchto údajů zásadně vychází. Žalobkyně proto považuje své zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za zcela dostačující. 5. Žalobkyně se zároveň omluvila z dalšího jednání, do spisu znovu zaslala některé již dříve předložené listiny, nad jejich rámec založila ještě jeden„ nový“ výpis z účtu žalovaného. 6. K jednání dne [datum] se tedy žalobkyně nedostavila a opět se nedostavil ani žalovaný. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků a dokazování dokončil. 7. Z listin provedených k důkazu v průběhu celého řízení vzal soud za prokázané, že všechna ujednání o výši úvěru, sjednané úplatě za poskytnutí úvěru, dalších poplatcích s úvěrem spojených i sankční ujednání popsaná žalobkyní v žalobě účastníci skutečně stvrdili svými podpisy na písemné smlouvě. Žalobkyně tedy skutečně poskytla žalovanému (vyplatila na jeho účet) částku 100 000 Kč, žalovaný měl splatit celkem 24 splátek po 8 142 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na úvěr cokoli splatil. Z Hodnocení žalovaného jako klienta vzal soud za prokázané, že žalobkyně při rozhodování se o uzavření smlouvy s žalovaným měla k dispozici informace pouze, že žalovaný je ve starobním důchodu, že má výdaje na bydlení včetně energií a všech poplatků 4 000 Kč měsíčně, že v květnu 2021 měl na účtu 716 859 Kč, že v období od 16. 11. 2021 do 14. 2. 2022 již žádné„ úspory na účtu neměl“, každý měsíc mu sice na účet byl připsán starobní důchod cca 20 000 Kč. Tu samou částku však v tom kterém měsíci vždy celou vybral. Kromě výpisů z účtu žalovaného a kopie osobních dokladů žalobkyně nepředložila žádnou listinu (potvrzení, rozhodnutí, smlouvu), ze které by se dalo ověřit tvrzení žalovaného o výši jeho důchodu, zejména pak o jeho výdajích za bydlení, za energie a dalších poplatcích, případně jiných finančních závazcích. V registrech NKRI a SOLUS žalovaný vyšel jako mírně rizikový, případně bez vyhodnocení. Žalobkyně mu poskytla úvěr 100 000 Kč, pro případ, že by splácel řádně a včas, měl žalovaný splatit 195 408 Kč. A pro případ prodlení další poplatky (smluvní pokuty). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu vyzvala 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 12. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že přiznat žalobkyni plnění z titulu předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] nelze. Jak popsáno shora, žalobkyně v daném případě poskytla úvěr 100 000 Kč žalovanému, který prokázal své osobní a majetkové poměry pouze kopií občanského průkazu a dvěma výpisy ze svého účtu. Z těchto jediných situaci žalovaného prokazujících listin měla žalobkyně k dispozici zjištění, že v květnu 2021 měl žalovaný na svém účtu přes 700 000 Kč Ani ne za půl roku tam již neměl úspory žádné. Vždy v polovině měsíce mu na účet byl připsán starobní důchod cca 20 000 Kč, který však byl do příští poloviny měsíce vždy celý vybrán, takže žádná, částka, která by mohla být považována za rezervu – volné prostředky, ze kterých by bylo možné úvěr splácet, na straně žalovaného zjištěny nebyly. Možná, kdyby žalobk