20 C 55/2022-74 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je dědičkou po zemřelé , jméno FO, , nar. , datum, , posledně bytem , adresa, , zemřelé , datum, . Svůj návrh odůvodnila tak, že zůstavitelka zanechala závěť a listinu o vydědění, v pozůstalostním řízení žalobkyně zpochybnila platnost závěti i vydědění a následně byla odkázána usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, k podání žaloby na určení, že je dědičkou po zůstavitelce. Neplatnost závěti žalobkyně spatřuje zejména v neplatnosti vydědění, které obsahuje nepravdy, a dále v tom, že zůstavitelka při sepisu nejednala svobodně a z vlastní vůle, k závěti byla pravděpodobně donucena třetí osobou. Právní zájem na určení žalobkyně spatřuje v tom, že byla odkázána usnesením soudu k podání žaloby, přičemž dle judikatorní praxe je ve sporu o dědické právo dán naléhavý právní zájem vždy.2. Žalovaní se k nároku žalobkyně vyjádřili tak, že jej v plném rozsahu neuznávají. Především uvedli, že žalobkyně nejevila o zůstavitelku zájem a poslední roky o ni pečovali oni. Dále se vyjadřovali k jednotlivým tvrzením žalobkyně ohledně prodeje rodinného domu, , podezřelý výraz, zůstavitelky a skutečného zájmu rodiny žalobkyně.3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Dne , datum, zemřela , jméno FO, , nar. , datum, , žalobkyně byla dcerou zůstavitelky (důkaz: úmrtní list, výpis z evidence obyvatel). Zůstavitelka sepsala dne , datum, pořízení pro případ smrti a prohlášení o vydědění formou notářského zápisu. Listina byla uložena u notáře, nebyla poškozena či opravena, ani nebyly zjištěny skutečnosti zeslabující její věrohodnost (důkaz: protokol ze dne , datum, o zjištění stavu listiny). Dle závěti zůstavitelka povolala jako dědice veškerého svého majetku žalované, žalobkyni vydědila dle ust. § 1646 odst. 1 písm. a) a písm. b) o.z. (důkaz: notářský zápis ze dne , datum, ). Dne , datum, byla žalobkyně poučena o možnosti namítat platnost závěti a platnost vydědění. Na toto poučení žalobkyně reagovala tak, že napadla platnost vydědění, přípisem ze dne , datum, pak napadla platnost závěti s odůvodněním, že nebyly dány důvody vydědění, závěť nerespektuje právo nepominutelného dědice, závěť je neplatná pro rozpor s dobrými mravy a zůstavitelka v době pořízení nebyla schopna právně jednat v důsledku svého psychického stavu a nejednala ze své svobodné vůle (důkaz: protokol ze dne , datum, ; přípis žalobkyně ze dne , datum, ). Usnesením ze dne , datum, Okresní soud v Kladně, č.j.: , spisová značka, odkázal žalobkyni k podání žaloby proti žalovaným na určení, že je dědičkou po zemřelé , jméno FO, , nar. , datum, , posledně bytem , adresa, , zemřelé , datum, (důkaz: usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, č.j.: , spisová značka, ).4. Návrh na provedení důkazu spisem Okresního soudu v Kladně, sp. zn. , spisová značka, , výslechem žalobkyně, výslechem , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , smlouvou o poskytování pečovatelské služby, kupní smlouvu ze dne , datum, , ručně psaným vyúčtováním zůstavitelky, zprávou lékaře z EUC Kliniky , adresa, , , podezřelý výraz, dokumentací zůstavitelky, zápisníkem, kupní smlouvou ze dne , datum, , potvrzením ČSSZ o přiznání invalidního důchodu a o výši invalidního důchodu, dále důkazy navrženými žalovanými k prokázání poměrů zůstavitelky před smrtí soud zamítl, jelikož prokazovaná skutečnost, tj. neplatnost vydědění a neplatnost závěti, nemůže mít vliv na rozhodnutí ve věci samé (viz níže).5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění ke dni smrti zůstavitelky.6. Podle ust. § 80 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.7. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že nárok žalobkyně je nedůvodný. Především se soud zabýval tím, zda je ve věci dán naléhavý právní zájem žalobkyně. Podle ustálené judikatury naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Pokud se opírá určovací žaloba o zvláštní ustanovení zákona, je dán naléhavý právní zájem vždy. V posuzované věci žalobkyně žalovala na určení, že je dědičkou po zůstavitelce. Dle ust. § 170 odst. 1 z.ř.s. platí, že v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou. Hodnocení nejslabšího dědického práva je částečně vyloženo v ust. § 1673 o.z. podle kterého proti dědici, který se opírá o závěť nepopřenou co do pravosti, se odkáže k podání žaloby každý zákonný dědic. Odkaz ve smyslu ust. § 170 z.ř.s. tedy musí obsahovat určení účastníka, jehož dědické právo se jeví jako nejslabší a dále musí obsahovat určení dědického práva, které je mezi účastníky sporné. Pouze takový odkaz lze považovat za souladný se zákonem. V dané věci nastala mezi žalobkyní a žalovanými konkurence dvou dědických titulu a to zákonného titulu a závětního titulu, přičemž v pozůstalostním řízení žalobkyně namítala nikoliv pravost závětního titulu (nebyla napadena samotná integrita dokumentu), ale pouze jeho platnost z hlediska bezvadnosti právního jednání. Okresní soud tedy správně zhodnotil právo žalobkyně jakožto slabší, avšak nesprávně identifikoval dědické právo sporné mezi účastníky. Mezi účastníky dědického řízení totiž není sporné, zda je žalobkyně dědičkou (její titul je nesporný ze zákona), spornou je otázka, zda jsou žalovaní dědici ze závěti. Za této situace žaloba na určení, že žalobkyně je dědičkou po zůstavitelce, neřeší právní postavení žalobkyně. Tato skutečnost je nesporná, přičemž zákon výslovně řeší kolizi dědického práva ze zákona a ze závěti. Sporné dědické právo je právo žalovaných ze závěti a proto měla být žalobkyně odkázána na určení, že žalovaní nejsou dědicové ze závěti. Tímto výrokem by soud postihl právní podstatu sporu. S ohledem na to, že odkaz Okresního soudu v Kladně v rámci pozůstalostního řízení nebyl v souladu se zákonem a nebylo tedy možno presumovat naléhavý právní zájem, soud vyzval žalobkyni k tvrzení takového zájmu, ovšem ani po důkladném poučení v usnesení ze dne , datum, , č.j.: , spisová značka, a poučení u jednání žalobkyně netvrdila jiný naléhavý právní zájem, než který již plynul z obsahu spisu. Lze tak uzavřít, že případné rozhodnutí o dědickém právu žalobkyně by neřešilo právní stav žalobkyně v pozůstalostním řízení, neboť by výrokem nedošlo ke zpochybnění právního postavení žalovaných. Soud tak neshledal naléhavý právní zájem ve věci.8. Ve vztahu k platnosti vydědění soud poučil žalobkyni o tom, že za nové úpravy se nejedná o spor z dědického práva (viz ust. § 1650 a 1654 o.z.) a žalobkyni vzniká pouze pohledávka proti pozůstalosti. Žaloba na určení, že žalobkyně je dědičkou po zůstavitelce tak opět neřeší právní postavení žalobkyně v otázce vydědění. I kdyby žalobkyně podala návrh na určení neplatnosti vydědění, u takového návrhu bude rovněž absentovat naléhavý právní zájem za situace, kdy lze podat žalobu na plnění, tj. žalobu na vyplacení peněžité částky rovnající se hodnotě povinného dílu. Shodně např. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Na základě výše uvedeného soud žalobu zamítl.9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci měli plný úspěch žalovaní, a proto soud těmto účastníkům přiznal náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Tyto náklady sestávají z hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. za pět úkonů (společné vyjádření ve věci samé, 2x účast na jednání dne , datum, , 2x účast na jednání dne , datum, ) ve výši , částka, . O dani z přidané hodnoty nebylo rozhodnuto v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Zaplacení náhrady nákladů neúspěšné žalobkyni soud uložil ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. přičemž ze zákona neplyne solidarita závazku a je tedy třeba aplikovat ust. § 1871 o. z.