209 C 139/2023-46 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným distančním způsobem na adrese [webová adresa] Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr až do výše 10 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smluvních ujednání. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a také Sazebník. S jejich obsahem se žalovaný seznámil a s jejich obsahem vyslovil souhlas. Souhlasil také se sankčními poplatky pro případ porušení smluvních ujednání. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnosti žalovaného. Konkrétně od žalovaného zjistila informace o celkovém počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti s ním, dále o počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se ním majících příjmy, dále informace o jeho pravidelných měsíčních výdajích. Zjistila jak čisté měsíční příjmy z údajů uvedených spotřebitelem, tak jeho ověřené čisté měsíční příjmy. Informace žalobkyně zjistila z formuláře, který žalovaný do formuláře vyplnil. Dále si žalobkyně ověřila, zda se žalovaný nenachází v registrech [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] jako hledaná osoba, vyžádala si výpis z centrální evidence exekucí, z insolvenčního rejstříku, z registru neplatných dokladů, z registru politicky aktivních osob, z katastrálního rejstříku, z registru„ sankční seznamy“ a z interních registrů historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného následně žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené ČNB se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Žalobkyně následně vycházela z informací od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Žalobkyně v žalobě také uvedla, že případně vycházela i z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 46 988 Kč. Tato výše dle žalobkyně umožňuje bezproblémové splácení úvěru v poskytnuté výši. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet [bankovní účet] prostřednictvím bankovního převodu z účtu žalobkyně dne [datum] ve výši 10 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání smlouvy zvolil v souladu se smlouvou a Sazebníkem doplňkovou službu„ Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Celý úvěr byl splatný dne 4. 1. 2023. Žalovaný ale neuhradil ničeho a dostal se do prodlení. Závěrem žalobkyně v žalobě uvedla, že pokud by soud její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, neboť na jeho bankovní účet byla částka převedena a žalovaný se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatil. 2. Na podporu žalobních tvrzení žalobkyně založila do spisu BankID výpis, výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], Smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Sazebník, popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, výzvu k úhradě před podáním žaloby včetně podacího lístku, všeobecné obchodní podmínky, obecné principy posuzování a filozofie Společnost, listiny nazvané jako identifikované příjmy, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli 3. Smlouvu, Všeobecné obchodní podmínky, sazebník, předžalobní výzvu včetně podacího lístku, Výpis o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, listiny nazvané jako Identifikované příjmy a Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli a Autorizace ověření totožnosti. 4. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Avšak ani žalobkyně (její právní zástupce) ani žalovaný se k jednání nedostavili. Žalobkyně se omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Žalovaný se neomluvil, k žalobě se nevyjádřil ani písemně, do spisu nezaložil ani nenavrhl žádné důkazy. 5. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl do spisu založenými listinami. Učinil také dotaz na banku žalovaného. 6. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně pravděpodobně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, i když smlouva není řádně účastníky podepsána. Dne [datum] byla na účet žalovaného připsána částka 10 000 Kč. Ze smlouvy také vyplynulo, že mezi jejími účastníky byly dojednány v žalobě tvrzené poplatky včetně poplatků sankčních. V řízení však nebylo prokázáno, že by před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně k této otázce sice v žalobě uvedla obecná tvrzení o nahlížení do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a evidence exekucí. Uvedla a do spisu založila zápis o tom, že ověřovala čistý měsíční příjem žalovaného. Jakým způsobem byl příjem ověřen, již ale neuvedla. Z„ Výpisu o posouzení úvěruschopnosti“ vyplynuly údaje, že v domácnosti žalovaného žije pouze on sám, že počet členů domácnosti hospodaří pouze s jedním příjmem. Dále je ve výpisu uvedeno, že žalovaný má pravidelné měsíční výdaje na půjčky 4 000 Kč, že má výdaje na bydlení 5 000 Kč měsíčně, další nezbytné výdaje 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč. Co soud zaujalo, jsou další záznamy ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti, když ve výpisu je uvedena výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného 46 988 Kč, zároveň je zde uvedena výše čistého měsíčního příjmu, který sdělil sám žalovaný, a to ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně nějakým způsobem dospěla k závěru – také je zapsán ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného – že žalovaný má minimální výdaje 10 370 Kč měsíčně a má disponibilní příjem 8 500 Kč měsíčně. Na základě uvedených údajů byl žalobkyní učiněn závěr„ Posouzení úvěruschopnosti: úspěšné“. Pokud žalobkyně založila do spisu listinu nazvanou jako identifikované příjmy, v této listině je uvedeno, že v souladu s pravidly společnosti a zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem spotřebitele, kdy tento byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce s tím, že případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 46 988 Kč. Dle závěru soudu však žádné příjmy žalovaného nejsou ověřené, a to ani ty, které údajně sám uvedl žalovaný, ale ani ty, které nějakým blíže neuvedeným a nijak neprokázaným způsobem zjistila a ověřila žalobkyně. I kdyby snad žalobkyně skutečně měla k dispozici nějaký výpis z bankovního účtu žalovaného (žádný takový důkaz ale nepředložila), je zarážející, že dospěla k příjmům více jak dvakrát vyšším, než které jí údajně tvrdil (a nějak i doložil?) žalovaný. Ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti je alarmující také výše měsíčních výdajů na další půjčky, blíže nespecifikované jsou tam uvedené výdaje na bydlení a další zbytné a nezbytné výdaje. Co vzal soud v řízení za prokázané, kromě toho, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku 10 000 Kč, je to, že před podáním žaloby žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 7. 2023, ve kterém ho v souvislosti se spotřebitelským úvěrem ze dne [datum] vyzvala k úhradě částky 15 120,63 Kč a dále nákladů na právní zastoupení ve výši 6 534 Kč. 7. Pokud žalobkyně měla za to, že její žalobní tvrzení a do spisu založené listiny týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly pro soud dostatečné k této otázce, tak tomu tak nebylo. Proto soud měl v úmyslu žalobkyni poučit a vyzvat k doplnění tvrzení a důkazů v tomto směru. Žalobkyně ale tím, že se nedostavila k prvnímu jednání ve věci, ač si byla vědoma možných důsledků takového jednání, si sama možnost být poučena a vyzvána k doplnění, vzala. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdroj