209 C 61/2023-44 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela dne 1. 3. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] v celkové částce jistiny do výše 50 000 Kč se splatností 12 měsíců dle vystaveného splátkového kalendáře (splátkami ve výši 7 077 Kč) s datem 1. splátky 28. 3. 2021 a celkovou splatností daného úvěru k datu 28. 2. 2022. Na základě smlouvy původní věřitel vyplatil žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] dne 1. 3. 2021 jistinu ve výši 44 416,22 Kč. Žalovaný neuhradil jakoukoliv platbu a je v prodlení. Žalobkyně v žalobě uvedla dále, že mezi účastníky smlouvy byla sjednána pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokuta a tuto žalobkyně požaduje ve výši 0,1% z částky 44 416,22 Kč za dobu od 1. 3. 2022 do 12. 4. 2023 v celkové výši 18 077 Kč. Na žalobkyni přešlo právo pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 30. 1. 2023, zároveň byl žalovaný upozorněn na poslední příležitost ke smírnému řešení věci před zahájením soudního řízení, byla mu dána možnost pro úhradu pohledávky či sjednání splátkového kalendáře. Žalovaný nabízenou možnost nevyužil a žalobkyně je proto aktivně legitimována k podání žaloby. 2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Smlouvu o úvěru ze dne 1. 3. 2021, splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých splátek, výpisy z účtu původního věřitele o poskytnutí jistiny úvěru žalovanému, smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení postupitele o postoupení pohledávky a předžalobní výzvu včetně podacího lístku. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Avšak ani žalobkyně (její právní zástupce) ani žalovaný se k jednání nedostavili. Žalobkyně se omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Součástí písemné omluvy žalobkyně bylo tvrzení o tom, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím databáze SOLUS, Zájmového sdružení právnických osob, které sdružuje poskytovatele bankovních a nebankovních úvěrů, kdy v době poskytnutí úvěru neměl žalovaný jakékoliv dluhy. Žalobkyně ještě uvedla, že původní věřitel si vyžádal od žalovaného výplatní lístky, přičemž došlo k porovnání příjmů a výdajů na jeho straně. Žalovaný disponoval dostatečnými prostředky na úhradu splátek úvěru. Do spisu žalobkyně založila výplatní lístky žalovaného z dubna a května 2020. Založila také výsledek lustrace žalovaného v centrální evidenci exekucí pořízený dne 1. 6. 2023. Žalovaný se z jednání neomluvil, k žalobě se nevyjádřil ani písemně, do spisu nezaložil ani nenavrhl žádné důkazy. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl do spisu založenými listinami. 4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně pravděpodobně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, i když smlouva není jejími účastníky řádně účastníky podepsána. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok a další platby s tím, že účelem poskytnutí úvěru je splacení předchozího spotřebitelského úvěru, který mu byl původním věřitelem poskytnut a s ním souvisejících nákladů ve výši 5 583,78 Kč, zbývající část bude převedena na účet žalovaného. Mezi účastníky smlouvy byl dohodnut poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 31 690,73 Kč, doba splatnosti byla sjednána na 12 měsíců, splátek 12 ve výši 7 077 Kč měsíčně. Pro případ prodlení s úhradou splátek byla dojednána smluvní pokuta a zákonný úrok z prodlení. Z výpisu banky soud zjistil, že na účet žalovaného byla 1. 3. 2021 zaslána částka 44 416,22 Kč. 5. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 1. 2023 soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi původním věřitelem žalovaného společností [právnická osoba] a žalobkyní, a že touto přešlo na žalobkyni právo pohledávky za žalovaným. 6. Z listiny nazvané jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2023 vyplývá, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky. Z listiny nazvané jako výzva k úhradě před podáním žaloby ze stejného dne, tedy ze dne 30. 1. 2023 vyplývá, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného, aby na základě smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uhradil do 10 dnů na bankovní účet číslo [bankovní účet] vedený u UniCredit Bank částku 138 299,38 Kč. 7. Z výplatních lístků žalovaného soud zjistil, že v dubnu 2020 měl příjem 19 325 Kč, v květnu 2020 měl příjem 17 932 Kč. 8. Protože žaloba neobsahovala vůbec žádná tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, a protože ani poté, co žalobkyně před podáním žaloby tvrzení o tom uvedla pouze obecná a v žádném případě ne dostačující, chtěl soud žalobkyni vyzvat k doplnění tvrzení. Obdobně měl v úmyslu vyzvat žalobkyni také k předložení důkazů k této otázce, protože dva„ staré“ výplatní lístky, prokazující, kolik žalovaný pobíral v zaměstnání cca rok před uzavřením smlouvy, soud také za dostatečné nepovažoval. Poučení a výzvu žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) chtěl soud žalobkyni dát při prvním jednání konaném ve věci. Žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, ač si možných důsledků byla vědoma, si sama možnost být poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů vzala. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). 12. V daném případě, jak uvedeno výše, žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní stran řádného zkoumání a hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy. Proto na smlouvu právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného ze dne 1. 3. 2021 je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění. 13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 44 416,22 Kč žalovanému, a nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni, případně její právní předchůdkyni cokoli z této částky uhradil, uzavřel soud svá zjištění tak, že se o celou částku 44 416 Kč žalovaný na úkor žalobkyně (její právní předchůdkyně) bezdůvodně obohatil. Proto soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit plus jí zaplatit také úroky z prodlení z uvedené částky, neboť tím, že žalovaný dluh neuhradil řádně a včas se beze sporu do prodlení dostal (§