21 C 55/2022-218 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala určení, že ve prospěch pozemků, jejichž je výlučným vlastníkem, a to p. č. st. , Anonymizováno, /1 a p. č. , Anonymizováno, /4 v k. ú. , adresa, , zapsaných na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, (dále i jen „panující pozemky“, nebo „pozemky žalobkyně“) existuje pozemková služebnost stezky a pozemková služebnost cesty zatěžující pozemky p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, , které jsou ve vlastnictví žalovaných (dále jen „služebné pozemky“, nebo „pozemky žalovaných“). Žalobu odůvodnila tvrzením, že přístup a příjezd k zadní části panujících pozemků byl od nepaměti, minimálně pak od 60. let 20. století a je až do dnešních dnů prováděn po příjezdové cestě nacházející se na služebných pozemcích, a to minimálně od 90. let 20. století skrz vjezdová vrata na panujících pozemcích. Uvedené skutečnosti odpovídá i tvar a výměra služebných pozemků, když příjezdová cesta v terénu přesně odpovídá tvaru těchto pozemků dle katastru nemovitostí. Vůle držet právo odpovídající pozemkové služebnosti cesty a pozemkové služebnosti stezky zatěžující služebné pozemky vlastníkům těchto pozemků byla žalobkyní a jejími právními předchůdci dána prokazatelně najevo minimálně samotnou existencí a běžným a zcela přirozeným užíváním vjezdových vrat, a to včetně jejich pravidelné údržby i rekonstrukce na náklady žalobkyně a jejích právních předchůdců s tím, že bylo prokázáno, že k tomuto užívání nedocházelo na základě žádného jiného právního titulu, kterým by eventuálně mohla být např. výprosa nebo veřejné užívání. Žalovaní i jejich právní předchůdci tuto držbu ve vztahu k žalobkyni i jejím právním předchůdcům v rozsahu podané žaloby v období minimálně 20 let před datem , datum, trpěli a přímo vůči žalobkyni se proti této držbě až do zahájení nyní probíhajícího soudního řízení nikterak nevymezili. Jiný přístup na panující pozemky než přes služebné pozemky není možný. Faktický stav je takový, že žalobkyně využívá k přístupu, příjezdu ke svým vjezdovým vratům na svém pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pozemky žalovaných, byť se domnívá, že je to proti jejich vůli. Někdy se stane, že je zde zaparkováno auto, které ztíží žalobkyni zásobování její nemovitosti čp, Anonymizováno, , Anonymizováno, na pozemku p. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, 1. Za neprokázané považuje žalobkyně tvrzení žalovaných o existenci jakékoliv výprosy ve smyslu ustanovení § 2189 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Právním titulem opravňujícím žalobkyni k přístupu a příjezdu ke vjezdovým vratům je tedy pozemková služebnost stezky a pozemková služebnost cesty, které byly nabyty mimořádným vydržením ve smyslu § 1095 o. z., a to k , datum, , když tomuto právnímu názoru žalobkyně svědčí rovněž závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v jeho rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, . Žalobkyně se ohrazuje proti jakémukoliv nepoctivému úmyslu, který je jí ze strany žalovaných přičítán. Žádný nepoctivý úmysl žalovaní žalobkyni doposud neprokázali. V řádném, zcela přirozeném a žalovanými nikterak neomezujícím užívání vjezdových vrat, které zajišťují jediný přístup a příjezd po desítky let, nespatřuje žalobkyně ničeho nepoctivého. S ohledem na místní uspořádání dotčených nemovitostí a s ohledem na pozici vjezdových vrat je nepředstavitelné, že by k přístupu a příjezdu k vjezdovým vratům přes služebné pozemky neexistoval právní titul v podobě pozemkové služebnosti. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobkyně spatřuje v existenci důvodné obavy, že žalovaní zamezí přístupu žalobkyni k panujícím pozemkům přes jejich pozemky.2. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby z důvodů uvedených v písemném vyjádření žalovaných ze dne , datum, odůvodněném těmito skutečnosti. Žalovaní koupili pozemek parc. č. , hodnota, v roce 1999 (původní označení parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ) od , jméno FO, a , jméno FO, , pozemek v té době nebyl nijak zatížen, což vyplývá z příslušné kupní smlouvy. V té době byli vlastníkem zahrady parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a objektu čp. , Anonymizováno, na st. parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (nyní pozemky žalobkyně) manželé , jméno FO, , kteří , datum, získali pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (nyní parc. č. , hodnota, ) od , jméno FO, a , jméno FO, . , jméno FO, následně přepažili svoje pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, železným plotem vybudovaným převážně na pozemku parc. č. , hodnota, . Na základě reciproční dohody mezi žalovanými jako vlastníky pozemku parc. č. , hodnota, a , jméno FO, jako vlastníky pozemku parc. č. , hodnota, probíhal na obou pozemcích vzájemně tolerovaný provoz (výprosa) bez jakýkoliv rozporů. Dne , datum, získali žalovaní pozemek parc. č. , hodnota, od , jméno FO, , přičemž z kupní smlouvy je zřejmé, že na pozemku nevázla žádná zatížení. V roce 2008 prodali , jméno FO, , tituly před jménem, , jméno FO, pozemky parc. č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, a st. parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . V roce 2012 požádal ústně pan , jméno FO, jako investor rekonstrukce budovy čp. , Anonymizováno, na pozemku st. p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o souhlas žalované s užíváním pozemku , Anonymizováno, a , Anonymizováno, pro účely stavby, v čemž mu bylo žalovanými ústně vyhověno. Již v té době byla v dané lokalitě jasně umístěna cedule označující pozemky žalovaných parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, za soukromou cestu. , jméno FO, vědom si toho, že k užívání pozemků parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, nemá žádný soukromoprávní titul, předložil v červenci 2013 žalovaným návrh na uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, který žalovaní však odmítli. Dne , datum, pan , jméno FO, vložil pozemky jako nepeněžitý vklad do žalobkyně, kterou tehdy i nyní nadále ovládá. V roce 2014 kupuje Obec , adresa, pozemky parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, , na kterých je umístěna budova prodejny tzv. bývalá Jednota a které přímo sousedí s pozemky žalovaných parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, . Následně v září 2016 zahajuje obecní úřad pod vedením starosty pana , jméno FO, řízení o zařazení komunikace na pozemcích žalovaných parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, mezi místní komunikace 3. třídy, řízení bylo v listopadu 2016 zastaveno a , datum, byla podána obecním úřadem žádost o určení právního vztahu, že na pozemcích žalovaných parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, se nachází veřejně přístupná účelová komunikace. V žádosti obecní úřad argumentuje nejen domnělou „nutnou komunikační potřebou“ prodejny, ale (nikoli) překvapivě i pozemků žalobkyně. Magistrát města Kladna vydává v I. stupni rozhodnutí ve prospěch Obce , adresa, a začíná více jak pětileté martýrium plné obstrukcí a zdržování ze strany Magistrátu města Kladna, do kterého vnáší světlo až Krajský soud v Praze a následně finálně Krajský úřad Středočeského kraje vydáním pravomocného rozhodnutí ve prospěch žalovaných, tj. že jejich pozemky parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, nejsou veřejně přístupnou účelovou komunikací. Teprve po „vyčerpání“ těchto variant postupu se žalobkyně rozhodla uplatňovat svá domnělá práva z vydržené služebnosti. Aby mohly být naplněny podmínky vydržení, musí žalobkyně především prokázat, že příslušné právo vykonává pro sebe (§ 987 o. z.). Držba tak vzniká jen tehdy, pokud se věci resp. práva ujme držitel, aby ji měl jako vlastník, resp. ho začne vykonávat, jako kdyby mu bylo podle zákona náleželo, ale hlavně mu jiná osoba v daném rozsahu rovněž plní (§ 989 o. z.). Žalobkyně se nemohla nikdy ujmout držby práva služebnosti cesty nebo stezky, neboť z výše uvedeného skutkového stavu zcela jasně vyplývá, že přístup na své pozemky přes pozemky žalovaných realizovala vždy maximálně v rozsahu výprosy, např. souhlas s užitím pozemků pro účely stavby. I pokud by žalobkyně prokázala existenci držby příslušného práva, je nezbytnou podmínkou vydržení uplynutí příslušné vydržecí doby, kdy však žalobkyně ani neuvádí, odkdy měla vydržecí doba běžet a kdy měla uplynout, natož, aby uvedené prokazovala. Žalovaní z procesní opatrnosti se vyjádřili i k tvrzení žalobkyně, která uvedla v doplnění žaloby, a sice, že jsou naplněny podmínky pro mimořádné vydržení, protože žalobkyni nebyl prokázán nepoctivý úmysl a že důkazní břemeno v tomto případě stíhá žalované. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, které citovala žalobkyně v doplnění žaloby, je nepoctivým jednáním ve smyslu § 1095 o. z. v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ní vloudil potajmu