210 C 12/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení částky 14 884 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 17. 3. 2013 byla mezi žalobkyní, jako věřitelkou a žalovanými, jako dlužníky, uzavřena smlouva o úvěru [číslo] 2013 [číslo] (dále jen smlouva), na základě které byl žalovaným poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč, a to za úplatu, úrok a dále za administrativní poplatek ve výši 600 Kč (již žalobkyně nepožaduje), který vyl splatný jednorázově při výplatě úvěru. Celkové náklady tohoto spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 14 400 Kč, přičemž se skládají z úroku ve výši 20 % z jistiny ročně, tedy z úroku ve výši 4 000 Kč, úplaty ve výši 9 800 Kč (již žalobkyně nepožaduje) a administrativního poplatku ve výši 600 Kč (již žalobkyně nepožaduje). Měsíční náklady tohoto spotřebitelského úvěru pro spotřebitele byly ve smlouvě v souladu s počtem splátek sjednány ve výši 1 062 Kč. Žalované se celkovou částku ve výši 33 800 Kč zavázaly uhradit ve 13 splátkách měsíčně po 2 600 Kč počínaje 10. dnem po uzavření smlouvy. Žalovaná však uhradila na splátky úvěru celkem pouze 16 550 Kč. Následně se žalované dostaly dne 24. 9. 2013 do prodlení a žalobkyně závazek ze smlouvy zesplatnila. V souladu s bodem 3. Obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy, žalobce nárokuje také smluvní pokutu ve výši 1 062 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení od data zesplatnění, a to od září 2013 do podání návrhu, když žalobkyně nepožaduje pokutu v plné výši, ale pouze v částce 7 434 Kč. Žalobkyně zaslal žalovaným předžalobní výzvu, žalované však na dluh neplnily ničeho. Žalobkyně započetla platby žalovaných následujícím způsobem: částku ve výši 12 550 Kč na jistinu a částku ve výši 4 000 Kč na úrok. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však nepodařil elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou žalovaných, byl usnesením zrušen. Usnesením mimo jiné byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 10 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalované se k žalobě nevyjádřily. Soud s předchozím souhlasem žalobkyně ve věci rozhodl na základě listin založených ve spise podle § 115a o. s. ř., když k výzvě soudu i přes dané poučení žalované proti tomuto postupu žádné námitky nesdělily. Soud tedy vyšel z toho, že s rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání souhlasí. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] [rok] [číslo] ze dne 17. 3. 2013 bylo prokázáno, že mezi žalobkyněmi a žalovanými byla uzavřena smlouva o úvěru, jejímž předmětem byla částka 20 000 Kč. Obě žalované se zavázaly předmětnou částku, navýšenou o„ celkové náklady spotřebitelského úvěru“ ve výši 14 400 Kč, tedy celkem částku 34 400 Kč, splatit žalobkyni formou 13 měsíčních splátek po 2 600 Kč počínaje 10. dnem po dni uzavření smlouvy, splatných vždy do každého 20. dne v tom kterém měsíci až do úplného splacení dlužné částky. Denní úrok byl sjednán ve výši 10,26 Kč po celou dobu splatnosti úvěru (13 měsíců). 5. Z platební historie předmětné smlouvy bylo prokázáno, že žalované z titulu předmětné smlouvy uhradily 16 555 Kč + 600 Kč administrativní poplatek, který jim byl sražen přímo v den uzavření smlouvy. Celkem tedy z titulu předmětné smlouvy zaplatily 17 150 Kč. Dále již žalované z titulu předmětné smlouvy neuhradily ničeho. 6. Z předžalobní upomínky – výzvy k úhradě ze dne 20. 4. 2022 bylo prokázáno, že žalobce žalované vyzval k úhradě dlužné částky s tím, aby dluh žalovaných byl uhrazen nejpozději do 7 dnů po obdržení výzvy. 7. Po zhodnocení shora provedených důkazů soud učinil skutkový závěr, podle něhož v roce 2013 žalobkyně se žalovanými uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru a na základě tohoto smluvního vztahu předala oběma žalovaným částku celkem 20.000 Kč, žalované se zavázaly vrátit žalobkyni částku celkem 34 400 Kč formou 13 měsíčních splátek po 2 600 Kč. Z navýšené částky činil úrok z poskytnutého úvěru celkem 4 000 Kč, zbývající částka představovala poplatky. Ve smyslu svého závazku a žalované splnily pouze co do výše 16 550 Kč, zbytek již neuradily. Žalobkyně po žalovaných požaduje pouze dlužnou jistinu, s tí, že z úhrad žalovaných si na úrok částku 4 000 Kč již započetla, takže úrok je zcela uhrazen, ze zbývajících plateb žalovaných byl žalobkyní proveden zápočet na částečnou úhradu jistiny, takže k doplacení jistiny zbývá částka 7 450 Kč. Poplatky ve výši 9 800 Kč (po odečtení úroku 4 000 Kč) žalobkyně po žalovaných nežádá. Zároveň ale žalobkyně po žalovaných požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 7 434 Kč za nesplácení úvěru, s tím, že smluvní pokuta byla dohodnuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky Žalobkyně po žalované požaduje smluvní pokutu za posledních 7 měsíců prodlení žalovaných se splátkami. 8. Soud ve věci rozhodl již za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). Při posuzování předmětného sporu však bylo nutno postupovat podle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. ve znění, účinném do dne 31. 12. 2013 (dále jen„ obch. zák.“), neboť právní vztah mezi účastníky vznikl přede dnem 1. 1. 2014, tedy před nabytím účinnosti nového o. z. (viz § 3028 odst. 2) zákona č. 89/2012 Sb., obč. zák.). 9. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem odporuje zákonu nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 10. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 11. Z hlediska právního zhodnocení věci, pokud jde o dlužnou částku, sestávající z jistiny a smluveného úroku 20% ročně, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanými byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 z. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku. Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se smlouva o úvěru řídí obchodním zákoníkem bez ohledu na povahu stran smlouvy. Vzhledem k tomu, že úprava smlouvy o úvěru není v obchodním zákoníku kogentní povahy, strany se od ní mohou odchýlit, a to i tím způsobem, že část obsahu smlouvy určí odkazem na obchodní podmínky ve smyslu § 273 odst. 1 obchodního zákoníku. Protože tak strany učinily, vyšel soud při právním posouzení věci z předmětné Smlouvy, Sazebníku a obchodních podmínek žalobce (dále jen OP), platných v době uzavření smlouvy. Jak bylo prokázáno, žalované neplnily povinnosti, k nimž se zavázaly, přestaly řádně splácet, proto žalobkyně důvodně a v souladu s OP prohlásila úvěr za splatný a vyzval žalované k zaplacení dlužné částky jednorázově. Výzvu žalovaným doručila - rovněž v souladu s OP. Úrok z úvěru ve výši 20% ročně není nikterak nepřiměřený, odpovídá parametrům spotřebitelského úvěru, soud proto i v tomto směru shledal žalobu důvodnou. 12. Stejnou úvahu o důvodnosti nároku ale nelze vztáhnout na další žalobkyní nárok – na smluvní pokutu. V souladu s platnou judikaturou (Nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 3512/2011) je nezbytné poukázat na to, že Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách nesmějí sloužit k tomu, aby do nich byla, často nepřehledně, skryta ujednání pro spotřebitele nevýhodná ustanovení a sankce, ohledně nichž se nelze divit, když uniknou pozornosti i přiměřeně obezřetného spotřebitele a která navíc ani rámcově neodpovídají rozsahu zajišťované povinnosti. Takovým ujednáním nelze přiznat právní ochranu a soud proto, co se týče nároku na požadovanou smluvní pokutu v tomto řízení, pro neplatnost tohoto ujednání (rozpor s dobrými mravy) žalobu zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, neboť úspěch žalobkyně v tomto řízení odpovídal úspěchu na straně žalovaných.