210 C 234/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím po žalovaných s odůvodněním, že žalovaný 2) dne 12. 3. 2021 způsobil vozidlem [registrační značka], jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaný 1), škodu na vozidle poškozeného ve výši 171 387 Kč, přičemž narazil do vozidla poškozeného jedoucího před ním. Žalovaný 1) však v době způsobení dopravní nehody žalovaným 2) neměl k vozidlu sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vzniklou škodu proto byla ze zákona povinna nahradit poškozenému žalobkyně. Tím vznikla žalobkyni škoda, a to z titulu regresního nároku za plnění z pojistné události, když žalovaný 1) jako vlastník a provozovatel vozidla v době nehody neměl uzavřené povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ačkoliv to byla jeho zákonná povinnost, a žalovaný 2) jako řidič škodu způsobil porušením zákonných povinností. Vyřízením pojistné události byla pověřena [právnická osoba] s.r.o. Žalovaná částka představuje jednu třetinu vynaložených nákladů Českou kanceláří pojistitelů, která jí náleží podle zákona, tj. z částky sestávající z náhrady škody na poškozeném vozidle ve výši 159 589 Kč, náhrady nákladů na nájem náhradního vozidla ve výši 11 798 Kč a nákladů vymáhání ve výši 2 420 Kč, celkem z částky 173 807 Kč. Žalovanými byly uhrazeny pouze dvě platby ve výši 8 000 Kč dne 3. 12. 2021 a 3 600 Kč dne 22. 12. 2021. 2. Žalovaní se ve věci nevyjádřili, stejně tak se nevyjádřili ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byli poučeni, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Ze záznamu o dopravní nehodě a zápisu o prohlídce vozidla bylo zjištěno, že dne 12. 3. 2021 došlo na silnici [číslo] směrem do [obec] k dopravní nehodě, kterou způsobil žalovaný 2) tím, že jako řidič vozidla [registrační značka] najel zezadu při jízdě stejným směrem ve stejném pruhu do vozidla [registrační značka] (dále jen„ poškozené vozidlo“) poškozeného [příjmení] [příjmení], čímž došlo k poškození vozidla. Z karty vozidla [registrační značka] bylo zjištěno, že vlastníkem a provozovatelem ke dni dopravní nehody byl žalovaný 1). Z daňových dokladů – faktur [číslo] [číslo] z protokolu stanovení výše škody a stanovení výše skutečné škody vozidla [právnická osoba] bylo zjištěno, že náklady na opravu poškozeného vozidla činily 159 588,82 Kč, náklady na nájem náhradního vozidla za dobu od 16. 3. 2021 do 31. 3. 2021, tedy po dobu opravy za současného odpočtu 3 dnů činily 11 798 Kč. Z detailů transakce vyplývá, že žalobkyně dne 20. 4. 2021 vyplatila servisu [právnická osoba], tj. vystaviteli daňových dokladů – faktur za opravu poškozeného vozidla a nájem náhradního vozidla částky 159 589 Kč a 11 798 Kč, a dále dne 4. 5. 2021 vyplatila [právnická osoba] s.r.o. částku 2 420 Kč. Dopisem ze dne 23. 5. 2021 vyzvala žalobkyně oba žalované jednotlivě k zaplacení částky 57 935,67 Kč do 22. 6. 2021 z titulu náhrady plnění podle § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. Z předžalobní upomínky ze dne 13. 10. 2021 ve spojení s poštovním podacím archem vyplývá, že žalovaní byli jednotlivě před podáním žaloby upomínáni o zaplacení. 4. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a dále zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o povinném ručení“), vše ve znění k datu škodné události. 5. Dle ust. § 24 odst. 9 zákona o povinném ručení, výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu jedné třetiny toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva, nejvýše však 300 000 Kč. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Za podmínek podle § 10 má Kancelář nárok podle věty prvé a druhé na náhradu toho, co plnila poškozenému včetně nákladů podle věty prvé, bez omezení. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b. 6. Dle ust. § 24 odst. 2 písm. b) zákona o povinném ručení, Kancelář poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za újmu způsobenou provozem vozidla, kterou je povinna nahradit osoba bez pojištění odpovědnosti, byl-li provoz tohoto vozidla podmíněn pojištěním odpovědnosti podle tohoto zákona. 7. Dle ust. § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. 8. Dle ust. § 2927 odst. 1 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. 9. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že žalobkyně vzniklo právo na regresní nárok vůči žalovaným, neboť vlastníku poškozeného vozidla plnila z garančního fondu na základě § 24 odst. 2 písm. b) zákona o povinném ručení za újmu způsobenou předmětným vozidlem, jehož vlastníkem a provozovatelem je žalovaný 1), které nebylo pojištěno, přičemž nehodu zavinil porušením svých povinností žalovaný 2) jakožto řidič vozidla (§ 2910 o. z.), žalovaní jsou ve smyslu shora citovaných ustanovení solidárními dlužníky. Žalobkyně vyplatila poškozenému, respektive servisu částku 171 387 Kč a v souvislosti s vyřízením případu jí vznikly náklady ve výši 2 420 Kč. Dle § 24 odst. 9 zákona o povinném ručení vznikl žalobkyni nárok na zaplacení 1/3 z tohoto poskytnutého plnění, tj. částky 57 935,67 Kč. Za situace, kdy žalovaní uhradili celkem částku 11 600 Kč, rozhodl soud o povinnosti zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně zbývající část dluhu, tj. částku 46 335,67 Kč. Jelikož jsou žalovaní s peněžitým plněním v prodlení, náleží žalobkyni dle ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., i zákonný úrok z prodlení, a to z dlužných částek (v návaznosti na částečná plnění). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 957,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 854 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 335,67 Kč sestávající z částky 2 980 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 citované vyhlášky (převzetí a příprava zastoupení, podání ve věci samé) a z částky 1 490 Kč za úkon právní služby podle § 11 odst. 2 citované vyhlášky (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 350 Kč ve výši 1 753,50 Kč O splatnosti k rukám právního zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř., přičemž žalovaní jsou povinni plnit společně a nerozdílně ve smyslu § 1872 odst. 1 o. z.