210 C 96/2023-44 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení částky, sestávající z jistiny ve výši 13 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 170 Kč, poplatku za službu„ [anonymizováno]“ ve výši 1 155 Kč a smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizované částkou 1 170 Kč, s tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, po řádném prošetření úvěruschopnosti žalované, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované vyplacen úvěr ve výši 13 000 Kč, Tento úvěr spolu s poplatky se žalovaná zavázala splatit [datum], což však nesplnila. Nic nezaplatila ani k předžalobní výzvě zástupce žalobkyně. 2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Dne [datum] bylo ve věci jednáno podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila a žalovaná, ač řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila. 3. Po provedeném dokazování soud prokázal tento skutkový stav věci.: 4. Z předložené smlouvy o úvěru s postupným čerpáním ze dne 9. 6 2022, ve spojení s kopií občanského průkazu žalované, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyní, potvrzením o provedené platbě z účtu žalobkyně ze dne [datum], všeobecných smluvních podmínek smlouvy, ze sazebníku žalobkyně jakožto součásti smlouvy, soud má za prokázané, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalované převodem na její účet dne [datum] úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaná zavázala zaplatit do [datum] spolu s poplatkem ve výši 17Kč za poskytnutí úvěru a ve výši 1 155 Kč za službu„ Presto“, přičemž ke dni splatnosti úvěru ani ke dni rozhodnutí soudu žalovaná nezaplatila ničeho, tvrzení žalobkyně nevyvracela. Ze smlouvy o úvěru včetně sazebníku a obchodních podmínek má soud za prokázané, že v souvislosti s prodlením se žalovaná zavázala platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a také paušální náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši maximálně 490 Kč za měsíc prodlení, které nad rámec účelně vynaložených reálných nákladů na upomínání soud v souladu s § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, pokládá také za smluvní pokutu. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.Dle § 122 odst. 2 citovaného zákona uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle § 122 odst. 3 citovaného zákona souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikne škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Po zhodnocení shora provedených důkazů soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byla podle § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaná ve lhůtě splatnosti nezaplatila poskytnutou jistinu a smluvený úrok – poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatek, který svou ekonomickou podstatou není úplatou za službu, ale prostým navýšením ceny peněz, tedy úrokem. Za stavu, kdy žalovaná dosud na dluh nic nezaplatila, soud shledal žalobu co do jistiny 13 000 Kč po právu a podle § 2395 občanského zákoníku uložil žalované povinnost tyto částky žalobkyni zaplatit. 9. Jiná situace nastává ohledně nároku žalobkyně na úhradu„ poplatku za poskytnutí úvěru“ ve výši 4 170 Kč a úhradu„ poplatku za službu [anonymizováno]“ ve výši 1 155 Kč. Poplatek 4 170 Kč, který je podle svého významu úrokem z úvěru, byl sjednán při výši úvěru 13 000 Kč ve výši 32% na jeden měsíc; pokud by se tento úrok přepočítal na roční sazbu, dostali bychom se na cifru 384,92% úrok ročně. Není snad třeba podrobněji rozebírat, že takto sjednaný úrok ze spotřebitelského úvěru nemůže mít oporu v zákoně a soud ho žalobkyni v žádném případě pro příkrý rozpor s dobrými mravy nemohl přiznat. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu, což v předmětné věci nebylo žalobkyní dodrženo. Stejnou úvahou se soud řídil i při poplatku ve výši 1 155 Kč za poskytnutí služby [anonymizováno], poplatek je pouze skrytým navýšením již tak nepřiměřeně vysokého úroku a sám o sobě je - jako cena za poskytnutí služby – vzhledem k výši jistiny, neúměrně vysoký. Ani jeden z těchto poplatků tedy žalobkyni přiznán nebyl. 10. Smluvní pokutu ve výši 1 170 Kč jako sankci za prodlení žalovaného s plněním, k němuž se zavázal, soud vyhodnotil jako odpovídající, přiměřenou a neodporující zákonu. Je třeba si uvědomit, že žalovaný z jistiny, získané na základě dobrovolného uzavření smlouvy o úvěru, nesplatil ničeho ani ke dni rozhodnutí, tedy po více nežli roce ode dne poskytnutí úvěru. Smluvní pokuta je sankční nástroj a v daném případě jeho výše v poměru s výší jistiny není neúměrně vysoká. Její zaplacení ze strany žalovaného je rozhodně namístě. Proto byla žalobkyni přiznána. 11. Vedle nároku na zaplacení jistiny žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to nejpozději ode dne následujícího po splatnosti ve výši, jak uvedeno v I. výroku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 112,47 Kč, přičemž tato částka představuje 45,37 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně a úspěchu žalované). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 495 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty z nákladů řízení vyjma soudního poplatku.