210 C 97/2023-45 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky, sestávající z jistiny ve výši 21 800 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 760 Kč, poplatku za službu„ Presto“ ve výši 1 485 Kč, poplatku za službu„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatku za službu informační SMS servis ve výši 29 Kč a smluvní pokuty za prodlení se zaplacením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizované částkou 1 962 Kč s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, po řádném prošetření úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému vyplacen úvěr jiný než na bydlení ve výši 21 800 Kč, Tento úvěr spolu s poplatky se žalovaný zavázal splatit do dne [datum], což však nesplnil. Nic nezaplatil ani k předžalobní výzvě zástupce žalobkyně. 2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Dne [datum] bylo ve věci jednáno podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se bez omluvy nedostavil. 3. Po provedeném dokazování soud prokázal tento skutkový stav věci.: 4. Z předložené smlouvy o úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum], ve spojení s kopií občanského průkazu žalovaného, z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, potvrzením o provedené platbě z účtu žalobkyně ze dne [datum], všeobecných smluvních podmínek smlouvy, ze sazebníku žalobkyně jakožto součásti smlouvy, soud má za prokázané, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému převodem na jeho účet dne [datum] úvěr ve výši 21 800 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit do [datum] spolu s poplatkem ve výši 6 760 Kč za poskytnutí úvěru a ve výši 1 485 Kč za službu„ Presto“, poplatku za službu„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatku za službu informační SMS servis ve výši 29 Kč. Ke dni splatnosti úvěru ani ke dni rozhodnutí soudu žalovaný nezaplatil ničeho, tvrzení žalobkyně nevyvracel. Ze smlouvy o úvěru včetně sazebníku a obchodních podmínek má soud za prokázané, že v souvislosti s prodlením se žalovaný ve smlouvě zavázal platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a také paušální náhradu účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením ve výši maximálně 490 Kč za měsíc prodlení, které nad rámec účelně vynaložených reálných nákladů na upomínání soud v souladu s § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, pokládá také za smluvní pokutu. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.Dle § 122 odst. 2 citovaného zákona uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle § 122 odst. 3 citovaného zákona souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 7. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikne škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Po zhodnocení shora provedených důkazů soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podle § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaný ve lhůtě splatnosti nezaplatil poskytnutou jistinu a smluvený úrok – poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky, které svou ekonomickou podstatou nejsou úplatou za služby, ale prostým navýšením ceny peněz, tedy úrokem. Za stavu, kdy žalovaný dosud na dluh nic nezaplatil, soud shledal žalobu co do jistiny 21 800 Kč po právu a podle § 2395 občanského zákoníku uložil žalovanému povinnost tyto částky žalobkyni zaplatit. 9. Jiná situace nastává ohledně nároku žalobkyně na úhradu poplatků:„ poplatku za poskytnutí úvěru“ ve výši 6 760 Kč, poplatku za službu Presto ve výši 1 485 Kč, poplatku za službu„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč a poplatku za službu informační SMS servis ve výši 29 Kč Tyto poplatky, jak již výše uvedeno, podle svého významu fakticky navýšením úroku z úvěru, byly sumárně sjednány při výši úvěru 21 800 Kč ve výši více než 30 % na jeden měsíc; pokud by se tento úrok přepočítal na roční sazbu, dostali bychom se na cifru přes 360 % úrok ročně. Není snad třeba podrobněji rozebírat, že takto sjednaný úrok ze spotřebitelského úvěru nemůže mít oporu v zákoně a soud ho žalobkyni v žádném případě pro příkrý rozpor s dobrými mravy nemohl přiznat. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu, což v předmětné věci nebylo žalobkyní dodrženo. Stejnou úvahou se soud řídil při všech poplatků, sjednaných v dané smlouvě. Poplatky jsou neúměrně vysoké vzhledem k předmětu jistiny a soud je proto žalobkyni nepřiznal. 10. Smluvní pokutu ve výši 1 962 Kč jako sankce za prodlení žalovaného s planěním, k němuž se zavázal, soud vyhodnotil jako odpovídající, přiměřenou a neodporující zákonu. Je třeba si uvědomit, že žalovaný z jistiny, získané na základě dobrovolného uzavření smlouvy o úvěru, nesplatil ničeho ani ke dni rozhodnutí, tedy po více nežli roce ode dne poskytnutí úvěru. Smluvní pokuta je sankční nástroj a v daném případě jeho výše v poměru s výší jistiny není neúměrně vysoká. Její zaplacení ze strany žalovaného je rozhodně namístě. Proto byla žalobkyni přiznána. 11. Vedle nároku na zaplacení jistiny žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to nejpozději ode dne následujícího po splatnosti ve výši, jak uvedeno v I. výroku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 312 Kč, přičemž tato částka představuje 53,50% z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně a úspěchu žalované). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 495 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty z nákladů řízení vyjma soudního poplatku.