218 C 164/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 157,72 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 9. 12. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] credit, s. r. o., smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 589 Kč do 8. 1. 2021. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, zaplatil pouze částku 4 842,28 Kč. Tímto mu podle smlouvy vznikla povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní úrok ve výši 36 % ročně z dlužné jistiny, poplatek za odeslání písemných upomínek a paušální náhradu výdajů spojených s mimosoudním vymáháním pohledávky ve výši 256 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021 a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2022 s účinností ke dni 18. 5. 2022 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 27. 5. 2022. Ke dni podání žaloby se žalobkyně domáhala zaplacení jistiny ve výši 10 157,72 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 589 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 745,09 Kč, poplatku za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč, nákladů na upomínání ve výši 256 Kč a zákonného úroku z prodlení z jistiny. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho. Žalovaný byl o zaplacení upomínán, naposledy předžalobní výzvou ze dne 1. 9. 2022, dluh však neuhradil. 2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Podáním ze dne 31. 10. 2022 žalobkyně sdělila, že schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr byla ověřována na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedl mimo jiné číslo svého občanského průkazu, údaje o zaměstnání a své měsíční příjmy a výdaje. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru č. [spisová značka] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] předsmluvních informací o spotřebitelském úvěru, potvrzení o provedení platby, rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 5. 2022, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 9. 12. 2020 původní věřitel a žalovaný uzavřeli v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému převodem na jeho účet dne 9. 12. 2020 částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit nejpozději do 30 dnů od poskytnutí finančních prostředků, tj. do 8. 1. 2021. Podle rámcové a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Z žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný ke své osobě uvedl, že má jako zaměstnanec čistý měsíční příjem 30 934 Kč, náklady na bydlení činí 5 500 Kč měsíčně, ostatní výdaje (např. telefon, internet apod.) činí 1 200 Kč. Žalovaný neuváděl žádné splátky jiných úvěrů ani žádné další výdaje. Žádné doklady k doložení tvrzených příjmů a výdajů předloženy nebyly. 5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť původní věřitel je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, žalobkyně kromě žádosti o úvěr žádné doklady k doložení poměrů žalovaného nedoložila. Skutečnost, že došlo k vyplacení částky 15 000 Kč na účet žalovaného, však byla jednoznačně prokázána. 7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel si ověřil totožnost žalovaného. K žádosti o úvěr však nebyly připojeny žádné doklady o příjmech a výdajích žalovaného a nelze tedy ověřit, zda poměry žalovaného byly skutečně takové, jak uváděl. Za tohoto stavu nelze ověřit, zda přezkoumání poměrů žalovaného nebylo pouze formální. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od původního věřitele převzal částku ve výši 15 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně uhradil 4 842,28 Kč, ke dni podání žaloby tudíž žalovaný žalobkyni dlužil na jistině částku 10 157,72 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků, neboť každý z nich měl ve věci pouze částečný úspěch.