218 C 184/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 11. 3. 2009 s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku 31 248 Kč (z toho jistina činila 18 000 Kč a souhrnný poplatek 13 248 Kč), a to formou 55 týdenních splátek. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem a [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností k 1. 7. 2015 k převedení pohledávky na uvedenou společnost. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne 25. 6. 2015. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 24 288 Kč. V souladu s ustanovením čl. 5 smlouvy bylo plnění žalované započítáno nejprve na souhrnný poplatek a následně na jistinu. Postoupená pohledávka se proto skládá z jistiny ve výši 18 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 6 288 Kč. Následně, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní, došlo s účinností k 24. 8. 2018 k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem ze dne 14. 9. 2018. Před podáním žaloby byla žalovaná o zaplacení marně upomínána předžalobní upomínkou ze dne 26. 4. 2023. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Protože se žalobkyně rovněž nevyjádřila, soud na základě fikce souhlasu s rozhodnutím věci bez jednání rozhodl postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. 3. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o půjčce ze dne 11. 3. 2009, smluvních podmínek smlouvy o půjčce, smluv o postoupení pohledávek a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 11. 3. 2009 právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované v hotovosti částku 18 000 Kč, a žalovaná se zavázala původnímu věřiteli vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 13 248 Kč, tj. celkem se zavázala zaplatit 31 248 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 54 pravidelných týdenních splátkách po 576 Kč počínaje 7. dnem ode dne uzavření smlouvy, 55. splátka měla činit 144 Kč. Žalovaná hradila splátky nepravidelně, podle tvrzení žalobkyně uhradila pouze 6 960 Kč. Na základě smluv o postoupení pohledávek je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětné pohledávky. 4. Při právním posouzení věci soud za použití ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postupoval podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť právní vztah mezi účastníky vznikl přede dnem 1. 1. 2014. Podle § 657 a § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Dle § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dle § 39 občanského zákoníku, neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 5. Soud z hlediska právního zhodnocení věci dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem bylo půjčení částky ve výši 18 000 Kč. Původní věřitel svou povinnost poskytnout žalované půjčku ve výši 18 000 Kč splnil, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy o půjčce. Pokud se žalovaná zavázala splatit kromě uvedené jistiny též souhrnný poplatek, hodnotil soud toto ujednání podle obsahu jako kapitalizovaný úrok z půjčky, představující cenu půjčky. Za situace, kdy byla půjčka sjednána na dobu 55 týdnů s navýšením o 13 248 Kč, je zřejmé, že smluvní úrok z předmětné půjčky fakticky přesahuje 69 % ročně. Takové ujednání o úroku soud hodnotil jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Smluvní úrok ve výši 69 % ročně výrazně přesahuje obvyklou úrokovou míru, a to i s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, účtovaným bankami při poskytování krátkodobých úvěrů či půjček, jde tak o úrok lichevní. Plnění žalované ve výši 6 960 Kč proto není možno zohlednit ani zčásti jako plnění na úrok (poplatek), ale pouze na jistinu. Vzhledem k tomu, že žalovaná netvrdila ani neprokázala, že včas zaplatila celou jistinu dluhu ve výši 18 000 Kč, shledal soud žalobu důvodnou co do částky 11 040 Kč (18 000 - 6 960) a uložil žalované zaplatit ji žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení. Co do částky 6 960 Kč s příslušenstvím a co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 288 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, jelikož každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch.