218 C 86/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) uzavřela dne 27. 7. 2021 smlouvu o úvěru ve výši 22 000 Kč. Na základě této smlouvy žalovaná převzala finanční hotovost ve výši 22 000 Kč, což stvrdila svým podpisem na úvěrové smlouvě. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok ve výši 2 118 Kč a dále částku 10 780 Kč za poskytnutí úvěru, částku 2 036 Kč za administrativní činnost a částku 3 960 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě svého bydliště. Celkovou dlužnou částku 40 894 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na den 27. 9. 2022. Žalovaná zaplatila pouze částku 2 921 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022 postoupil původní věřitel celou pohledávku na žalobkyni. Před podáním žaloby byla žalovaná o zaplacení marně upomínána předžalobní upomínkou ze dne 29. 3. 2023. 2. Usnesením zdejšího soudu č. j. 218 C 86/2023-33 ze dne 22. 5. 2023 byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů týkajících se odborného posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v písemném doplnění žaloby ze dne 8. 6. 2023 s odkazem na příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru uvedla, že původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru, kdy žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a zjištěné informace byly zaznamenány do žádosti o úvěr ze dne 26. 7. 2021 a ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Dále původní věřitel nahlížel do veřejných registrů. Současně žalobkyně po provedení kontrolního výpočtu smluvní pokuty a kapitalizovaných úroků z prodlení vzala žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 1 500,02 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 500,13 Kč za období od 28. 9. 2022 do 19. 10. 2022 a co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 089,52 Kč za období od 28. 9. 2022 do 19. 10. 2022. Soud v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí žaloby řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (výrok II.). 3. S ohledem na pochybnosti o oprávněnosti celého nároku soud ve věci nařídil ústní jednání (platební rozkaz nebyl vydán). K jednání dne 24. 10. 2023 se žalovaná nedostavila, až byla řádně předvolána, k věci se nevyjádřila, na svou obranu nic neuvedla. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala. 4. Z předložených listinných důkazů, a to žádosti o úvěr ze dne 26. 7. 2021, smlouvy o úvěru ze dne 27. 7. 2021, přehledu plateb, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 11. 2022, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 27. 7. 2021 právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalované v hotovosti částku 22 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 18 894 Kč, tj. celkem se zavázala zaplatit 40 894 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Žalovaná podle přehledu transakcí uhradila pouze jedinou splátku ve výši 2 921 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětné pohledávky. K doložení tvrzení, že právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně žádost o úvěr ze dne 26. 7. 2021. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná ke své osobě a svým poměrům formou vyplněného dotazníku uvedla, že je zaměstnaná a současně na rodičovské dovolené, je svobodná, má dvě vyživované děti, bydlí u rodičů. Žalovaná dále uvedla, že má měsíční mzdu ve výši 7 689 Kč, příjmy z rodičovského příspěvku a výživné ve výši 17 796 Kč měsíčně, celkem tedy 25 485 Kč. Výdaje na bydlení byly vyčísleny částkou 1 500 Kč, náklady na jídlo, dopravu a osobní náklady částkou 9 090 Kč měsíčně. Jiné výdaje žalovaná neuváděla. Žádné doklady k doložení tvrzených příjmů a výdajů předloženy nebyly. 5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaná smlouvu uzavírala jako spotřebitel. 6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Původní věřitel sice zjišťoval sociální poměry žalované formou vyplnění žádosti o úvěr, k žádosti o úvěr však nebyly připojeny žádné doklady o příjmech a výdajích žalované a nelze tedy ověřit, zda poměry žalované byly skutečně takové, jak uváděla (zvláště když žalovaná byla pravděpodobně na rodičovské dovolené, měl jen částečný výdělek a uváděla, že má dvě nezaopatřené děti; do příjmů žalované navíc bylo zahrnuto i výživné na děti, které nebylo odlišeno od rodičovského příspěvku). Za tohoto stavu nelze ověřit, zda přezkoumání poměrů žalované nebylo pouze formální. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná od původního věřitele převzala částku ve výši 22 000 Kč, uhradila pouze 2 921 Kč, ke dni podání žaloby tudíž žalovaná žalobkyni dlužila na jistině částku 19 079 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (výrok I.). Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok III.). 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť úspěšnější ve věci byla žalovaná, které však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.