220 C 166/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 13 680 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 303 Kč včetně úroku a sjednaných poplatků za navazující služby. Žalovaná se dostala se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté žalovaná závazek neuhradila. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá zbývajících splátek ve výši 13 680 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 13 680 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná tvrzení žalobkyně nesporovala. Požádala o stanovení splátek ve výši 2 000 Kč měsíčně s ohledem na to, že je matkou samoživitelkou se třemi dětmi. 3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně formuláře pro standartní informace bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 60 měsíčních splátkách po 303 Kč počínaje od [datum]. Žalovaná peníze čerpala při podpisu smlouvy. 4. Z evidenční karty bylo zjištěno, že žalobkyně při ověření schopnosti žalované splácet úvěr vycházela z toho, že žalovaná je zaměstnána s čistým příjmem 23 213 Kč, bydlí spolu se třemi dětmi s nákladem 5 000 Kč a má výdaje na živobytí 11 310 Kč měsíčně. Z výslechu bylo pak zjištěno, že v době uzavření závazku žalovaná hradila nájem ve výši 14 500 Kč, měla tři vyživovací povinnosti a jistě by nedokázala žít s částkou 11 310 Kč. Při uzavření úvěru se jí paní pouze zeptala, zda bude mít na splátky, na což žalovaná odpověděla kladně, neboť žila v tu dobu s přítelem. V současné době má žalovaná příjem zhruba třicet tisíc Kč měsíčně, dále pobírá přídavky a výživné na děti v celkové výši zhruba 9 700 Kč. Splácí jeden závazek po splatnosti ve výši 18 000 Kč. Na bydlení platí částku 15 500 Kč měsíčně. 5. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem částku 4 500 Kč. 6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu. 7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovanou dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 60 měsíčních splátkách po 303 Kč včetně smluveného úroku a poplatků. Žalovaná úvěr čerpala, přičemž následně se dostala do prodlení. Žalovaná uhradila celkem částku 4 500 Kč. Přípisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dluhu. Žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet úvěr tak, že do evidenční karty uvedla výši příjmu 23 213 Kč a výši závazků 16 310 Kč, což nedopovídalo faktickým poměrům žalované. 8. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k řádnému posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 9. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání. 10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ust. § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle ust. §2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z ust. §87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Z dokazování plyne, že žalobkyně posuzovala úvěryschopnost žalované, avšak do samotné evidenční karty vepsala zavádějící údaje na výdajové stránce tak, aby mohl být úvěr poskytnut. Nezkoumala faktickou finanční participaci přítele žalované ani celkové příjmy a výdaje domácnosti, což bylo v tomto případě pro poskytnutí úvěru určující, a nedostála tak své povinnosti zkoumat platební schopnost žalované s péčí řádného hospodáře. Z hlediska platnosti smlouvy o úvěru dané znamená, že smlouva je neplatná. 16. Zákonodárce normoval v ust. § 87 SpÚ podmínku uplatnění námitky neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření úvěru, přičemž soud má za to, že koncepci námitky neplatnosti je třeba neaplikovat s ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudního dvora. Ustanovení je výsledkem transpozice směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru, cílem této směrnice bylo zajištění ochrany spotřebitele, zajištění rovné hospodářské soutěže mezi věřiteli a harmonizace vnitřního evropského trhu. Žádoucí výsledek směrnice vyslovil Soudní dvůr EU ve věci C [číslo], OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, kde soudní dvůr uzavřel, že„ články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřeb