220 C 74/2023-48 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 29 346,26 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 1 995 Kč včetně úroku ve výši 111,33 % p.a. Pro případ prodlení s úhradou splátky strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 499 Kč, pro případ prodlení s uhrazením zesplatněné jistiny strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Dále strany sjednaly paušální náklad na upomínku 450 Kč. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, a proto jej žalobkyně zesplatnila, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Žalovaný uhradil částku celkem 10 778 Kč. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 19 360,58 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky za období od [datum] do [datum] ve výši 9 486,68 Kč, smluvní pokuty ve výši 499 Kč za prodlení s úhradou splátky, kapitalizovaného úroku z nesplaceného úvěru ve výši 8 779,89 Kč od [datum] do [datum] z nesplacené jistiny, nákladů na zaslání dvou upomínek ve výši 900 Kč, přičemž zákonný úrok ve výši 8,5 % p.a. žalobkyně požaduje z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně formuláře pro standardní informace, smluvních podmínek a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 30 měsíčních splátkách po 1 995 Kč počínaje od [datum] při úroku 111,33% p.a. Pro případ prodlení se splátkou se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč, pro případ prodlení po zesplatnění úvěru se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Dále strany sjednaly poplatek za upomínku ve výši 450 Kč. 4. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalovaný čerpal převodem na účet částku ve výši 20 000 Kč. 5. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně prohlásila úvěr za splatný k [datum]. 6. Z lustrace žalobkyně, úvěrové zprávy NRKI – BRKI, výpisu z banky a výplatnice bylo zjištěno, že žalobkyně při ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr ověřila příjem žalovaného ve výši 14 018 Kč za měsíc září 2020 a 29 175 Kč za měsíc říjen 2020, dále vycházela ze zjištění, že žalovaný měl dva existující kontrakty splátkové a jeden karetní. Celkové splátky žalovaného činily 9 692 Kč a dále měl žalovaný dluh na kreditní kartě ve výši 53 012 Kč s dlužnou splátkou 3 000 Kč po splatnosti 14 dní. 7. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu. 8. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro věc samou. 9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně dne [datum] uzavřela s žalovaným dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit v 30 měsíčních splátkách po 1 995 Kč počínaje od [datum] včetně smluveného úroku ve výši 111,33 % p.a. Žalovaný úvěr čerpal, přičemž následně se dostal do prodlení s úhradou splátek a žalobkyně prohlásila k [datum] celý úvěr za splatný. Žalovaný uhradil celkem částku 10 778 Kč. Přípisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že ověřila příjem žalovaného a jeho úvěrové závazky. 10. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k řádnému posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání. 12. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle ust. § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle ust. §2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o. z.) a žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování půjček (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z ust. §87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. V dané věci přitom z listinných důkazů neplyne skutečnost, že žalobkyně ověřovala běžné výdaje žalovaného a to s ohledem na zjištěné výdaje na úhradu již existujících závazků žalovaného. I ze zjištěných skutečností žalobkyně měla dospět k závěru, že žalovaný není schopen splácení závazku, pokud například v měsíci září 2020 měl příjem zhruba 14 tis. Kč a výdaje na splátky více než 10 tis. Kč. Z hlediska platnosti smlouvy o úvěru dané znamená, že smlouva je neplatná. 18. Zákonodárce normoval v ust. § 87 SpÚ podmínku uplatnění námitky neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření úvěru, přičemž soud má za to, že koncepci námitky neplatnosti je třeba neaplikovat s ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudního dvora. Ustanovení je výsledkem transp