221 C 49/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to z titulu nesplaceného úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že na základě návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] a příslušných Všeobecných obchodních podmínek, poskytla žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Žalovaný vyčerpal peněžní prostředky ve výši 327 419,12 Kč. Revolvingový úvěr se žalovaný zavázal splatit a zaplatit úrok 20,28 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč. Před uzavřením smlouvy posoudila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů sdělených žalovaným, lustrací žalovaného v registru [příjmení], databázi zaměstnavatelů ARES, katastru nemovitostí, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál. Žalobkyně je tak dále oprávněna požadovat smluvní pokutu 0,1 % denně ze splátky v prodlení a náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku. Žalobkyně v důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru od smlouvy o úvěru odstoupila s účinností ke dni [datum]. Dlužná částka je tvořena jistinou ve výši 54 998,63 Kč, pojistným ve výši 1 238,45 Kč, úrokem ve výši 4 105,79 Kč, náhradou nákladů za vymáhací proces ve výši 600 Kč a smluvní pokutou za prodlení se splácením úvěru ve výši 555 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání soudu dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru, sazebníku a všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr na zboží ve výši 13 586 Kč a revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 55 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat úvěr na zboží splatit formou 15 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 359 Kč a revolvingový úvěr splácet splátkami ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 23,76 % ročně a měsíčním poplatkem. Dále si strany měly sjednat pojištění ve výši 4,99 % z měsíční splátky revolvingového úvěru a 4,99 % z měsíční splátky úvěru na zboží. Ve smlouvě je uveden přehled finančních důsledků nesplácení úvěru spočívajících v povinnosti platit náklady za upomínání 100 Kč za upomínku a dále je tam zakotvena povinnost zaplatit náhradu nákladů za vymáhání splatného závazku ve výši 600 Kč a smluvní pokuta 0,1 % denně z částky splátky v prodlení. Ve smlouvě je uveden příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč, příjem domácnosti ve výši 42 000 Kč a výdaje ve výši 15 000 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu [číslo] bylo zjištěno, že žalovaný od žalobkyně vyčerpal částku 327 419,12 Kč a uhradil celkem částku 325 004,12 Kč. Z výzev k zaplacení dluhu, odstoupení od smlouvy a poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného o zaplacení. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 7. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Soud při jednání, které se konalo dne [datum], poučil soud žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) mimo jiné v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. 9. Na poučení soudu reagovala žalobkyně tak, že další tvrzení neuvádí a další důkazy neoznačuje. 10. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, neboť se v tomto případě spokojila pouze s údaji zjištěnými od žalovaného. Nepožadovala po žalovaném doložení příjmů, nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel, natož pak ve věku žalovaného. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla, ale za situace, kdy informace poskytnuté žalovaným řádně neověřovala, postrádá takový postup na významu. 11. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako celek absolutně neplatnou. 12. Žalovaný však od žalobkyně převzal na základě smlouvy o úvěru částku ve výši 327 419,12 Kč, přičemž dosud jí uhradil celkem pouze 325 004,12 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 2 415 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení převažuje na straně žalovaného, kterému dle obsahu spisu náklady nevznikly.