222 C 99/2023-41 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 14 391,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] dne 19. 10. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] poskytnutá částka činila 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci poskytnutý úvěr s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Pro případ prodlení byla dohodnuta smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně a další poplatky (v žalobním petitu označeny jako úrok). Žalovaná uhradila pouze částku 2 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena žalobci. 2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, odročení nežádal. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila, neomluvila se, soud rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti. 3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o úvěru ze dne 19. 10. 2021, z níž byly zjištěny skutečnosti, a to zejména smluvní ujednání, tvrzené žalobcem, a potvrzení o převzetí částky 15 000 Kč v hotovosti. Smlouva obsahuje podpis žalované. Z předžalobní upomínky s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalobce žalovanou o zaplacení upomínal. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 a dodatku [číslo] k rámcové smlouvě ve spojení s oznámením o postoupení byla zjištěna aktivní legitimace žalobce. Ostatní důkazy nebyly provedeny pro nadbytečnost. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále NOZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 9 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ode dne 1. 12. 2016, nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka 6. Podle § 169 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ten, kdo byl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn poskytovat spotřebitelský úvěr na základě živnostenského oprávnění, může provozovat tuto činnost na základě živnostenského oprávnění do doby, než Česká národní banka rozhodne o žádosti o udělení oprávnění k činnosti některé z osob uvedených v § 7, nejdéle však do 18 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud tuto žádost podal do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Marným uplynutím této lhůty jeho oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru zaniká. 7. Podle § 161 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spotřebitelský úvěr poskytnut osobou, která není oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr, platí, že spotřebitelský úvěr není úročen a k jiným ujednáním o platbách na spotřebitelský úvěr se nepřihlíží. 8. Podle § 1970 NOZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Žalobce v žalobě netvrdil splnění podmínky oprávnění poskytovat spotřebitelský úvěr na straně svého právního předchůdce podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, ani podání žádosti podle § 169 odst. 1 téhož zákona. Na jednání se nedostavil, připravil se tak o možnost být poučen podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. 10. Vzhledem k uvedenému tak soud vycházel ve smyslu § 161 zákona o spotřebitelském úvěru ze skutečnosti, že úvěr není úročen a k jiným ujednáním o platbách na úvěr se nepřihlíží. Žalobce prokázal, že jeho právní předchůdce žalované poskytl částku 15 000 Kč, žalovaná zaplatila částku 2 500 Kč. V částce 12 500 Kč tak bylo žalobě vyhověno. Co se týče počátku prodlení žalované, soud v tomto případě ze smluvních ustanovení vycházel, neboť § 161 zákona o spotřebitelském úvěru v této části odlišnou úpravu neobsahuje, žalobce požadoval úrok z prodlení od pozdější doby, než započalo prodlení žalované. Současně byly žalobci přiznány i úroky z prodlení z přiznané částky. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalovaná měla v řízení nadpoloviční úspěch. Při posouzení poměru úspěchu a neúspěchu je třeba vycházet nejen z jistiny pohledávky, z níž se obvykle vypočítává soudní poplatek a odměna advokáta, ale ze všech uplatněných nároků, tedy z celého předmětu řízení (srov. závěry nálezu Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2717/08, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 či 28 Cdo 3206/2016). K příslušenství jistiny pohledávky je třeba přihlížet zejména v situaci, kdy tvoří významnou část či dokonce většinu uplatněných nároků, tak, aby i rozhodnutí o nákladech odráželo reálný ekonomický výsledek řízení.