228 C 199/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 21. 4. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované 9 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s poplatkem za poskytnutí 297 Kč, poplatkem za expres výplatu 199 Kč a poplatkem za prodloužení splatnosti 891 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný si ji prodloužil o dalších 30 dnů až do 22. 6. 2022. Úvěr žalobkyně vyplatila na účet žalovaného dne 21. 4. 2022. Sjednána byla i smluvní pokuta ve výši 3 % z nesplacené jistiny úvěru a náhrada nákladů za vymáhání 300 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně na základě SMS kódu zaslaného na telefonní číslo uvedené žalovaným. Při sjednání první smlouvy o úvěru byla identita žalovaného ověřena bankovní platbou ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného především tak, že vypočítala jeho kreditní skóre, prověřila žalovaného v registrech SOLUS, CEE a ISIR, v nichž nebyl nalezen, a v registru NRKI, kde byl nalezen s pozitivním vyhodnocením, a vyšla z žalovaným uvedených údajů, životního minima a měsíčních nákladů na bydlení dle Českého statistického úřadu. Na dluhy z úvěrové smlouvy žalovaný uhradil žalobkyni dohromady 2 Kč. Nyní se žalobkyně domáhá jistiny úvěru 8 999 Kč, poplatku za poskytnutí 297 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 891 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 270 Kč. Dále žádá kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 24. 10. 2022 do 8. 11. 2022 ve výši 72,04 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 956 Kč od 9. 11. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. V úvěrové smlouvě ze dne 21. 4. 2022 (ID žádosti [číslo]) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 9 000 Kč jako bezúčelový úvěr, který se žalovaný spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 297 Kč zavázal splatit do 21. 5. 2022. Sjednán byl dále poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za korunový odklad 891 Kč a smluvní pokuta za prodlení se splacením úvěru ve výši 3 % z nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný je zde podepsán SMS kódem odeslaným na telefonní číslo žalovaného uvedené ve smlouvě. 5. V úvěrové zprávě má žalovaný uvedeny tři existující splátkové kontrakty a jednu žádost o kreditní kartu, která byla odmítnuta. Žalobkyně podle potvrzení o provedení ověření bonity před poskytnutím úvěru provedla kontrolu žalovaného v insolvenčním rejstříku, v němž nebyl nenalezen. Dále jej prověřila v registrech NRKI (výsledek OK), CRIBIS (žalovaný nemá exekuci) a SOLUS (nenalezen). Vypočetla jeho limit nejvyšší měsíční splátky („ MLS“) na základě příjmu žalovaného a ostatních členů domácnosti, které měl uvést v žádosti ve výši 25 000 Kč, resp. 14 000 Kč (samotnou žádost žalobkyně nepředložila), životního minima, výší splátek jiných úvěrů (3 165 Kč) a poskytovaného úvěru (9 496 Kč). Vyžádala si také kopii občanského průkazu žalovaného. 6. Dne 21. 4. 2022 zaslal žalovaný ze svého účtu ověřovací platbu ve výši 1 Kč na účet žalobkyně pod variabilním symbolem uvedeným ve smlouvě (viz potvrzení o provedené platbě). Téhož dne zaslala žalobkyně na účet žalovaného platbu 9 000 Kč (viz potvrzení o provedené platbě). Variabilní symbol platby rovněž odpovídá variabilnímu symbolu ve smlouvě. Žalovaný žalobkyni posléze uhradil celkem 2 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad). 7. Dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 23. 9. 2022, odeslaným 26. 9. 2022 (viz poštovní podací arch), vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 10 956 Kč, kterou jí žalovaný měl dlužit na základě úvěrové smlouvy, do 30 dnů od sepsání této výzvy. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 14. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 15. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku) a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 16. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 17. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjm