228 C 208/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne 15. 11. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal do 14. 1. 2022 vrátit částku 24 600 Kč s příslušenstvím. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný požádal o úvěr na internetových stránkách právní předchůdkyně, poskytl kopii občanského průkazu a provedl verifikační platbu ze svého účtu (na který pak byl úvěr poskytnut). Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že jej prověřila v registrech (insolvenční rejstřík, BRKI, a NRKI). Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla dne 8. 12. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaný dosud nic neuhradil. Žalobkyně nyní žádá jistinu ve výši 20 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 12. 7. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 120,27 Kč za období od 15. 1. 2022 do 8. 7. 2022, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, úrok ve výši 4 750 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 3 480 Kč (0,1 % denně z jistiny za období od 15. 1. 2022 do 8. 7. 2022). 2. Podáním ze dne 14. 12. 2022 žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 3 480 Kč (smluvní pokuta) a částky 4 750 Kč (úrok), neboť nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného. 3. Žalovaný uvedl, že předmětnou smlouvu o úvěru uzavřel v žalobě tvrzeným způsobem, včetně její změny. Obdržel na jejím základě peníze. 4. Soud zjistil následující skutečnosti. 5. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 15. 11. 2021 se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal jej vrátit do 15. 12. 2021 s úrokem 4 600 Kč Smlouvou stejného čísla ze dne 16. 12. 2021 byla prodloužena splatnost dlužné částky do 14. 1. 2022. Účastníci shodně tvrdili (§ 120 odst. 3 zákona č. 99 /1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“), že k uzavření smlouvy i její změny došlo přes internetové stránky právní předchůdkyně. 6. Dne 29. 5. 2018 právní předchůdkyně zaslala verifikační platbu ve výši 0,01 Kč na účet žalovaného (viz potvrzení o provedené platbě). 7. Právní předchůdkyně dne 15. 11. 2021 zaslala na účet žalovaného 20 000 Kč (viz výpis z účtu právní předchůdkyně z tohoto dne a též výpis z účtu žalovaného ke dni 30. 11. 2021). 8. Dopisem ze dne 20. 7. 2022 žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru. Oznámením ze dne 20. 7. 2022, odeslaným dne 21. 7. 2022 (viz poštovní podací arch), oznámila právní předchůdkyně (viz plná moc opravňující jednatelku žalobkyně k oznámení postoupení jménem právní předchůdkyně) žalovanému totéž. 9. Žalobkyně dne 2. 11. 2022 (viz poštovní podací arch) zaslala žalovanému předžalobní výzvu, kterou vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 28 230 Kč do 11. 11. 2022. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, včetně dodatku měnícího splatnost. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně pak byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 18. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 19. Soud má za to, že právní předchůdkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalovaného prověřila v registrech, což je samo o sobě nedostatečné, neboť vedle způsobu splácení dosavadních dluhů je třeba vyhodnotit i porovnání příjmů a výdajů spotřebitele (viz § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). Tvrzení o prověření žalovaného v registrech je navíc zcela obecné, neboť není zřejmé, s jakým výsledkem proběhlo a jak na jejich základě dospěla právní předchůdkyně k závěru o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Svá tvrzení pak žalobkyně především neprokázala (neoznačila k jeho prokázání žádné důkazy). 20. Sou