24 C 25/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení předmětné částky, svoji žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky na nákup osobního automobilu ve výši 104 440 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala hradit v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 4 540 Kč, vždy k 8. dni v měsíci. Úroková sazba činila 21,68% a RPSN 27,13%. K uzavření smlouvy došlo v provozně obchodníka společnosti [právnická osoba], kterému žalobkyně převedla sjednanou částku na účet č. [bankovní účet]. Protože žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně dopisem ze dne [datum] od smlouvy odstoupila, odstoupení od smlouvy bylo zasláno žalované dne [datum] na její posledně známou adresu. Žalobkyně se domáhá uhrazení jistiny 70 214,89 Kč, dlužných běžných úroků ve výši 5 546 Kč a smluvní pokuty pro neplacení pojistného 10 000 Kč. Žalovaná byla následně vyzývána k úhradě dlužné částky. 2. Soud ve věci nařídil jednání, žalobkyně se z jednání konaného dne [datum] omluvila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, neomluvila se, soud podle § 101 odst. 3 o.s.ř jednal v její nepřítomnosti. 3. Soud vyšel z listinných důkazů, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], z výpisu z úvěrového účtu žalované - rozkladu splátek, odstoupení od smlouvy ze dne [datum] spolu s podacím archem ze dne [datum] a předžalobní upomínky ze dne [datum]. Těmito listinnými důkazy vzal soud za prokázaný skutkový stav, podle něhož byla mezi účastníky dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [anonymizováno], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 104 440 Kč na koupi osobního automobilu zn. [anonymizováno], [VIN kód], který se žalovaná zavázala hradit v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 4 540 Kč, vždy k 8. dni v měsíci. Na splátkách žalovaná zaplatila 51 181,11 Kč. Protože žalovaná nehradila splátky řádně a včas, odstoupila žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním účastníků dne [datum] od smlouvy a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu, rovněž tak předžalobní upomínkou právního zástupce ze dne [datum]. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen,,zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE [číslo] se podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, spočívá na poskytovateli. 7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (rozsudek SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 8. Z rozsudku SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo] OPR- [právnická osoba] proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne [datum] CA Consumer Finance, C [číslo] a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí z března tohoto roku SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne [datum] tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle. 9. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované, neboť v tomto směru nebyl předložen žádný doklad. Žalobkyně se v tomto směru omezila na údaje zjištěné od žalované. Nepožadovala po žalovaném doložení nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaná neměla, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel. Ač žalobkyně tvrdila, že ověřovala příjem žalované na základě výpisu z účtu, tak v tomto směru nepředložila jediný doklad. 10. Soud měl v úmyslu vyzvat žalobkyni k označení důkazů k prokázání tvrzení, že s odbornou péčí posoudila způsobilost žalované v době poskytnutí úvěru předmětný úvěr splácet. Žalobkyně se k jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně uzavření smlouvy o úvěru a posouzení úvěruschopnosti žalované. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 11. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 12. Žalované však žalobkyní byla poskytnuta částka 104 440 Kč, přičemž dosud žalobkyni vrátila pouze 51 181,11 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 53 258,89 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 289,68 Kč, přičemž tato částka představuje 24,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,1 % a úspěchu žalované v rozsahu 37,9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 289 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 85 760,89 Kč sestávající z částky 4 540 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané