28 C 43/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal do [datum] vrátit částku 30 750 Kč s příslušenstvím. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný požádal o úvěr na internetových stránkách právní předchůdkyně, poskytl kopii občanského průkazu a provedl verifikační platbu ze svého účtu (na který pak byl úvěr poskytnut). Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že jej prověřila v registrech (insolvenční rejstřík, BRKI a NRKI). Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. Žalovaný na pohledávku dosud nic neuhradil. Žalobkyně nyní žádá jistinu ve výši 25 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 25 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 898,46 Kč za období od [datum] do [datum], náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, úrok ve výši 5 900 Kč a smluvní pokutu za prodlení ve výši 3 975 Kč (0,1 % denně z jistiny za období od [datum] do [datum]). 2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 3 975 Kč (smluvní pokuta) a částky 5 900 Kč (úrok), neboť nedisponuje důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného. 3. Žalovaný uvedl, že si nepamatuje uzavření smlouvy s právní předchůdkyní, neboť má hodně závazků. Úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně si pravděpodobně vzal, ale neví to jistě. 4. Soud zjistil následující skutečnosti. 5. Dne [datum] zaslal žalovaný platbu 0,01 Kč na účet právní předchůdkyně (viz výpis z účtu právní předchůdkyně). 6. Smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum] se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet spotřebitelský úvěr 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal jej vrátit do [datum] s úrokem 5 750 Kč (sazba 279,83 % ročně). 7. Právní předchůdkyně zaslala dne [datum] na účet žalovaného 25 000 Kč (viz výpis z účtu právní předchůdkyně z tohoto dne ve spojení s výpisem z účtu právní předchůdkyně ze dnů 18. – [datum], v němž je uvedeno jméno žalovaného u téhož čísla účtu). 8. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy na žalobkyni. Oznámením ze dne [datum], odeslaným dne [datum] (viz poštovní podací arch), oznámila právní předchůdkyně (viz plná moc opravňující jednatelku žalobkyně k oznámení postoupení jménem právní předchůdkyně) žalovanému totéž. 9. Dne [datum] (viz poštovní podací arch) žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dluhu, kterou žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu z výše uvedené smlouvy do [datum]. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku Uzavření smlouvy (§ 1725 a § 1745 občanského zákoníku) právě žalovaným je zřejmé z toho, že zaplatil verifikační platbu z účtu, který ve smlouvě uvedl a i na něj byl poté úvěr poskytnut. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku). Právní předchůdkyně pak byla poskytovatelkou podle § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Soud proto vedle občanského zákoníku aplikoval i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 18. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne [datum], OPR-Finance, C [číslo], a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 19. Soud má za to, že právní předchůdkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalovaného prověřila v registrech, což je samo o sobě nedostatečné, neboť vedle způsobu splácení dosavadních dluhů je třeba vyhodnotit i porovnání příjmů a výdajů spotřebitele (viz § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru a např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, jehož závěry lze uplatnit i pro nynější zákon o spotřebitelském úvěru). Tvrzení o prověření žalovaného v registrech je navíc zcela obecné, neboť není zřejmé, s jakým výsledkem proběhlo a jak na jeho základě dospěla právní předchůdkyně k závěru o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Svá tvrzení pak žalobkyně především neprokázala (neoznačila k jejich prokázání žádné důkazy). 20. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99 /1963 Sb., občanský so