18 C 49/2023-173 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 483 600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 2. 10. 2012 uzavřel se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „Původní věřitel“), smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Úvěrová smlouva“), na jejímž základě byl žalobci poskytnut úvěr ve výši 1 000 000 Kč. V souvislosti s Úvěrovou smlouvou byl mezi žalobcem a Původním věřitelem sepsán dne 23. 11. 2012 exekutorský zápis, sp. zn. , spisová značka, , sepsaný , tituly před jménem, , jméno FO, , exekutorským kandidátem pověřeným , tituly před jménem, , jméno FO, , soudním exekutorem (dále jen „Exekutorský zápis“), a to k zajištění některých pohledávek z Úvěrové smlouvy, kdy ohledně dílčích pohledávek bylo v Exekutorském zápisu žalobcem svoleno k přímé vykonatelnosti. Pohledávky z Úvěrové smlouvy byly následně opakovaně postoupeny, a to nejprve na osobu , jméno FO, a následně na žalovanou. Žalovaná podala dne 11. 10. 2019 proti žalobci exekuční návrh, a to na základě Exekutorského zápisu, kdy tvrdila, že úvěr zesplatnila ke dni 31. 3. 2019. Exekuce byla zahájena pro pohledávky ve výši 2 460 024 Kč s úrokem ve výši 0,2 % denně z této částky od 1. 4. 2019 do zaplacení, a dále též pro náklady oprávněného (žalované) a náklady exekuce. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , Exekutorský úřad , adresa, . K návrhu žalobce byla exekuce usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, zastavena. Stěžejním důvodem pro zastavení exekuce byla námitka promlčení pohledávek vznesená žalobcem, když právní předchůdce žalované , jméno FO, od Úvěrové smlouvy odstoupil svým přípisem ze dne 3. 6. 2013, přičemž toto odstoupení bylo exekučním soudem posouzeno jako platné a účinné. Žalobce pro tyto účely odkázal na část odůvodnění usnesení Krajského soudu v Praze týkající se posouzení platnosti a účinnosti odstoupení od úvěrové smlouvy i následného promlčení pohledávky. Usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , nabyla právní moci, a to dne 16. 6. 2023, resp. 20. 6. 2023. Meritorní vyřešení věci v rámci zmíněného exekučního řízení má přitom vliv i na tuto žalobu, kdy platnost odstoupení právního předchůdce žalované ze dne 3. 6. 2013 od Úvěrové smlouvy, jak byla tato konstatována v rámci zmíněného exekučního řízení, je prejudiciální otázkou k nároku uplatněnému touto žalobou. V této souvislosti žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3308/2021, 25 Cdo 5/2000 či 33 Odo 1031/2005. Žalobce v kontextu právní moci zastavení exekučního řízení a v intencích odstoupení od úvěrové smlouvy, jak bylo toto učiněno přípisem ze dne 3. 6. 2013, vyzval žalovanou přípisem ze dne 10. 10. 2023 k vydání bezdůvodného obohacení, neboť tvrdí, že v jednotlivých splátkách úvěru (do 3. 6. 2013) a následně v měsíčních platbách hrazených z právního titulu, který odpadl, uhradil žalobce ve prospěch žalované (a jejích právních předchůdců) více, než na kolik by měla žalovaná nárok. Žalobce svůj nárok opírá o ustanovení § 349 odst. 1, § 351 odst. 1 a 2 a § 502 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (ve znění účinném ke dni 3. 6. 2013), s tím, že odstoupením od smlouvy smlouva zaniká a strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění vrátí, a to u peněžního závazku spolu s úroky ve výši sjednané ve smlouvě pro tento případ, jinak stanovené podle ustanovení § 502 obchodního zákoníku. V daném případě výše úroků pro případ odstoupení od smlouvy smluvně sjednána nebyla. Dle statistických údajů dostupných v aplikaci provozované ČNB na adrese https://www.cnb.cz/arad/#/cs/home byla průměrná výše úrokových sazeb pro ostatní úvěry pro obyvatelstvo (v případě úvěrové smlouvy se nejednalo o úvěr k podnikání žalobce) v 10. měsíci 2012 toliko 5,72 % ročně. Jednalo o úvěr zajištěný nemovitostmi, kde je nižší riziko úvěrujícího zohledněno obecně v nižší úrokové sazbě. Za dobu od uzavření úvěrové smlouvy do 10. měsíce roku 2022 (kdy poukázal žalobce ve prospěch žalované poslední platbu), byly žalobcem zaplaceny následující platby na vrácení poskytnutého úvěru:- za období 10/2012 – 11/2013 →14 x 12 784 Kč, tedy celkem 178 976 Kč,- za období 12/2012 – 2/2014 → 3 x 14 928 Kč, tedy celkem 44 784 Kč,- za období 3/2014 – 1/2015 → 11 x 15 852 Kč, tedy celkem 174 372 Kč,- za období 2/2015 – 1/2016 → 12 x 16 112 Kč, tedy celkem 193 344 Kč,- za období 2/2016 – 1/2017 → 12 x 16 301 Kč, tedy celkem 195 612 Kč,- za období 2/2017 – 1/2018 → 12 x 16 719 Kč, tedy celkem 200 628 Kč,- za období 2/2018 – 1/2019 → 12 x 18 168 Kč, tedy celkem 218 016 Kč,- za období 2/2019 – 10/2022 → 45 x 19 344 Kč, tedy celkem 870 480 Kč.Celkem tak žalobce uhradil na původně ujednaných splátkách částku ve výši 2 076 212 Kč, a to za dobu 10 let. Úhrada shora uvedených plateb je prokazována též potvrzujícím tvrzením žalované z řízení o zastavení exekuce, kde v rámci jednotlivých jednání před soudem a svými přípisy žalovaná potvrzovala pravidelné platby ze strany žalobce. Výše plateb se přitom v průběhu času od roku 2012 opakovaně měnila, a to dle pokynů žalované či jejích právních předchůdců. I pokud by byla po dobu oněch 10 let úročena celá jistina úvěru (ačkoli jednotlivé platby jistinu průběžně snižovaly a částka obvyklého úroku se s klesající jistinou zmenšovala), znamenalo by to na obvyklých úrocích dle ustanovení § 502 částku ve výši 57 200 Kč ročně, tj. hypoteticky 572 000 Kč za 10 let. Žalobce vycházel z toho, že pokud v rámci plateb v souhrnné výši 2 076 212 Kč byla vrácena jistina úvěru ve výši 1 000 000 Kč a zaplaceny obvyklé úroky v hypotetické výši 572 000 Kč, je zde stále nezanedbatelná částka ve výši přinejmenším 504 212 Kč, o níž žalobce zaplatil z titulu zaniklé smlouvy o úvěru více, nežli zaplatit měl. Žalobce po žalované nežádá vydat veškeré bezdůvodné obohacení, na něž by měl dle svého názoru nárok, ale toliko pouze ve výši plateb, které poukázal ve prospěch žalované za posledních 36 měsíců před podáním této žaloby, a které objektivně zjevně přesahují jeho povinnost k vydání bezdůvodného obohacení z titulu zaniklé úvěrové smlouvy, tedy bezdůvodné obohacení ve výši 1 000 000 Kč spolu s příp. obvyklým úrokem. Fakticky se za posledních 36 měsíců před podáním žaloby jedná o platby žalobce, které poukázal v období od 10. měsíce 2020 do 10. měsíce 2022 (další platby již poukazovány nebyly), a to vždy v částce 19 344 Kč. Celkem tak požaduje žalobce vydat bezdůvodné obohacení za 25 měsíců, v nichž danou částku pravidelně k rukám žalované poukazoval, tj. 25 x 19 344 Kč, celkem tedy 483 600 Kč. Žalobce podotkl, že přestože byly dílčí platby do 10. měsíce roku 2017 poukazovány ještě právním předchůdcům žalované, je žalobce nucen vznášet nárok toliko výlučně za žalovanou, neboť dle ustanovení § 1884 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužníku zůstávají i po postoupení pohledávky zachovány námitky proti pohledávce, které měl v době postoupení. Své vzájemné pohledávky vůči postupiteli může dlužník namítat i vůči postupníkovi, i když v době postoupení ještě nebyly splatné. Nadto je evidentní, že veškeré platby poukázané žalobcem počínaje 10. měsícem 2020 byly již platbami jdoucími nad rámec součtu bezdůvodného obohacení (1 000 000 Kč) a obvyklého úroku (hypoteticky max. 572 000 Kč), přičemž tyto platby již šly výlučně k rukám žalované. Žalobce žalovanou přípisem svého právního zástupce ze dne 10. 10. 2023 vyzval k zaplacení částky 483 600 Kč se splatností nejpozději do 17. 10. 2023. V uvedené lhůtě nebylo zaplaceno ničeho a žalovaná se k výzvě ani nikterak nevyjádřila. Žalobce se proto se svým nárokem obrátil na soud.2. Soud žalobě vyhověl platebním rozkazem, proti němuž podala žalovaná odpor. Ve vyjádření k žalobě pak žalovaná především uvedla, že žalobou požadovaný nárok neuznává, a to ani částečně, přičemž žalovaná je přesvědčena o tom, že žalobcem zmiňované usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , neobstojí, neboť ve věci bude podána ústavní stížnost k Ústavnímu soudu ČR. Tento záměr žalovaná odůvodnila tím, že nalézací i odvolací soud se vůbec nevypořádal s celou řadou významných právních otázek majících vliv na dovoláním napadené usnesení. Zejména se jedná o neexistenci odstoupení od smlouvy v originále, a to i za situace, kdy svědci , jméno FO, i , tituly před jménem, , jméno FO, zpochybňovali pravost listiny, jejíž obsah je značně chaotický, působí dojmem, že jej nepsal jeden člověk a , tituly před jménem, , jméno FO, ani nepotvrdil pravost podpisu na této listině, o niž soud prvního stupně opřel své rozhodnutí. Dále nebylo prokázáno, kdy a jakým způsobem mělo být odstoupení žalobci doručeno, což má vliv na počátek běhu pr