207 C 68/2024-66 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky celkem 10 489,68 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22. 3. 2014 do zaplacení, kdy co do částky 10 000 Kč nárokuje jistinu, dále nárokuje i zaplacení zůstatku poplatku za poskytnutí půjčky, který byl sjednán ve výši 6 120 Kč, žalobkyně na jeho částečnou úhradu započetla plnění žalované před podáním žaloby částkou 5 630,32 Kč, proto dle žalobkyně zbývá ještě uhradit 489,68 Kč. V žalobě poukázala žalobkyně na to, že mezi společností , právnická osoba, .,, Anonymizováno, , Anonymizováno, , IČO, a žalovanou byla dne 22. 3. 2013 uzavřena smlouva o půjčce, na základě které byla žalované vyplacena půjčka (fakticky spotřebitelský úvěr) ve výši 10 000 Kč s poplatkem v celkové výši 6 120 Kč. Žalovaná sjednanou částku převzala v hotovosti v okamžiku podpisu smlouvy o půjčce, což stvrdila svým podpisem. Žalovaná se celkovou částku ve výši 16 120 Kč zavázala uhradit v 52 splátkách týdně po 310 Kč. Žalovaná však uhradila jen 5 630,32 Kč, dále neuhradila žalovaná ničeho. Žalovaná se tedy následně dostala do prodlení a právní předchůdce žalobkyně svůj nárok žalobci postoupil smlouvou ze dne 29. 4. 2015. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, informovala ji o postoupení pohledávky právního předchůdce na žalobkyni podle smlouvy ze dne 29. 4. 2015, dluh ke dni 26. 3. 2024 vyčíslila a žádala o uhrazení do sedmi dnů. Žalobkyně doplnila, že dne , datum, bylo vůči žalované zahájeno insolvenční řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, , spisová značka, u , Anonymizováno, soudu , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dne , datum, , Anonymizováno, byl prohlášen úpadek. Žalobkyně svou pohledávku do insolvenčního řízení řádně přihlásila, kdy pohledávka byla v celé výši zjištěna. Dne , datum, vzal soud na vědomí splnění oddlužení žalované, přičemž žalovaná nebyla osvobozena od placení zbývajících pohledávek.2. Soud ve věci rozhodl na základě listin založených ve spise, když právní zástupce žalobkyně nic dalšího nedoplnil, k jednání se omluvil, žalovaná se dostavila, ale zásadní námitky neuplatnila, jen byla přesvědčena, že splněním oddlužení byla zároveň od placení zbytku pohledávek osvobozena.3. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, s názvem , Anonymizováno, půjčka, uzavřené mezi , právnická osoba, . jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem, s podpisem žalované ze dne 22. 3. 2013 bylo shledáno, že na základě této smlouvy věřitel při podpisu smlouvy v hotovosti vyplatil žalované částku ve výši 10 000 Kč s celkovými náklady na úvěr ve výši 6 120 Kč na souhrnném poplatku, tedy s celkovou výší částky ke splacení 16 120 Kč se splatností 52 týdnů. Dlužník se zavazuje úvěr splatit nejpozději do 52 týdnů od podpisu smlouvy v pravidelných týdenních splátkách ve výši 310 Kč splatných vždy do týdne po splatnosti bezprostředně předcházející splátky, a to pod ztrátou výhody splátek, RPSN činí 177,7%. Dle obchodních podmínek, nepodepsaných žalovanou, se dlužník zavazuje zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z nesplacené jistiny, vedle toho ještě jednorázovou smluvní pokutu 3 500 Kč za první porušení povinnosti splácet, byť žalobkyně ji v žalobě nepožaduje. Ze žádného důkazu nebylo doloženo, že by žalovaná zaplatila více než 5 630,32 Kč, což odpovídá i skutkovému tvrzení žalobkyně v žalobě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2015 je prokázáno, že žalobkyně se stala novým věřitelem uvedené pohledávky. Z předžalobní upomínky a z dopisu ze dne 18. 5. 2015 bylo shledáno, že věřitel žalované postoupení pohledávky oznámil a žalobkyně pak vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 26. 3. 2024, poštovní podací arch z 26. 3. 2024 dokládá zaslání upomínky žalované na adresu jejího aktuálního trvalého bydliště.4. Na prokázaný skutkový stav věci soud aplikoval dle § 3028 odst. 1,3 občanského zákoníku právní předpisy účinné v době uzavření a porušení smlouvy nazvané Domácí půjčka, fakticky smlouvy o spotřebitelském úvěru (§1 zák. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru), tedy postupoval podle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb.a obč. zákoníku č. 40/1964 Sb.5. Podle § 497 obchodního zákoníku 513/1991 Sb. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, a to dle § 502 odst. 1 obchodního zákoníku od doby poskytnutí peněžních prostředků ve sjednané výši.6. V souzeném případě dospěl soud na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně při podpisu smlouvy vyplatil úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná neuhradila na úvěr více než žalobkyní uvedenou částku 5 630,32 Kč. Pokud žalovaná zaplatila celkem jen 5 630,32 Kč, lze připustit započtení částky 5 630,32 Kč na jistinu, zbývá tedy doplatit 4 369,68 Kč. Z dluhu 10 000 Kč tak zůstala nesplacena jistina 4 369,68 Kč a důvodně je požadován i úrok z prodlení z jistiny v zákonné výši. Nic na tom nemění ani žalovanou splněné oddlužení, neboť v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. , Anonymizováno, , spisová značka, u , Anonymizováno, soudu v , Anonymizováno, jí nebylo přiznáno osvobození od placení zbytku pohledávek.7. Smlouva byla sjednána mezi osobou, která poskytuje finanční prostředky v rámci svého podnikání, a žalovanou identifikovanou rodným číslem, tedy spotřebitelem, proto soud postupoval podle ust. § 262 odst. 4 obch. zákoníku a využil ustanovení o ochraně spotřebitele podle obč. zákoníku č. 40/1964 Sb. a ust. zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru.8. Podle § 262 odst. 4 obch. zák. ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhézních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.9. Podle § 55 odst. 1 obč. zák. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.10. Podle § 55 odst. 2 obč. zák. ujednání ve spotřebitelských smlouvách ve smyslu § 56 obč. žák. se považují za neplatná.11. Podle ust. § 55 odst. 3 obč. zák. v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.12. Podle § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 25. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.14. Posuzovanou smlouvu o úvěru uzavřel právní předchůdce žalobkyně jako dodavatel, neboť při jejím uzavření a plnění jednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti, a žalovaná tutéž smlouvu uzavřela jako spotřebitel, tedy jako osoba, která v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti při jejím uzavírání a plnění nejednala. Z uvedených důvodů je nutno na takto uzavřenou smlouvu o úvěru pohlížet jako na smlouvu spotřebitelskou. Z ust. § 262 odst. 4 obchod. zák. vyplývá, že ust. § 52 a násl. občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách jsou použitelná i pro obchodněprávní vztahy, ovšem pouze jako obecný limit, kterým je ochrana spotřebitele. Jednoznačně je ovšem dána neplatnost smlouvy podle § 9 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť nebyla nabídnuta žádná tvrzení, tím méně důkazy k tomu, že věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí tak, aby bylo zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně se k jednání opakovaně nedostavila, nemohla tak být poučena soudem podle § 118a o.s.ř. o své důkazní povinnosti v tomto směru. Soud proto nárok žalobkyně na zaplace