209 C 188/2023-38 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 9. 12. 2022 uzavřel žalovaný s její právní předchůdkyní společností [právnická osoba] Smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění Smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 9. 1. 2023, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky. Na základě Smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázala společnosti vrátit částku celkem 26 554 Kč spolu s příslušenstvím do 7. 2. 2023 Proces uzavření smlouvy mezi žalovaným a [právnická osoba], ověření totožnosti žalovaného a čerpání finančních prostředků proběhl tak, že žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři, provedl tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Tím byla dokončena žádost o půjčku. Poté obdržel předsmluvní informace o půjčce se všemi parametry. Na základě těchto informací [právnická osoba] zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů, respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 22 000 Kč na účet, ze kterého odeslal verifikační platbu. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, tím mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení plus povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Mezi [právnická osoba] a žalobkyní byla dne 8. 12. 2022 uzavřena Rámcová smlouva o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků. Na základě smlouvy pak došlo k uzavírání jednotlivých dílčích smluv o postupování pohledávek. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena ke dni 7. 7. 2023. Ke dni postoupení činila hodnota pohledávky celkem 26 485 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 19 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 554 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 831 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Žalobkyně požaduje také kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 8. 2. 2023 do 7. 7. 2023 a úrok z prodlení dále od 12. 7. 2023 z jistiny ve výši 19 000 Kč. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že ode dne postoupení pohledávky žalovaný uhradil dne 8. 9. 2023 částku 2 000 Kč, kdy tato částka byla alokována na postoupenou jistinu. Ke dni podání žaloby tak činí výše nesplacené jistiny 17 000 Kč. Žalobkyně v petitu žaloby zohlednila i tuto úhradu, pokud jde o požadované úroky z prodlení. Poslední upomínku před podáním žaloby žalobkyně zaslala žalovanému 2. 11. 2023 Ani na tu žalovaný nereagoval. 2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu smlouvu o úvěru, obchodní podmínky, část výpisu z účtu [anonymizováno] o převedení verifikační platby a část výpisu z účtu [anonymizováno] o čerpání úvěru převedení na účet žalovaného, rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu dokládajícího odeslání oznámení, dopis s návrhem mimosoudního řešení, výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, předžalobní upomínku včetně poštovního podacího archu k předžalobní upomínce. 3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Avšak ani žalobkyně (její právní zástupce) ani žalovaný se k jednání nedostavili. Soud jednal za jejich nepřítomnosti, dokazování provedl do spisu založenými listinami. 4. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným pravděpodobně uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které zaslala na účet žalovaného částku 22 000 Kč, byť smlouva o úvěru není jejími účastníky řádně podepsána. Pokud smlouva byla uzavřena, její účastníci si dojednali smluvní ujednání, to je výši úvěru, úroky, a různé poplatky včetně sankčních, jak je v žalobě tvrzeno. Z výpisů (jejich částí) soud zjistil, že na účet žalovaného byla opravdu převedena částka 22 000 Kč. A z žádných důkazů nevyplynulo, že by zbývající jistina dluhu činila méně než 17 000 Kč. Z žádných důkazů (ale dokonce ani z žádných konkrétních žalobních tvrzení) nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy s péčí řádného hospodáře prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácen. Pouze obecná tvrzení v žalobě nejsou dostatečná a sama o sobě už vůbec nic neprokazují. Co bylo v řízení předloženými důkazy ještě prokázáno, je tvrzení žalobkyně, že na ni přešlo právo pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek, že přechod pohledávek žalovanému oznámila a vyzvala ho k úhradě dluhu, zaslala mu před podáním žaloby předžalobní upomínku. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 7. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). 8. Soud, jak uvedeno výše, v daném případě nemá za dostatečná ani žalobní tvrzení o tom, jakým způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala schopnostmi a možnostmi žalovaného požadovaný úvěr řádně splácet a splatit. Důkazy v tomto směru žalobkyně nepředložila žádné. Soud měl v úmyslu žalobkyni poučit a vyzvat k doplnění tvrzení a založení či navržení důkazů k této otázce. Nicméně žalobkyně tím, že se nedostavila k prvnímu jednání ve věci, si možnost být soudem poučena a vyzvána k doplnění, sama vzala. Žalobkyně tak ale neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní a soud nemohl, než dospět k závěru, že z titulu tvrzené smlouvy o úvěru žádné plnění žalobkyni přiznat nelze, neboť na smlouvu se všemi jejími ujednáními je třeba pohlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou. 9. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Protože však v řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně částku 22 000 Kč převzal, a nebylo prokázáno, že by jí zaplatil víc než 5 000 Kč, se zbývající částkou 17 000 Kč se na úkor žalobkyně (její právní předchůdkyně) bezdůvodně obohatil, a je povinen toto bezdůvodné obohacení vrátit. Na žalobkyni přešlo právo pohledávky za žalovaným platnou smlouvou o postoupení pohledávek. Soud tedy uložil žalovanému povinnost částku 17 000 Kč žalobkyni uhradit plus jí zaplatit i úrok z prodlení, neboť tím, že bezdůvodné obohacení nebylo vráceno včas, k prodlení s úhradou uvedené částky na straně žalovaného bezpochyby došlo (§ 1970 o.z.). Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 12. Ve zbývající části soud však ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst.