209 C 64/2024-58 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že dne 14. 12. 2022 uzavřela s žalovanou Úvěrovou smlouvu, na základě které žalované poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že k uzavření smlouvy mezi ní a žalovanou došlo prostřednictvím komunikace na dálku, kdy žalovaná prostřednictvím webových stránek požádala o poskytnutí úvěru, poskytla údaje o sobě, žalobkyně jí zaslala nabídku k uzavření smlouvy, prověřila její totožnost a posoudila její úvěruschopnost. K prověřování schopnosti úvěr splácet, žalobkyně uvedla, že toto u žadatelů o úvěr provádí tak, že zkoumá, zda žadatel má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, činí dotazy prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, a prostřednictvím registru SOLUS. Dále činí dotazy na centrální evidenci exekucí a na insolvenční rejstřík. Podrobuje žadatele důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumává jejich věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a další údaje. Teprve na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Žalobkyně uvedla, že schválená výše úvěru 30 000 Kč byla odeslána z jejího účtu na účet žalované uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, dne 14. 12. 2022. Žalovaná se zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 990 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců s tím, že v rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou 1 470 Kč, v rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že žalovaná si dvakrát prodloužila splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, za což se platí dle smluvních ujednání poplatek 2 970 Kč. V průběhu trvání smlouvy žalovaná uhradila celkem částku 21 312 Kč. Jednotlivé platby byly započteny žalobkyní v souladu se splátkovým kalendářem a v souladu s ustanovením smlouvy. Protože se žalovaná dostala s úhradou splátek do prodlení, byla žalobkyní informována o výši dluhu a následně vyzývána prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě. Žalobkyně v této souvislosti žalované účtovala smluvní pokuty (v daném případě 5 x 500 Kč) a také účelně vynaložené náklady (v daném případě 8 x 300 Kč a + x 130 Kč). Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, na kterou žalovaná nereagovala. Ke dni sepsání žalobního návrhu žalobkyně eviduje pohledávku za žalovanou ve výši 30 938 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 22 498 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 2 970 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložených náklady ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč.2. Žalobkyně na podporu žalobních tvrzení založila do spisu výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, předsmluvní informaci, úvěrovou smlouvu, výzvu před zesplatněním včetně podacího archu, výzvu ke splacení celého úvěru včetně podacího archu, předžalobní výzvu včetně podacího archu, metodiku posouzení úvěruschopnosti, kartu klienta, výpis z bankovního účtu, opis výpisu proplacení smlouvy, splátkový kalendář, sazebník poplatků, kopii dokladů žalované, výpis z účtu žalované.3. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému předvolal obě strany sporu. Avšak ani žalobkyně (její právní zástupce) ani žalovaná se k jednání nedostavili. Žalobkyně se omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny, spolu s omluvou do spisu ještě zaslala potvrzení o provedené platbě. Žalovaná se neomluvila, k žalobě se nevyjádřila ani písemně, do spisu nezaložila ani nenavrhla žádné důkazy.4. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, dokazování provedl do spisu založenými listinami.5. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně pravděpodobně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které zaslala dne 14. 12 2022 na účet žalované částku 30 000 Kč. Dále bylo prokázáno, že účastníci si ve smlouvě skutečně dojednali v žalobě tvrzené poplatky včetně poplatků sankčních. V řízení však nebylo prokázáno, že by před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně k této otázce sice v žalobě uvedla obecná tvrzení (že podrobuje klienty důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumává věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné, zkoumá, zda má žadatel i jiné úvěry, pokud ano, zda tyto splácí). Žádné konkrétní tvrzení k tomu, jaké údaje o osobní a majetkové situaci žalované zjistila, žalobkyně neuvedla. A nezaložila v tomto směru do spisu k důkazu ani žádné relevantní důkazy, respektive pokud jedinou listinou prokazující majetkovou situaci žalované měl být výpis z jejího běžného účtu za měsíc září 2021 s počátečním zůstatkem 8 944,21 Kč a konečným zůstatkem 21 726,89 Kč, pak tento výpis svědčí naopak o tom, že žalovaná všechny své výdaje v uvedeném měsíci hradila z půjček, které načerpala. Konkrétně z výpisu, který je navíc více než rok starý oproti datu sjednání úvěru, je patrné, že v měsíci září 2021 byla na účet žalované připsána celkem částka 394 067,70 Kč a odepsána částka celkem 381 285,02 Kč, s tím, že částku 358 165 Kč žalovaná získala načerpáním půjčky od společnosti , jméno FO, , zároveň stejné společnosti žalovaná hradila splátky, a další půjčku žalovaná načerpala v uvedeném měsíci také přímo od žalobkyně. Jiný doklad, listinu, smlouvu, potvrzení, výpis atd. žalobkyně v tomto směru nezaložila. Neuvedla ani žádné, jak uvedeno výše, konkrétní tvrzení o tom, že by se majetkovou a finanční situací žalované před poskytnutím úvěru zabývala. Soud měl v úmyslu žalobkyni vyzvat k doplnění konkrétních tvrzení a důkazů stran ověřování úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně se však k prvnímu jednání ve věci nedostavila, čímž si možnost být poučena a vyzvána k doplnění vzala, a to přes to, že si možných následků takového svého jednání musela být vědoma.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).9. V daném případě se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by řádně zkoumala, případně s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalované úvěr splácet, a proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Protože v řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 30 000 Kč žalované, a žalobkyně sama v žalobě uvedla, že žalovaná jí uhradila celkem částku 21 312 Kč, o zbývající částku ve výši 8 688 Kč se žalovaná bezdůvodně obohatila, kdy tuto částku žalobkyni nevrátila. Soud proto uložil žalované povinnost zapla