210 C 154/2024-32 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 16 120 Kč z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 5. 9. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně poplatku ve výši 3 250 Kč. Pro případ prodlení strany sjednaly smluvní poplatek z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlen, nesplatil ničeho. Uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde si žalovaný přečetl podmínky smlouvy a vyplnila formulář – žádost o poskytnutí zápůjčky včetně zadání osobních údajů, přičemž následně zadal PIN kód, který mu byl zaslán na telefon.2. Žalobkyně se žalobou domáhala konkrétně neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč, neuhrazeného poplatku ve výši 3 250 Kč, neuhrazených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, neuhrazené smluvní pokuty 2 870 Kč od 6. 10. 2023 do 19. 7. 2024 a zákonného úroku z prodlení z částky 13 250 Kč (jistina + poplatky) od 6. 10. 2023 do zaplacení.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy, ač řádně předvolán, nedostavil. Za žalobkyni se dostavil její zástupce. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalobkyně dne 5. 9. 2023 převedla na účet ve vlastnictví žalovaného částku ve výši 10 000 Kč. Dne 2. 7. 2024 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě tří dnů. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem smlouvu o půjčce dne 5. 9. 2023, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „tato smlouva o půjčce“ ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s poplatkem a zavázal by se k sankci v podobě smluvní pokuty. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalovaného na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.5. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména tvrzení o uzavření dohody určitého obsahu právě s žalovanou. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).6. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání.7. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyně a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. , právnická osoba, může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalovaného uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalovaného. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše). Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.10. Vzhledem k absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy neshledal důvodnými nároky na zaplacení závazků z této smlouvy – úroků, smluvní pokuty ani nákladů spojených s uplatněním pohledávky.11. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně odeslala žalovanému na účet v jeho vlastnictví celkem částku 10 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, má žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalovaného, úbytek majetku na straně žalobkyně a kauzální nexus. Soud proto rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.12. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako důvodný, avšak pouze v rozsahu přiznané částky. Přiznán byl dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu v příslušenství zamítl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně nárokovala částku celkem 16 102 Kč, přiznáno jí bylo 10 000 Kč. Tam, kde neměla úspěch žalobkyně, měl naopak úspěch žalovaný. Odpočtem jejich vzájemných úspěchů žalobkyni přísluší náhrada nákladů v rozsahu 24,07 % z uplatňovaných nákladů řízení, čemuž odpovídá částka 590,20 Kč. 100% nákladů řízení žalobkyně totiž činí zaplacený soudní poplatek 1 000 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 3 x 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 x paušální náhrady výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku.