210 C 18/2024-77 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedeného úvěru, poskytnutého ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně. Uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil, nezaplatil ani další sjednané nároky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil, proto soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti., právnická osoba, předložené smlouvy o úvěru ze dne , datum, a předsmluvních informací bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, . Úvěr byl splatný v 72 splátkách po , částka, měsíčně se splatností do každého 15. dne v měsíci počínaje dnem , datum, . Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybral požadovanou částku a vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Poukázáním částky na konkrétní účet žalobkyně ze strany žalovaného byla potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzal částku. Je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Samotná (zcela anonymní) registrace (elektronická identita) by naproti tomu pro uzavření smlouvy právě se žalovaným nepochybně v dostatečné míře nesvědčila, stejně jako tvrzené (a jinak nedoložené) uzavření smlouvy kliknutím. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit úrok ve výši 23 % ročně a náklady na poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Tato částka byla přímo z úvěru vyplacena žalobkyni. Smlouva obsahovala ujednání, že na účet, označený žalovaným ve smlouvě, bude vyplacena částka , částka, .4. Z dokladů ke zkoumání úvěryschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný je ženatý, dosahuje čistého příjmu , částka, měsíčně, po odečtení nákladů na bydlení a pravidelných finančních závazků žalovaném zbývá částka , částka, , pravidelně splácí , Anonymizováno, , Anonymizováno, z titulu 2 úvěrů. Pokud žalobkyně kalkuluje s příjmem žalovaného ve výši , částka, , tento uváděný příjem žalovaného z žádného dokladu nevyplývá. Při zkoumání úvěryschopnosti je kalkulováno toliko s náklady na bydlení a pravidelné finanční závazky, nikoliv s náklady na stravu a ostatní pravidelně se opakující výdaje v domácnosti.5. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěryschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěrychopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěryschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Soud za to, že před uzavřením smlouvy nebyla úvěryschopnost žalovaného řádně prozkoumána. V dotazníku pro účely zkoumání úvěryschopnosti vůbec nebylo vzato v úvahu, že žalovaný kromě bydlení a splácení dvou úvěrů musí hradit výdaje, související s provozem domácnosti včetně stravy a pokud žalovaný splácí již 2 další úvěry a požádal žalobkyni o poskytnutí v pořadí 3. úvěru, svědčí to o nedostatečné schopnosti žalovaného hospodařit „v kladných číslech“, což napovídá o nedostatečné úvěryschopnosti žalovaného. Přesto žalobkyně žalovanému vyplatila úvěr, ve kterém se žalovaný zavázal po dobu 6 let splácet žalobkyni částku celkem ve výši , částka, .11. Je tedy zřejmé, že žalovaný bez poskytnutí dalšího úvěru není schopen krýt své měsíční výdaje a opakovaně žádá o úvěr, přesto pro hodnocení úvěryschopnosti žalobkyně vychází z toho, že žalovaný je schopen úvěr přijmout a bez zásadních potíží splácet.12. Z uvedeného vyplývá, že žalobkyně se zkoumáním úvěryschopnosti žalovaném nezabývala řádně a smlouva o úvěru je proto neplatná pro nedodržení podmínek, stanovených zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Jestliže by povinná nebyla schopna splácet předchozí úvěr bez toho, aby jí byl poskytnut úvěr další, zcela jistě bylo možné odhadnout, že nebude schopna splácet ani úvěr předmětný.13. Z důvodu absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru soud posoudil právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991, § 2193 o. z., jak výše uvedeno.14. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo – a žalovaný ho nikterak nerozporoval, že od žalobkyně převzal do své dispozice částku , částka, , přičemž do prodlení se žalovaný dostal u splátky, splatné ke dni , datum, . Znamená to, že zaplatil pouze 6 splátek po , částka, , celkem , částka, , splátku č. , hodnota, , splatnou dne , datum, ani splátky následující již nezaplatil. Za této situace, má žalovaný dosud od žalobkyně k dispozici částku , částka, , která představuje bezdůvodné obohacení, jehož se žalovanému ze strany žalobkyně (v původní výši , částka, ) dostalo a stále trvá. Dosud nevydané bezdůvodně obohacení je žalovaný povinen žalobkyni vydat, proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení z této částky.15. Nárok žalobkyně na přiznání zákonného úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný, a to pouze z částky, představující bezdůvodné obohacení, jak výše uvedeno. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Takovou výzvu k plnění žalobkyně učinila předžalobní výzvou ze dne , datum, , v níž žalovanou vyzvala k úhradě dluhu (určením dne splatnosti) do dne , datum, . Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od , datum, . Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu v příslušenství zamítl.1. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu 12% nákladů řízení v částce , částka, . Náklady v rozsahu 100% sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 3 x , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně 3 x paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku. Úspěch žalobkyně v poměru k úspěchu žalovaného však dovolil přiznat pouze 12 % nákladů řízení. Postup podle ust. § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje , č