210 C 213/2023-30 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 10 240 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne [datum]. Žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni kromě jistiny ve výši 8 000 Kč též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, v daném případě 160 Kč denně. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 2 240 Kč, výše nesplacené jistiny 8 000 Kč. Ze součtu uvedených částek žalobkyně žádala přiznat zákonný úrok z prodlení, protože obě shora specifikované částky žalovaná žalobkyni dluží, v prodlení s plněním se ocitla. Žalovaná byla ke splacení svého závazku opakovaně upomínána, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně. 2. Žalobkyně doplnila, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaná zaslala žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaná tento návrh smlouvy akceptovala svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu, poslaného SMS zprávou na její telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalované [číslo] [bankovní účet]. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. Žalobkyně ani žalovaná se k jednání nedostavily, o odročení nebylo žádáno, žalobkyně svou neúčast u jednání předem písemně omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). 4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované (jako podnikatelce) úvěr ve výši 8 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu 14 dnů ode dne čerpání úvěru, jeho splatnost byla stanovena na [datum]. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 160 Kč za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru až do jeho úplného splacení. V části V., týkající se splácení úvěru, bylo v odstavci 5. 1. sjednáno, že žalovaná se zavazuje vrátit žalobkyni veškeré poskytnuté peněžní prostředky, poskytnuté jako úvěr, včetně všech poplatků za poskytnutí úvěru a jiných finančních závazků vzniklých na základě smlouvy, nejpozději v poslední den doby trvání úvěru. 5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalovaná byla ke dni [datum] majitelkou účtu č. [bankovní účet] a současně jedinou osobou s dispozičními právy k tomuto účtu. Z uvedeného účtu byla dne [datum] odeslána 1 Kč na účet žalobkyně a téhož dne, tedy dne [datum] byla žalované na stejný účet vyplacena prostřednictvím platební brány ThePay částka 8 000 Kč. 6. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla upomínána o zaplacení částky 29 889,60 Kč z titulu předmětné úvěrové smlouvy ze dne [datum] a byla vyzvána k plnění ve lhůtě 3 dnů s upozorněním na vymáhání dluhu soudní cestou. 7. Na základě shora provedených důkazů vzal soud za prokázaný skutkový stav, podle něhož žalobkyně se žalovanou uzavřely dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jehož základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč s splatností do [datum] (tedy do 14 dnů) spolu s kapitalizovaným poplatkem ve výši 2 240 Kč, který byl splatným současně s jistinou. Žalovaná netvrdila a ani jinak nevyšlo v řízení najevo, že by dlužnou částku nebo její část zaplatila, soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně, podle něhož ze strany žalované ničeho uhrazeno nebylo, přestože byla žalobkyní upomínána a přestože jí byla zaslána i předžalobní upomínka. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. 10. Podle § 547 občanského zákoníku, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Za situace, kdy žalovaná od žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru přijala jistinu a dosud ji nesplatila, přestože dojednaný den splatnosti již uplynul, postupoval soud podle § 2395 o. z. a uložil žalované částku, která představovala jistinu ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], žalobkyni zaplatit. 14. Uvedené se ale netýká poplatku ve výši 160 Kč, rovněž sjednaného předmětnou smlouvou. Tato úplata je vysoko nad hranicí lichevního plnění, během 14 dnů dosahující více než 25% z celkové výše jistiny, což v přepočtu na roční plnění činí přes 600 %. Není rozhodné, zda se toto plnění nazývá„ poplatkem“ či„ úrokem“, rozhodné je, že se jedná o úplatu za poskytnutí úvěru, tedy navýšení jistiny úvěru o další plnění. Takto nastavenou výši úplaty (odměny) za poskytnutý úvěr považuje soud za nemravnou, která nemá oporu v českém ani evropském právním řádu. Nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 240 Kč proto soud neshledal důvodným a žalobu v této části – včetně příslušenství – zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že soud přiznal žalobkyni poměrnou část nákladů řízení, odpovídající 56,25 % úspěchu žalobkyně ve věci. Náklady řízení byly přiznány v souladu s ´ § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, kdy každý ze tří úkonů činil 300 Kč, k tomu 3 režijní paušály po 100 Kč a soudní poplatek 1 000 Kč. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. soud žalobkyni přiznal 21% DPH z nákladů řízení vyjma soudního poplatku, když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.