210 C 37/2024-32 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a smluvní pokutu , částka, , s odůvodněním, že se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr až do výše , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu se sjednanými úroky 40 % měsíčně, vyčerpal jistinu , částka, . Svému závazku však nedostál, dostal se do prodlení. Žalobkyně jej o zaplacení dlužné splátky opakovaně upomenula, avšak marně, proto následně přistoupila v souladu se smluvními ujednáními k zesplatnění úvěru dne , datum, a žalovaného vyzvala k zaplacení, ale marně. Žalovaný neuhradil ani jistinu , částka, ani úrok ve výši , částka, .2. Žalovaný, u jednání přítomen, připustil, že mu žalobkyně poskytla úvěr ve výši , částka, , nesporným dále učinil, že z této částky žalobkyni dosud neuhradil ničeho a že součástí smlouvy byl jeho závazek platit i úrok z úvěru ve výši 40 % měsíčně z jistiny, což činilo při vyčerpání částky , částka, , , částka, . dále uvedl, že uvedenou částku mu žalobkyně půjčila na dobu jednoho měsíce, přičemž před uzavřením smlouvy se žalovaného osoba, která zastupovala žalobkyni, pouze dotázala, jak vysoký má žalovaný příjem, spokojila se s tím, co žalovaný sdělil. Žalobkyně informace od žalovaného neověřovala, neptala se žalovaného, zda má více závazků. Žalovaný pouze vyplnil formulář, kde potvrdil, že nemá žádné vyživovací povinnosti a žádné exekuce., právnická osoba, předložených listin učinil soud následující skutková zjištění.4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalovanému neúčelový úvěr až do výši , částka, , a Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně uhradit formou měsíčních splátek (ve formě inkasa z jeho účtu) se splatností každé splátky do 17. dne kalendářního měsíce. Pro případ prodlení žalovaného se splácením bylo ujednáno oprávnění žalobkyně požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a náhradu účelně vynaložených nákladů (v souvislosti s prodlením).5. Z detailu pohybu na účtu bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla dne , datum, na účet žalovaného částku , částka, Vlastnictví účtu žalovaného bylo ověřeno korunovou platbou provedenou žalovaným dne , datum, .6. Z upomínek spolu s podacími lístky bylo zjištěno, že žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení splátky.7. Z dopisu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru částkou , částka, a vyzvala jej k zaplacení do 3 dnů, s tím, že jej upozornila na případné soudní vymáhání pohledávky.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě specifikované smlouvy uzavřené dne , datum, úvěr až do výše , částka, , s tím, že požaduje po žalovaném nesplacenou jistinu , částka, a 40 % měsíční úrok v kapitalizované výši , částka, , celkem tedy , částka, a k tomu smluvní pokutu 0,1% denně z dlužné částky ve výši , částka, za prodlení žalovaného s platbami. Žalovaný nesplatil ničeho.9. Žalovaný netvrdil, že by žalobkyni zaplatil více, než připouštěla, ani že by jeho závazek zanikl z jiného důvodu.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18).13. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu shora uvedeného obsahu se žalovaným jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z obsahu smlouvy a z označení jeho osoby ve smlouvě osobními údaji. Smluvní vztah proto spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně tudíž jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru.18. Dle soudu však žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Určité kroky sice v tomto směru činila, ovšem omezila se pouze na zjištění pár základních údajů týkajících se osoby žalovaného a jeho poměrů. Nezjišťovala jeho rodinné poměry, zaměstnavatele, příjem a náklady za bydlení, další výdaje (nad rámec nákladů za bydlení), které má průměrný člověk – za stravu, dopravu, hygienu, internet a telefon, apod. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nevycházela z objektivních komplexně zjištěných poměrů žalovaného a za této situace nemohla učinit relevantní závěr o tom, zda žalovaný je či není schopen poskytovaný úvěr splácet. Spolehlivost údajů pak předpokládá právě jejich ověření.19. Žalobkyně se k jednání ve věci (stejně jako žalovaný) nedostavila a připravila se tak o možnost poučení ze strany soudu o své povinnosti označit důkazy a doplnit veškerá svá tvrzení tak, aby jednoznačně vyplývaly právní závěry, z nichž žalobkyně odvozuje své nároky ze smlouvy. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).20. V projednávané věci, především s ohledem na zák. č. 257/2016 Sb., soud uzavřel, že zjištěný skutkový stav nelze vyhodnotit jako platně uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovaným. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany žalobkyně vůbec prokazováno, důsledkem čehož je - v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru - absolutní neplatnost uzavře