210 C 38/2024-72 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, , na základě, které žalované zapůjčila částku , částka, a žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku v celkové výši , částka, , tedy vrátit zapůjčenou jistinu, navýšenou o celkové náklady zápůjčky, které tvoří obchodní úrok ve výši , částka, + administrativní poplatek , částka, . Celková výše , částka, měla být žalovanou splácena formou 53měsíčních splátek po , částka, (závěrečná splátka ve výši , částka, ).2. Žalovaná však závazek, k němuž se ve smlouvě zavázala, porušila – jistinu ani další platby neuhradila, a to ani částečně. Došlo proto v souladu se smluvním ujednáním k předčasnému zesplatnění zápůjčky, avšak žalovaná na výzvy žalobce k okamžité úhradě dlužné částky nereagovala.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání se nedostavila, ačkoliv měla doručení řádně vykázáno. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v její nepřítomnosti, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z předložené smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, a Všeobecných smluvních podmínek bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši , částka, obchodním úrokem ve výši 39 % ročně. Žalovaná se zavázala zápůjčku zaplatit žalobkyni administrativní poplatek ve výši , částka, , a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši , částka, , celkem se zavázala splatit žalobkyni částku , částka, . Zápůjčka byla splatná v 54 měsíčních splátkách po , částka, počínaje dnem , datum, se splatností do každého 10. dne v měsíci. Smlouva byla uzavřena v listinné formě, žalovaná svůj podpis na smlouvě nijak nezpochybňovala. Výplata finančních prostředků žalované ze strany žalobkyně byla prokázána výpisem z účtu.5. Z obsahu smlouvy bylo prokázáno, že pro případ prodlení s úhradou splátek se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu podle sazebníku a náhradu účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Dle platného sazebníku činila smluvní pokuta 0,1 % denně z každé dlužné splátky.6. Z oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobkyně písemně sdělila žalované, že ke dni , datum, předčasně zesplatňuje dluh z titulu výše citované zápůjčky z důvodu prodlení s úhradou plnění ze strany žalované. Výzva obsahuje výzvu k úhradě celkové dlužné částky ve výši , částka, do dne , datum, pod pohrůžkou uplatnění smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky a zákonného úroku z prodlení.7. Z potvrzení o příjmu žalované a z výpisu z jejích účtů soud vzal za prokázané, že se žalobkyně zabývala zkoumáním úvěruschopnosti žalované.8. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná z titulu uzavřené zápůjčky, jak výše uvedeno, neuhradila ničeho. Žalovaná uvedené tvrzení nerozporovala, soud proto z tvrzené skutečnosti vycházel.9. Podle § 2390 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze podle § 2392 odst. 1 o. z. ujednat úroky.10. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru jsou platby, spojené s prodlením spotřebitele omezeny. Podle odst. 1 tohoto ustanovení věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze: a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, c) smluvní pokutu. Podle odst. 2 tohoto ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než , částka, a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše , částka, . Podle odst. 3 tohoto ustanovení souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .12. Soud v daném případě učinil závěr, podle něhož byla posuzovaná smlouva uzavřena zapůjčitelkou jako podnikatekou a vydlužitelkou jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu 1798 o. z., u níž neměla žalovaná jako vydlužitelka možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek.13. Soud musí při posouzení platnosti ujednání v první řadě přihlížet k přirozenoprávním principům upraveným v § 1 až 8 o. z. Je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 o. z.).14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné.17. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.18. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle ust. § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.20. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.21. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.22. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.23. Z uvedeného vyplývá, že podle platného občanského zákoníku je ingerence soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně vázána na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) ujednáním stran dotčeny. Je-li porušení uvedených zájmů „zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle § 588 o. z., tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu § 580 a 586 o. z., resp. § 2051 o. z. V případě adhezních smluv se stejným způsobem posoudí všechny „zvláště nevýhodné doložky“.24. Z obsahu výše citovaných ustanovení vyplývá, že soud je povinen posoudit platnost jakékoliv zneuživající klauzule ve spotřebitelské smlouvě z úřední povinnosti (i bez námitky žalovaného).25. Soud z hlediska právního posouzení věci dospěl k závěru, podle něhož je administrativním poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, při zápůjčce ve výši , částka, ve skutečnosti pouze dalším skrytým ujednání