214 C 11/2024-47 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 53 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 28. 8. 2023 uzavřela smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit úvěrovou jistinu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč do 5. 11. 2023. Smlouva mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím webových stránek www., Anonymizováno, .cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů (včetně telefonního čísla a emailové adresy) a následně zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Následně byl žalovanému zaslán návrh úvěrové smlouvy a na uvedené telefonní číslo mu byl zaslán unikátní SMS kód, prostřednictvím kterého návrh smlouvy akceptoval. K ověření majitele bankovního účtu žalobkyně využívá služeb společnosti , právnická osoba, . a pokud žalovaný s nahlédnutím na účet nesouhlasil, provedl tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 28. 8. 2023 na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel, a to ani na po předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 6. 2. 2024. Předmětem žalobního návrhu je tak pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 21 000 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 53 500 Kč od 6. 11. 2023 do zaplacení. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně ze smlouvy o úvěru za prokázaný, požadovala žalobkyně vrácení nesplacené jistiny jako bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Účastníci se k jednání nařízenému na den 19. 8. 2024 bez omluvy nedostavili. Soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, /dále jen „o. s. ř.“/).4. Z listinných důkazů provedených v rámci jednání soud zjistil následující skutečnosti.5. Z listiny označené jako „Smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, “ ze dne 28. 8. 2023 bylo zjištěno, že dle obsahu listiny se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, které měl žalovaný žalobkyni vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 % z úvěrové jistiny za každý den čerpání úvěru do 5. 11. 2023. Smlouva byla podepsána žalobkyní, podpis žalovaného absentuje, na místě předpokládaném pro jeho podpis je umístěn pouze kód SMS verifikace , Anonymizováno, . Osobní údaje žalovaného uvedené na listině odpovídají předložené kopii jeho občanského průkazu.6. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 28. 8. 2023 bylo zjištěno, že dne 28. 8. 2023 byla na bankovní účet č. , č. účtu, odeslána částka ve výši 30 000 Kč.7. Ze zprávy , jméno FO, , Anonymizováno, ze dne 7. 6. 2024 bylo zjištěno, že majitelem a jediným disponentem uvedeného bankovního účtu byl žalovaný a v období srpna 2023 na něm byla evidována příchozí platba ve výši 30 000 Kč. Odchozí platbu ve výši 1 Kč banka neeviduje.8. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2024 včetně podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně dne 6. 2. 2024 odeslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky do 3 dnů.9. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“).10. Podle § 1725 věty první o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.11. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.12. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího.13. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda skutečně došlo mezi účastníky tohoto řízení k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy a dospěl k závěru, že v tomto směru neunesla žalobkyně svou povinnost tvrzení, ani povinnost důkazní. Jak vyplývá z § 1725 věty první a § 1745 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednají její obsah, konkrétně v okamžiku účinnosti přijetí nabídky. Jinými slovy, podmínkou uzavření smlouvy je úplný konsens (souhlasná vůle) smluvních stran na (zásadně) celém obsahu smlouvy. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o uzavření předmětné smlouvy o úvěru právě s žalovaným a v tvrzeném rozsahu právního jednání. Žalobkyně k tomu neoznačila v podstatě žádné důkazy, kromě listiny označené jako smlouva o úvěru, která není žalovaným podepsána. U jména žalovaného obsahuje mj. informaci o telefonním čísle žalovaného, ze kterého měl být zaslán autorizační SMS kód. Toto vyhotovení ovšem vytvořila sama žalobkyně a spolehlivě proto nemůže prokázat tvrzení žalobkyně, zejména skutečnost, že to byl právě žalovaný, kdo celý žalobkyní popsaný proces uzavření provedl (především že právě on vyplnil žádost a poslal ověřovací SMS kód uvedeného telefonního čísla). Kód zaslaný formou SMS na telefonní číslo, o němž není ani známo, zda se jednalo o číslo žalovaného, nebo k němu měl výhradní přístup, nemůže jeho podpis nahradit. Telefonní číslo mohlo patřit komukoliv, proto mohl s takovým kódem disponovat kdokoliv, kdo měl k dispozici identifikační údaje žalovaného. Žalobkyně rovně neprokázala, že jí žalovaný zaslal ověřovací platbu ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu či že jinak ověřovala totožnost majitele uvedeného bankovního účtu.17. Břemeno tvrzení i důkazní ohledně uzavření smlouvy, na jejímž základě měl žalovaný plnit, tíží žalobkyni (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. , spisová značka, , a tam citovaná literatura). Soud měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy a identifikace žalovaného v rámci kontraktačního procesu a zejména označila důkazy ke svým tvrzením. Jelikož se však žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Nelze tedy než uzavřít, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran skutečnosti, že to byl právě žalovaný, kdo podal žádost o úvěr a kódem podepsal smlouvu žalobou tvrzeného obsahu.18. Soud následně zkoumal, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet (jak bylo prokázáno zprávou banky) celkem 30 000 Kč, aniž by k tomu existoval právní důvod, zejména závazek ze smlouvy mezi účastníky. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.), jímž se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil a je proto povinen je podle § 2991 odst. 1 o. z. vydat. Žalovaný přitom netvrdil, ani v řízení nevyšlo najevo, že by dosud žalobkyni cokoliv zaplatil.19. Splatnost pohledávky žalobkyně soud posoudil odlišně. Nelze ji odvíjet od smlouvy, neboť ta vůbec nebyla uzavřena. V případech bezdůvodného obohacení se splatnost řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky do 3 dnů výzvou odeslanou dne 6. 2. 2024. Domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v § 573 o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání. Předžalobní výzva se tak dle zákonné domněnky do dispozice žalovaného dostala dne 9. 2. 2024, splatnost nastala dne 12. 2. 2024 a od 13. 2. 2024 je žalovaný v prodlení. Od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.20. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve v