217 C 59/2024-34 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 40 % měsíčně v částce 4 800 Kč, s úrokem z prodlení a smluvní pokutou ve výši 1 644 Kč s odůvodněním, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne 24. 7. 2023 úvěr, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 40 % měsíčně. Na základě smlouvy bylo žalovanému vyplaceno celkem 12 000 Kč. Protože žalovaný úvěr řádně nehradil, byl zesplatněn. Žalovaný dluh nezaplatil ani k předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně.2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač byl soudem vyzván.4. Dne 16. července 2024 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti na ústním jednání opakovaně omluvila, a žalovaného, který se bez omluvy nedostavil.5. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 7. 2023 ve spojení s výpisem z běžného účtu žalovaného a jeho výplatní pásky a kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného s ním uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit na účet žalobkyně spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně, tj. 480 % ročně až do doby splacení celého úvěru s tím, že každý měsíc je splatný přirostlý úrok vždy do 23. dne v měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením dvou splátek se dle smlouvy stává celý úvěr automaticky splatný. Pro případ prodlení se zaplacením byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady spojené s prodlením v paušalizované částce dle sazebníku žalobkyně. Výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že na běžný účet žalovaného vyplatila úvěr celkem ve výši 12 000 Kč (dne 24. 7. 2023 částku 7 000 Kč, 126. 7. 2023 částku 2 000 Kč a dne 1. 8. 2023 částku 3 000 Kč). Z písemnosti nazvané zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 11. 2023 bylo shledáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celého zesplatněného úvěru, k čemuž došlo 23. 11. 2023 z důvodu, že žalovaný řádně nehradil měsíční splátky úvěru. Žalovaný byl vyzván k zaplacení zesplatněného úvěru do tří dnů od doručení zesplatnění. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 12. 4. 2024 ve spojení s poštovní dodejkou bylo doloženo, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“, nebo „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ( dále jen „zákon“) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle § 122 odst. 2 zákona uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle § 122 odst. 3 zákona souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.10. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.11. V souzeném případě bylo ze smlouvy o úvěru ve spojení s výpisem z běžného účtu žalovaného a jeho občanského průkazu prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 24. 7. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaný od žalobkyně čerpal celkem úvěr ve výši 12 000 Kč (jak prokazuje potvrzení o platbě). Byl-li ve smlouvě smluven úrok ve výši 480 % ročně, pokládá soud toto ujednání za absolutně neplatné podle § 588 občanského zákoníku, neboť úrok v této výši byl smluven zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy, když úroková sazba několikanásobně překračuje běžný úrok, za který v červenci 2023 byly poskytovány spotřebitelské úvěry. O výši v té době běžného úroku vypovídá statistický údaj České národní banky (srovnej statistická data ARAD), kdy v červenci 2023 se spotřebitelské úvěry sjednávaly v České republice s průměrnou úrokovou sazbou 9,57 % ročně. (K interpretaci dobrých mravů srov. ustálenou judikaturu soudů, např. rozhodnutí NS ČR sp. zn.: 33 Cdo 2248/2009, 33 Cdo 4900/2010, k přiměřenosti smluveného úroku např. rozhodnutí NS ČR sp. zn.: 21 Cdo 1484/2004). Soud proto nárok na smluvní úrok shledal nedůvodným, neboť pro jeho zaplacení absentuje právní důvod, a proto byl nárok na částku 4 800 Kč podle § 588 občanského zákoníku a a contrario § 2395 občanského zákoníku zamítnut. Za stavu, kdy žalovaný ani netvrdil, že jistinu ve výši 12 000 Kč alespoň částečně zaplatil, či, že nárok na ni zanikl z jiného důvodu, soud podle § 2935 občanského zákoníku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 12 000 Kč, která byla splatná z důvodu zesplatnění dne 26. 11. 2023.12. Nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 644 Kč byl jako nedůvodný zamítnut také. Ze samotné smlouvy o úvěru nebylo možné jednoznačně prokázat, v jaké výši byla smluvní pokuta mezi stranami sjednána, neboť vedle smluvní pokuty z důvodu prodlení ve výši 0,1 % denně se žalovaný z důvodu prodlení zavázal zaplatit také paušální náhradu účelně vynaložených nákladů žalobkyně ve výši dle sazebníku žalobkyně. Sazebník však žalobkyní soudu předložen nebyl, ač byla žalobkyně usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 17. 6. 2024 čj.: 217 C 59/2024-26 k jeho předložení vyzvána. Žalobkyně se následně ústního jednání ve věci neúčastnila, soud ji proto nebyl povinen po kvalifikovaném poučení dle § 118a) odst. 3 o.s.ř. vyzvat k předložení sazebníku s upozorněním, že smluvenou výši smluvní pokuty prozatím za prokázanou nemá. Soud proto nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty pro neunesení důkazního břemene zamítl, když žalobkyně neprokázala sjednání smluvní pokuty v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru (§ 122 odst. 2)1. Vedle nároku na zaplacení jistiny žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to nejpozději ode dne následujícího po splatnosti ve výši, jak uvedeno v I. výroku. Úrok z prodlení z částky 4 800 Kč byl pro nedůvodnost jistiny zamítnut.1. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 738 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 444 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.13. Ve věci nebyl vydán elektronick