217 C 71/2024-60 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 105 753,14 Kč (z toho tzv. nová jistina 82 152,20 Kč, dlužné poplatky za pojištění ve výši 504 Kč, smluvní pokuta ve výši 23 096,94 Kč s příslušenstvím tak, jak uvedeno v I. a II. výroku tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že jde o dluh žalovaného ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 16. 5. 2023 po posouzení úvěruschopnosti žalovaného mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným, na základě které žalovaný obdržel od úvěrující věr ve výši 68 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatky a sjednaným úrokem v pravidelných 42 měsíčních splátkách po 5 204 Kč, přičemž žalovaný splátky úvěru řádně a včas nehradil, úvěr byl tedy v souladu se smlouvou ke dni 22. 8. 2023 zesplatněn, k tomuto datu na částku 84 054 Kč. V souladu se smlouvou vznikla žalovanému povinnost platit úrok z prodlení a také v důsledku prodlení i smluvní pokutu. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně doplnila, že poskytovatel úvěru šetřil úvěruschopnost žalovaného jeho lustrací v nebankovních registrech klientských informací SOLUS a NRKI, dále v insolvenčním rejstříku, šetřením dotazníkovým způsobem s doložením příjmů výpisem z běžného účtu žalovaného o příchozí mzdě za období od září 2022 do dubna 2023, ohledně výdajů žalovaného poskytovatel úvěru dotazníkovým způsobem zjistil, že žalovaný má pravidelné výdaje ve výši 8 775 Kč, toto zjištění poskytovatel porovnal s tehdy aktuálním životním minimem ve výši 4 860 Kč dle zákona č. 110/2006 Sb., o životním minimu a existenčním minimu, včetně prováděcího nařízení vlády. Žalobkyně zdůraznila, že dle zákonné úpravy je životní minimum stanoveno jako kritérium pro společensky nezbytnou hranici peněžních příjmů člověka k zajištění výživy a ostatních základních životních potřeb. Dále žalobkyně rozvedla, že žalovaným uvedená částka 3 915 Kč jako náklad na bydlení odpovídá nákladům za nájem, resp. spolunájem v regionu , Anonymizováno, . Dle žalobkyně tak poskytovatel úvěru řádně uzavřel na základě zjištěných úvěrů a ověření bezdlužnosti žalovaného ve veřejných databázích na schopnost žalovaného úvěr splatit. Žalobkyně má za to, že k objektivnímu paušálnímu určení výdajů klienta zcela postačí, jestliže vyjde ze zákonného životního minima (neuvede-li klient částku výdajů vyšší). Žalobkyně také zdůraznila obecnou povinnost klienta jednat ve smluvních vztazích poctivě, v případě jednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tato povinnost plyne z § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.2. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač byla soudem vyzvána.3. Dne 20. srpna 2024 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti žalovaného, který se bez omluvy nedostavil.4. Soud v řízení rozhodl na základě níže uvedených důkazů.:5. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně6. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 5. 2023 včetně karty klienta a dokladu o vyplacení úvěru ze dne 16. 5. 2023 bylo prokázáno, že společnosti , právnická osoba, . z titulu smlouvy o úvěru zaslala žalovanému (jak prokazuje předložený výpis z běžného účtu žalovaného zachycující platby mzdy, dále zpráva banky a mimořádný výpis z běžného účtu žalovaného) na jeho účet dne 16. 5. 2023 částku 68 000 Kč. Žalovaný v řízení ani netvrdil, že by z této vyplacené částky žalobkyni, či společnosti , právnická osoba, . cokoliv zaplatil, nebo, že by na jeho straně byl právní důvod pro ponechání si těchto peněz. Z dotazníkového formuláře žalobkyně, který je podepsán číselným kódem, jež však autentičnost obsahu před podpisem neprokazuje, bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . při šetření úvěruschopnosti žalovaného vycházela z pravidelného příjmů žalovaného ve výši 17 280 Kč měsíčně čistého (což ověřila výpisem z běžného účtu žalovaného o příchozí mzdě od září 2022 do dubna 2024). Jde-li o pravidelné výdaje žalovaného, vyšla žalobkyně z částky 4 860 Kč jako životního minima žalovaného, dále z částky 3 915 Kč jako nákladů na nájemné a inkaso za dále zjištěných informací, že žalovaný žije sám v pronájmu, nemá žádnou vyživovací povinnost a kromě nákladů na bydlení a kalkulovaného životního minima nemá žádné další výdaje (cestovné, záliby, splátky, léky, apod). Žalobkyně tak uzavřela, že žalovaný má dostatečnou rezervu ve výši 7 515 Kč ke splacení sjednávaného úvěru. Z prohlášení bylo dále zjištěno, že žalovaný měl uvést svého zaměstnavatele se sídlem v , Anonymizováno, . Jak prokazuje tvrzení žaloby a předložené smluvní písemnosti, žalovaný komunikoval se žalobkyní prostřednictvím prostředků elektronické komunikace. Protože zjištění o výdajích ve výši 8 775 Kč z karty hodnocení klienta soud pokládal za zjevně nereálné za stavu, kdy tato karta nasvědčuje, že žalovaný do zaměstnání z místa bydliště dojíždí, s čímž jsou běžně spojeny výdaje, dále zjevně musí mít obvyklé výdaje na poskytování služeb elektronických komunikací, jestliže se žalobkyní touto cestou komunikoval, především však uvedl vzhledem k obvyklým výdajům na bydlení jednoznačně podhodnocenou částku, jejíž pravdivost žalobkyně nijak neosvědčila (např. nájemní smlouvou, výpisem z účtu zachycujícím také platby nájmu, apod., vyzval soud žalobkyni po kvalifikovaném poučení dle § 118 a) odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení, zda a jakým způsobem poskytovatel úvěru pravdivost prohlášení žalovaného o nákladech bydlení ověřila, včetně označení důkazních prostředků k prokázání doplněných tvrzení. Po tomto poučení žalobkyně setrvala na svém procesním stanovisku o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného a již nic nedoplnila. Výpis věcí evidovaných pro osobu žalovaného u Okresního soudu v Kladně prokazuje, že ke dni uzavření smlouvy o úvěru nebylo vydáno exekutorovi zdejším soudem pověření k provedení exekuce na majetek žalovaného. Výpis záznamů z registru SOLUS a z nebankovního registru klientských informací ke dni 22. 4. 2023 dokládají, že poskytovatel úvěru v těchto registrech lustroval žalovaného s negativním výsledkem ohledně jeho zápisu jako neplatícího dlužníka. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 8. 2023 soud shledal zesplatnění úvěru a výzvu žalovanému k zaplacení celkem částky 84 054,00 Kč z důvodu smlouvy o úvěru, nicméně tato listina sama o sobě neprokazuje, že se výzva k zaplacení dostala do dispoziční sféry žalovaného. Po poučení dle § 118a) odst. 1,3 o.s.ř. žalobkyně žádný důkaz k prokázání doručení této výzvy k zaplacení žalovanému neoznačila. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2024ve spojení s poštovním podacím lístkem prokazují, že pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru byla postoupena společností , právnická osoba, . na žalobkyni a také, že žalovaný byl vyznám k zaplacení dluhu touto písemností danou k poštovní přepravě dne 16. 4. 2024. Předžalobní upomínka ve spojení s poštovním podacím archem dokládá výzvu žalovanému k zaplacení ještě před podáním žaloby.7. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodn