218 C 233/2023-81 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 28 524,45 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.2. Elektronický platební rozkaz nebyl vydán z důvodu pochybnosti o oprávněnosti celého nároku. Soud ve věci nařídil jednání na den 19. 3. 2024. Žalobkyně předem omluvila svou neúčast u jednání, souhlasila s rozhodnutím bez její přítomnosti. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně a včas předvolán. Soud za tohoto stavu věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 0,9 % z vypůjčené částky denně, celkem se zavázal splatit částku 29 534,59 Kč. Doba trvání spotřebitelského úvěru činila 180 dní. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách www.creditstar.cz. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Výplata finančních prostředků ve výši 14 000 Kč na bankovní účet žalovaného dne 21. 3. 2022 byla prokázána výpisy z účtu žalobkyně i žalovaného Tím byla potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzala půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaný neměl důvod peníze přebírat, zejména pokud sám žalovaný nic netvrdil o jiném důvodu či o jiných podmínkách pro převzetí peněz v daném místě a čase. Dále byla pro případ prodlení se zaplacením úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně uhradil pouze částku 5 004,25 Kč.4. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěr žalobkyni vrátil, soud proto vycházel z toho, že úvěr (v celém rozsahu) zaplacen nebyl.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2048 občanského zákoníku si strany mohou pro případ porušení smluvené povinnosti ujednat smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, a pro tento případ může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.10. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 občanského zákoníku). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 občanského zákoníku. V daném případě nicméně není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, finanční prostředky převzal žalovaný, nedostatek písemné formy není relevantní.11. Protože žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě v plné výši nevrátil, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 995,75 Kč po právu a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku žalobkyni zaplatit. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.12. Pokud jde o částku 15 534,59 Kč představující úrok z úvěru a o smluvní pokutu ve výši 3 994,11 Kč, vycházel soud z toho, že smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovaným jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.). S ohledem na formulářový typ smlouvy a obchodní podmínky, které jsou sjednány ve smlouvě, je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu 1798 o. z., u níž neměl žalovaný jako úvěrovaný možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek. Soud má za to, že ujednání stran o výši úroku z úvěru a vedle toho ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, je absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy. Zvýšená rizikovost poskytování půjček a úvěrů na nebankovním trhu není sama o sobě důvodem, pro který by úvěry měly být poskytovány se stále vyšší úrokovou sazbou, byť nejrůznějším způsobem skrytou pod různými „úplatami“, „poplatky“, „odměnami“ apod., popř. pod smluvními pokutami, nýbrž důvodem, pro který by úvěr (půjčka) neměl být poskytován vůbec. V daném případě byl úrok za poskytnutí úvěru na dobu 180 dnů sjednán ve výši 0,9 % denně, což odpovídá úroku ve výši 328 % ročně. Jde jednoznačně o úrok lichvářský, zvyšovaný ještě smluvní pokutou, proto soud v této části žalobu zamítl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť větší úspěch ve věci měl žalovaný, kterému však v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.