220 C 139/2024-29 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky ve výši 31 392,50 Kč z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce. Svůj nárok žalobce odůvodnil tak, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 2. 12. 2023 včetně poplatku ve výši 4 500 Kč. Pro případ prodlení s uhrazením dluhu strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,5% denně z dlužné částky. Žalovaný se dostal se svým závazkem do prodlení, přičemž ani poté žalovaný závazek neuhradil. Žalobce se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku ve výši 4 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 16 892,50 Kč za období od 4. 12. 2023 do 23. 7. 2024, přičemž zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. žalobce požaduje z dlužné částky od 4. 12. 2023 do zaplacení.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 3. 11. 2023 dohodu, podle níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 2. 12. 2023 včetně poplatku ve výši 4 500 Kč. Pokud by nebyla dlužná částka uhrazena, vzniklo dále právo žalobce požadovat smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení.4. Z předžalobní výzvy ze dne 1. 7. 2024 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalobce skrze svého zástupce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu.5. Z potvrzení o odchozí úhradě ze dne 3. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobce převedl na účet dle smlouvy částku 10 000 Kč.6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalobce dne 3. 11. 2023 uzavřel s žalovaným dohodu, podle níž se zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 2. 12. 2023 včetně poplatku ve výši 4 500 Kč. Žalovaný zápůjčku čerpal, přičemž následně se dostal do prodlení a byl vyzván k úhradě.7. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.8. Dle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.9. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle ust. § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.11. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.12. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.14. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda žalobce a žalovaného je smlouvou o zápůjčce podle ust. §2390 a násl. o. z., V řízení bylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy, přičemž žalovaný převzal finanční prostředky. Soud se dále zabýval sjednaným poplatkem a smluvní pokutou a zda jsou ujednání v souladu s dobrými mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998 sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod č. 5 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997 sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod č. 16 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998). V oblasti kontraktačního práva pak lze připomenout, že smluvní volnost je omezena obecnou zásadou „každému co jeho jest“ (viz např. nález ÚS ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10), podle které se každý má spokojit s přiměřenou úplatou za půjčené prostředky (viz rozsudek NS ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V dané věci je pak zřejmé, že faktická smluvená odměna za půjčení peněz je ve výši 45 % jistiny měsíčně, což několikanásobně překračuje míru obvyklou, přičemž dané lze částečně ospravedlnit tím, že žalovaný byl jasně s touto sazbou seznámen a souhlasil s ní, jedná se o mimospotřebitelský vztah a poplatek byl jednorázový, tj. odměna není závislá na délce zapůjčení. Zjevně narušující dobré mravy ovšem je okolnost, že žalobce se s tímto nespokojil a zajistil dluh smluvní pokutou na hranici přípustné judikatorní praxe ve výši 182,5% ročně z dlužné částky. Takové ujednání není v kontextu dalších okolností v souladu s dobrými mravy a je pohoršující pro drtivou část společnosti, přičemž zjevnost rozporu s dobrými mravy je seznatelná i pro osobu, která není v daném odvětví profesionálem. Již za zhruba půl roku prodlení žalobce požaduje v souhrnu částku trojnásobnou, přičemž ve společnosti není možné takovému jednání poskytovat ochranu, neboť porušuje zásadu každému, co jeho jest. Z výše uvedeného tak lze dojít k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné.15. Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě je oddělitelné od zbývajícího právního jednání a je možné předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez této části, není neplatností stižena celá smlouva o zápůjčce. V rozsahu částky 16 892,5 Kč z titulu smluvní pokuty tedy soud shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji.16. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení z žalované částky soud posoudil jako důvodný. Nárok na úhradu jistiny včetně poplatku dospěl dne 2. 12. 2023, od následujícího dne se dostal žalovaný do prodlení. Výši úroku z prodlení soud přiznal v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. k datu, kdy nastalo prodlení s peněžitým závazkem.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěch v řízení je u obou účastníků v zásadě shodný a lze tedy spravedlivě požadovat po účastnících, aby si každý nesl své náklady sám. Při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství sporu, tedy kapitalizoval výši požadovaného a přiznaného úroku do data podání žaloby (viz např. usnesení NS ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).18. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc byla převedena z rejstříku EPR do rejstříku C, aniž by došlo k vydání elektronického platebního rozkazu, vyměřil soud doplatek soudního poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, položka 2, bod 2.