224 C 166/2024-33 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky ve výši 15 000 Kč s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Původní věřitel poskytl žalovanému dne 24. 2. 2023 částku 15 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný tuto částku původnímu věřiteli nevrátil a nereagoval ani na předžalobní upomínku žalobkyně.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Žalobkyně nepředložila smlouvu o úvěru dlužné částky se domáhala z titulu bezdůvodného obohacení.4. Ze zprávy , Anonymizováno, ,., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . má soud za prokázané, že právní předchůdkyně na účet žalovaného č.ú. , tel. číslo, /, Anonymizováno, , který je jediným disponentem účtu poukázala částku 15 000 Kč. Podle smluv o postoupení pohledávek ze dne 130.11.2023, seznamů postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky předžalobní výzvou ze dne 18.12.2023, která byla podle podacího lístku odeslána na adresu žalovaného téhož dne. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by bezdůvodné obohacení žalobkyni nebo právnímu předchůdci žalobkyně vrátil, soud proto vycházel z toho, že dlužná částka zaplacena nebyla.5. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.6. V daném případě vzal soud za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru, žalovaný však od původního věřitele čerpal částku ve výši 15 000 Kč a soud neměl k dispozici žádný důkaz o tom, že by žalovaný tuto částku žalobkyni vrátil. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit. Soud proto žalobě co do částky 15 000 Kč vyhověl, z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.