225 C 235/2023-117 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši , částka, z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena Smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, dne , datum, , na základě které právní předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, poskytl žalované částku , částka, , přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v měsíčních splátkách po , částka, počínaje dnem , datum, s úrokem ve výši 14,7 % ročně. Žalovaná se dostala se svým závazkem do prodlení, právní předchůdce žalobkyně , datum, dluh zesplatnil a postoupil na žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých žalovanou, byly kontrolovány interní a externí databáze, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně porovnával příjem žalované a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši , částka, , poplatků ve výši , částka, (5x , částka, za pojištění, 3x , částka, za upomínku a 1x , částka, poplatek za zesplatnění), kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , úroku ve výši 14,7 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání dne , datum, se nedostavila.3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.4. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne , datum, včetně základních produktových podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, . uzavřela s žalovanou dohodu, podle níž se zavázala poskytnout žalované částku ve výši , částka, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v 84 měsíčních splátkách po , částka, spolu s úrokem ve výši 14,7 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne , datum, prohlásila veškeré své závazky ze smlouvy za splatné (důkaz: oznámení o prohlášení úvěru za splatný).5. Z vyjádření procesu posouzení úvěruschopnosti právního předchůdce žalobkyně bylo zjištěno, že bylo právním předchůdcem žalobkyně vycházeno z žalovanou deklarovaného příjmu , částka, a při hodnocení její úvěruschopnosti došlo k porovnání jejích příjmů a výdajů, taktéž sdělených žalovanou, do výdajů žalované byla započtena i částka životního minima. Dále bylo uvedeno, že byly hodnoceny externí úvěrové registry a kontrolován insolvenční rejstřík. Žádné přílohy ani výpis z běžného účtu žalované u právního předchůdce žalobkyně přiloženy nebyly.6. Ze žádosti o úvěr plyne, že žalovaná před poskytnutím úvěru právnímu předchůdci žalobkyně sdělila, že její průměrný čistý měsíční příjem je , částka, , je zaměstnána na dobu určitou do , datum, a pracuje na pozici uklízečka. Vyživuje dvě osoby, je vdaná a má nájemní bydlení.7. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaná od právního předchůdce žalobkyně vyčerpala částku , částka, a uhradila částku , částka, , což plyne i z vyjádření samotné žalobkyně.8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, byla prokázána aktivní věcná legitimace žalobkyně.9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k uhrazení dluhu.10. Z ostatních provedených důkazů s ohledem na neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované (viz níže) soud neučinil žádná další skutková zjištění.11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „SpÚ“), ve znění k datu právního jednání.12. Podle § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právního předchůdce žalobkyně a žalované je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná v daném právním jednání vystupovala jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z § 87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy.18. Soud při jednání měl v úmyslu poučit žalobkyni ve smyslu § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v tom směru, aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, a to zejména ve vztahu k výdajům žalované a ne jen z informací získaných od žalované. Žalobkyně se jednání nezúčastnila a připravila se tak o poučení, své břemeno důkazní tedy neunesla.19. Zákonodárce normoval v § 87 SpÚ podmínku uplatnění námitky neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření úvěru, přičemž soud má za to, že koncepci námitky neplatnosti je třeba neaplikovat s ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Ustanovení je výsledkem transpozice směrnice Evropského parlamentu a rady č. 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, cílem této směrnice bylo zajištění ochrany spotřebitele, zajištění rovné hospodářské soutěže mezi věřiteli a harmonizace vnitřního evropského trhu. Žádoucí výsledek směrnice vyslovil Soudní dvůr EU ve věci C-679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem právě k předmětné právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru, kde soudní dvůr uzavřel, že „články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku (…) musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřeb