229 C 197/2023-52 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se žalobou domáhal zaplacení částky 87 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel prostřednictvím internetu smlouvu o podnikatelském úvěru v částce 50 000 Kč v souladu s obchodními podmínkami žalobce. Předmětná částka byla vyplacena žalovanému na účet. Úvěr měl být splacen spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč do 23. 6. 2023. Za prodlení s vrácením úvěru v dohodnutém termínu si žalobce dále dle smlouvy nárokuje zaplacení smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč. Žalovaný svůj závazek nedodržel a úvěr ve stanoveném termínu nevrátil, a to ani k výzvě žalobce.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil, neomluvil se. Žalobce se z jednání omluvil, odročení nepožadoval, přičemž omluva spolu s přípisem byla soudci předložena až po jednání. Soud věc rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.3. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o podnikatelském úvěru ze dne 15. 4. 2023, tato listina však nebyla podepsána žalovaným. Ani jinak uzavření smluv tvrzeného obsahu žalobce neprokázal. Z potvrzení o platbě bylo prokázáno, že žalobce zaslal dne 15. 4. 2023 částku ve výši 50 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný má živnostenské oprávnění od 14. 3. 2019 na dobu neurčitou k předmětu podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Z dalších předložených listin nebyly vzhledem k neprokázání uzavření smlouvy tvrzeného obsahu fakticky zjištěny žádné rozhodné skutečnosti. Z výzvy včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobce žalovaného o zaplacení upomínal.4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.5. Podle § 561 odst. 1 o.z., se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.6. Podle § 562 odst. 1 o.z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o.z., má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.7. Dle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Jak bylo shora uvedeno, žalobcem předložená listina nazvaná jako smlouva o podnikatelském úvěru vlastnoruční podpis žalovaného neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. Z ustanovení § 562 odst. 1 o.z., vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z ustanovení § 562 odst. 2 o.z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud tak měl v úmyslu žalobce při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému prováděl systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám. Z žalobcem předložených listin a označených důkazů totiž není možné zjistit, zda listina, kterou žalobce založil do spisu, skutečně obsahově odpovídá uzavřené smlouvě, a to bez ohledu na možnost uzavření smlouvy distančním způsobem, když soud existenci této možnosti nijak nerozporuje. Jelikož se žalobce jednání neúčastnil, připravil se o možnost být v tomto směru poučen (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o.s.ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru tvrzeného obsahu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku nebylo v řízení prokázáno.10. Protože však žalobce prokázal, že žalovanému poskytl celkem částku 50 000 Kč a žalovaný žádný právní důvod poskytnutí této částky netvrdil, vyšel soud z toho, že se žalovaný na úkor žalobce o tuto částku bezdůvodně obohatil. Co do částky 50 000 Kč tak bylo žalobci vyhověno. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobci dle § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení nebylo možné žalobci přiznat od požadovaného dne, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobce poprvé prokazatelně žalovanému odeslal dne 25. 10. 2023, ve smyslu § 573 o.z. ji doručil žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. 30. 10. 2023, a určil lhůtu k plnění do tří dnů. Žalovaný je tak ode dne následujícího v prodlení. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce zaznamenal v řízení nadpoloviční úspěch. Vycházel přitom ze skutečnosti, že žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o.s.ř. Soud tak přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení pouze v poměrné části. Při určení poměru úspěchu obou stran ve věci v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. je pak třeba od úspěchu účastníka (zde žalobce) odečíst jeho neúspěch (tj. míru úspěchu druhé strany). Ve výši takto zjištěného rozdílu, tj. co do 14,28 %, pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů vynaložených při účelném uplatňování jeho práva u soudu. Tato částka nákladů řízení pak činí 3 175,10 Kč (tzn. poměrná část nákladů řízení v celkové výši 22 234,60 Kč), kterou tvoří soudní poplatek za žalobu ve výši 4 375 Kč, náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 87 500 Kč sestávající z částky 4 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 620 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 4 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a z náhrady za 21% DPH (vyjma soudního poplatku) dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., představované částkou 3 099,60 Kč, neboť zástupce žalobce jakožto advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. pak soud stanovil ve výroku III. rovněž třídenní lhůtu k plnění, ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.