218 C 135/2025-64 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru ve výši 4 999,97 Kč, smluvního úroku ve výši 6 374 Kč, poplatků spojených s úvěrem v celkové výši 398,48 Kč a smluvní pokuty ve výši 83,71 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 50 900 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet způsobem sjednaným ve smlouvě spolu s úrokem ve výši 1,066 % denně, poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z každé vyplacené tranše a poplatky za volitelné služby, a to „Informační SMS servis“ ve výši 0,96 Kč denně, „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně a „Presto“ ve výši 165 Kč. Dále se žalovaný zavázal pro případ prodlení se splacením úvěru hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách www.flexifin.cz. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje, totožnost žalovaného ověřena prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného. Žalovaný vyčerpal částku 5 000 Kč, výplata finančních prostředků na bankovní účet žalovaného byla prokázána zprávou , právnická osoba, . Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěr žalobkyni vrátil, soud proto vycházel z toho, že úvěr (v celém rozsahu) zaplacen nebyl., právnická osoba, posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka, zejména do registrů NRKI a BRKI, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka, kdy na základě souhlasu dlužníka poskytuje banka či jiná finanční instituce informace o platebním účtu a transakcích tam provedených. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že počet členů ve společně hospodařící domácnosti jsou dva, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila 0 Kč, na bydlení 4 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 1 000 Kč. Žalovaný uváděl čistý měsíční příjem ve výši 23 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila 42 113 Kč, disponibilní příjem 18 200 Kč. K ověření poměrů žalovaného žalobkyně předložila pouze výpis identifikovaných příjmových transakcí na bankovním účtu žalovaného za období od 10. 11. 2023 do 2. 11. 2024. V přehledu transakcí je vždy uvedena pouze částka a datum platby, není však označen plátce ani důvod platby.5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se dotazovala na osobní poměry, příjmy a výdaje žalovaného. K ověření příjmů byl předložen výpis příjmových transakcí na bankovním účtu žalovaného, není však zřejmé, kdo byl plátcem a jaký byl důvod jednotlivých plateb. Výše tvrzených výdajů žalovaného neodpovídá obvyklým nákladům na provoz dvoučlenné domácnosti, k ověření výše výdajů nebyly předloženy žádné doklady. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně zkoumala poměry žalovaného pouze formálně, jeho výdaje nebyly ověřovány. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši 5 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně dlužil ke dni podání žaloby na jistině částku 4 999,97 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť každý z účastníků měl ve věci pouze částečný úspěch.