220 C 150/2025-53 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 23 281 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 14 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do nejpozději do 31. 3. 2024 spolu se smluvním úrokem 9 281 Kč. Žalovaná se dostala se svým závazkem do prodlení, a proto jej právní předchůdce žalobkyně zesplatnila, přičemž ani poté žalovaná závazek neuhradila. Dluh byl následně postoupen na žalobkyni. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 14 000 Kč, kapitalizovaného úroku z nesplaceného úvěru ve výši 9 281 Kč, přičemž zákonný úrok ve výši 14,75 % p.a. žalobkyně požaduje z dlužné jistiny od 1. 4. 2024 do zaplacení. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde žalovaná požádala o úvěr. Právní předchůdce žalobkyně potvrdila žádost o úvěr a zaslala žalované finanční prostředky. Žalovaná vyjádřila souhlas se smlouvou pomocí sms.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, dne 1. 12. 2023 převedla na účet ve vlastnictví žalované částku ve výši 14 000 Kč (důkaz: výpis z účtu, přípis banky). Dne 15. 1. 2025 zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dluhu ve lhůtě 3 dnů a zároveň oznámil žalované, že došlo k postoupení pohledávky (důkaz: oznámení o postoupení, předžalobní výzva, podací lístek). Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem smlouvu o úvěru dne 1. 12. 2023, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „smlouva o revolvingovém úvěru kimbi č. , hodnota, “, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k dohodě, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalované na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalované, není dostatečnou evidencí její projevu vůle.4. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k existenci a obsahu dohody a dospělosti závazku. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle ust. § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle ust. § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).5. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.6. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.7. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že zjištěný skutkový stav nelze právně zhodnotit ve smyslu uzavření jakékoli dohody mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě. Ve vztahu k písemně uzavřené smlouvě je zřejmé, že takovou smlouvu lze písemně uzavřít také prostřednictvím elektronických prostředků. I v případě elektronického uzavření smlouvy je ovšem podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. Elektronický podpis může být i tzv. prostý, ovšem z hlediska důkazní síly je tento podpis velmi slabý, neboť nezaručuje ani obsah podepsané listiny, ani identitu podepisující osoby. Tedy neprokazuje tvrzený obsah smlouvy, na kterém se strany údajně měli dohodnout, ani osobu jednajícího. Z pohledu praxe je zřejmé, že tímto způsobem může za žalované uzavřít smlouvu kdokoli, neboť stačí mít pouze přístup k bankovnímu účtu žalované. Nadto nebylo v řízeno prokázáno, že soudu předložená smlouva byla uzavřena a podepsána právě v daném znění, když z elektronického dokumentu neplyne žádné zabezpečení proti pozdějším změnám. Dostatečnou míru věrohodnosti těchto vlastností poskytuje pouze kvalifikovaný el. podpis, všechny ostatní el. podpisy (včetně tzv. „prostého“) tyto záruky neposkytují a je třeba v řízení výše uvedené skutečnosti prokázat dalšími věrohodnými důkazy, které žalobkyně neoznačila ani soudu nepředložila. Písemná forma v řízení tak prokázána nebyla. Ve vztahu k jiné formě dohody dle soudu žalobkyně taktéž neunesla břemeno důkazní, neboť případná ústní či konkludentní dohoda mezi stranami je opřena o shodné důkazy, které dle soudu daná tvrzení neprokazují (hodnocení těchto důkazů viz výše).10. Osobní podpis jednající osoby je historicky i právně etablovaný prostředek právního jednání, který je do určité míry originální a lze jej porovnávat či zkoumat, zatímco elektronická komunikace se naopak vyznačuje neosobní datovou stopou, u které je třeba o to více dbát na důvěryhodnost a průkaznost.11. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně odeslala žalované na účet v její vlastnictví celkem částku 14 000 Kč, přičemž za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaná v řízení neuplatnila ani žádnou obranu, má právní předchůdce žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení těchto prostředků. V řízení tak bylo prokázáno obohacení na straně žalované, úbytek majetku na straně právního předchůdce žalobkyně a kauzální nexus. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo taktéž prokázáno. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.12. Nárok žalobkyně na přiznání úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný. Zákonný úrok z prodlení je důvodný od 19. 1. 2025 a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 15. 1. 2025 (doručení viz ust. § 573 o. z.) s určením data splatnosti do tří dnů. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 19. 1. 2025. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch v částce 14 000 Kč (60 %), naopak v částce 9 281 Kč úspěch neměla (40 %). Přísluší jí tedy náhrada nákladů v rozsahu 20 % a soud tomuto účastníkovi přiznal poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 596 Kč. Tyto náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 165 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a §14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 281 Kč sestávající z částky 400 Kč za tři úkony právní služby dle §11 a.t. realizované před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, kvalifikovaná výzva k plnění, podání ve věci samé) celkem 1 200 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši 315 Kč, neboť advokát v době provedení úkonů byl plátcem této daně. Postup podle ust. § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru