227 C 150/2025-63 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 16 631 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 25. 6. 2024 distančním způsobem uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na účet č. , č. účtu, dne 25. 6. 2024 částku 10 000 Kč a dne 12. 8. 2024 částku 500 Kč, tj. celkem 10 500 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit společně s úrokem ve výši 200 % ročně. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, a dostala se tak se svým závazkem do prodlení, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 24. 11. 2024 zesplatnila, o čemž žalovanou písemně informovala. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Před podáním žaloby byla žalovaná marně upomínána k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se tedy žalobou domáhala nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 6 631 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky 10 000 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení. Podáním ze dne 6. 10. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 2 149 Kč, neboť žalovaná tuto částku dne 12. 8. 2024 uhradila a z důvodu administrativní chyby nebyla tato skutečnost uvedená v žalobě. Žalobkyně proto dále požadovala částku 14 482 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 851 Kč od 25. 11. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 1. 12. 2025. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhod v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání soudu nedostavila. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnost účastnic dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z listiny nazvané jako „Smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, “ ze dne 25. 6. 2024 a obchodních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dohodu, dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se pak zavázala úvěr společně s úrokem ve výši 200 % ročně ve variabilních měsíčních splátkách splatit. RPSN činila 537,20 %. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a částky byly poukázány na bankovní účet č. , č. účtu, . Listina nebyla žalovanou podepsána.6. Z výpisů z účtů bylo zjištěno, že na bankovní účet č. , č. účtu, byla dne 25. 6. 2024 pod VS: , var. symbol, poukázána částka 10 000 Kč. Dále bylo z výpisů z účtů zjištěno, že na tentýž bankovní účet byla dne 12. 8. 2024 pod VS: , var. symbol, poukázána částka 500 Kč.7. Z výzvy ze dne 24. 11.2024 bylo zjištěno, že žalovaná byla k úhradě dlužné částky upomínána, zároveň byla informována o zesplatnění celého úvěru.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení pohledávek a ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025 a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni.9. Z předžalobní výzvy ze dne 15. 1. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla pod hrozbou žaloby vyzvána k zaplacení dlužné částky do tří dnů.10. Ze zprávy banky ze dne 20. 10. 2025 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 1. 6. 2024 do 30. 6. 2024 bylo zjištěno, že dne 25. 6. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně na účet poukázala částku 10 000 Kč. Z výpisu z běžného účtu č. , č. účtu, za období od 1. 8. 2024 do 6. 8. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 12. 8. 2024 na účet poukázala částku 500 Kč.11. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) ve znění k datu právního jednání.12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Nejprve se soud zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena úvěrová smlouva. Jak bylo shora uvedeno, tak žalobkyní předložená listina nazvaná jako „smlouva o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, “ vlastnoruční podpis žalované neobsahovala, neobsahovala však ani podpis elektronický. V daném případě pak nelze vůbec uvažovat nad tím, že by podpis na smlouvě mohl být nahrazen mechanickými prostředky, neboť se jednalo o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem, kdy je požadavek písemné formy smlouvy zakotven zákonem jako důležitý prvek ochrany spotřebitele.18. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že v případě právního jednání učiněného elektronickými prostředky je písemná forma zachována i v případě, kdy není využit elektronický podpis. To však za podmínky, že použité elektronické prostředky umožňují zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Zde je však třeba vycházet i z § 562 odst. 2 o. z., které stanovuje vyvratitelnou právní domněnku ohledně spolehlivosti záznamů o právních jednáních zachycených v elektronickém systému. Soud pak měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby uvedla tvrzení a navrhla důkazy ohledně toho, že záznamy v elektronickém systému byly prováděny systematicky, posloupně a že jsou chráněny proti změnám.19. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Tvrzení žalobkyně o uzavření předmětné smlouvy o úvěru v elektronické formě tak nebylo v řízení prokázáno. Rovněž nebylo ani prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela smlouvu právě s žalovanou, neboť zadat údaje žalované do jeho systému mohl prakticky kdokoliv.20. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy tvrzeného obsahu, neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr podle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 SpÚ. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 SpÚ sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, OPR-Finance, C-679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8.10.2020, č. j. 27 Co 230/2020–103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). I v tomto směru měl soud v úmys