227 C 170/2025-54 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru na základě, které žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 000 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde žalovaná požádala o úvěr a toto potvrdila pomocí verifikační platby. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas a dostala se tak se svým závazkem do prodlení. Žalobkyně proto žalovanou ve dnech 20. 5. 2025 a 5. 6. 2025 upomínala k úhradě dluhu. Dne 28. 7. 2025 žalobkyně odeslala žalované výzvu pod hrozbou žaloby, přičemž ani poté žalovaná svůj závazek neuhradila. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 30 000 Kč, poplatku za dvě odeslané upomínky ve výši 1 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 30 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání na den 24. 11. 2025. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez důvodné a včasné omluvy na jednání soudu nedostavila. Soud tak věc projednal a rozhodl nepřítomnosti účastník podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/19636 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, poukázala na bankovní účet č. , č. účtu, částku 30 000 Kč. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, poukázala na bankovní účet č. , č. účtu, částku , částka, .6. Z předžalobní výzvy ze dne 28. 7. 2025 a z podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 11. 8. 2025.7. Z dalších předložených důkazů (upomínky ze dne 20. 5. 2025 a ze dne 5. 6. 2025, předsmluvní informace, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č., hodnota, , která nebyla podepsaná stranami a přílohy č., hodnota, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) soud neučinil žádná skutková zjištění pro danou věc.8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne , datum, poskytla žalované částku 30 000 Kč a dále, že ji předžalobní výzvou vyzvala k vrácení této částky do 11. 8. 2025. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že žalobkyně a žalovaná uzavřely distančním způsobem smlouvu o úvěru, pak toto tvrzení nebylo v řízení prokázáno, neboť ani z listiny označené jako „smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č., hodnota, “, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem. Nebyl prokázán ani obsah tvrzené dohody, neboť pro případ písemného právního jednání zcela absentuje podpis žalované na předložených listinách, v případě jiné formy dohody není zřejmé, zda strany právně jednaly právě způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Skutečnost, že tyto listiny obsahují osobní údaje žalované, není dostatečnou evidencí jeho projevu vůle.9. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, zejména ve vztahu k existenci a obsahu dohody a dospělosti závazku. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o. s. ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009).10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve znění k datu právního jednání.11. Podle § 2991 odst. 1,2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám12. Podle § 1970 o. z, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Z hlediska právního hodnocení má soud zato, že žaloba je důvodná jen částečně. Žalobkyně žalované bez právního důvodu poskytla peněžní prostředky ve celkové výši 30 000 Kč, z nichž jí žalovaná doposud nic nevrátila. Částka ve výši 30 000 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 o. z.) na straně žalované, které je povinna vrátit. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.1.2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Soud vyšel z toho, že žalovaná byla žalobkyní k zaplacení vyzvána předžalobní výzvou odeslanou dne 28. 7. 2025, jež byla doručena podle § 573 o. z. Žalovaná měla žalobkyni zaplatit do 11. 8. 2025, protože tak neučinila, dostala se dnem následujícím do prodlení. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení v daném pololetí činily 11,5 %.14. V částce 1 000 Kč byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když sjednání takových plateb nebylo prokázáno, zaslání upomínek nebylo prokázáno a případné paušální částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky by se podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., mohly týkat jen podnikatelského, nikoli spotřebitelského vztahu.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V dané věci měla úspěch žalobkyně, neúspěch byl pouze v části příslušenství, a proto soud tomuto účastníkovi přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3 315 Kč. Tyto náklady řízení se sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 500 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za tři právní služby dle § 11 a.t. (převzetí a příprava věci, výzva k plnění, podání ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a náhrady daně z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Postup podle § 14b a.t. je odůvodněn tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech vedených u zdejšího soudu, jedná se o peněžité plnění, tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalované uložil k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.16. Čtvrtým výrokem soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 260 Kč, který byl doměřen poté, co nedošlo k vydání platebního rozkazu podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. O uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek soud rozhodl v rozhodnutí, jímž se řízení končí v souladu s § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 větou první tohoto zákona (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013, publ. pod č. 48/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek NS).17. Lhůty k plnění jsou určeny dle § 160 odst. 1 o. s. ř.