230 C 107/2025-46 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 992 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 20.2.2024 úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 21.3.2024. Do uvedeného data však žalovaný poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Smlouva o úvěru byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostřednictvím webových stránek www.creditgo.cz, kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů a po dokončení registrace zaslal právní předchůdkyni žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán návrh úvěrové smlouvy, který žalovaný odsouhlasil autorizačním SMS kódem , Anonymizováno, zaslaným na jeho mobilní telefon. Úvěruschopnost žalovaného ověřovala právní předchůdkyně žalobkyně lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 20.2.2024 na bankovní účet č. , hodnota, . Celková výše nároku žalobkyně činí 28 992 Kč a skládá se z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 400,22 Kč a úroku ve výši 591,78 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost , právnická osoba, . a následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.4.2025 postoupena na žalobkyni. K úhradě dlužné částky byl žalovaný marně upomínán. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně posouzení nároku v části jistiny jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).3. Žalovaný svůj dluh v rámci ústního jednání dne 30.9.2025 nijak nerozporoval, nicméně tvrdil, že v březnu nebo dubnu 2024 přišel o práci, prožíval náročné období, kdy mu umíral otec a nebyl na tom finančně dobře. Zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy po něm žádal informace o jeho výdělcích si již nevybavil, připustil, že nějakou pásku po něm asi možná chtěli.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.5. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, “ soud zjistil, že je zde právní předchůdkyně žalobkyně označena jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný a je v ní uvedeno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavazuje poskytnuté finanční prostředky vrátit společně s úrokem ve výši 591,78 Kč a poplatkem za poskytnutí úvěru, který v případě překročení data splatnosti činí 5 040,13 Kč, a to do 30dnů od odeslání finančních prostředků úvěru žalovanému. Listina neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, na místě předpokládaném pro jeho podpis je uvedeno, že podpis byl proveden dne 20.2.2024 v 17:44:38 kódem , Anonymizováno, .6. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že dne 20.2.2024 je na bankovním účtu právní předchůdkyně žalobkyně evidována odchozí platba ve výši 20 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, a se zprávou příjemci „, Anonymizováno, “. Z informace banky o vlastníkovi účtu z 3.9.2025 bylo zjištěno, že uvedený účet byl evidován na jméno žalovaného a že byla na účet připsána platba ve výši 20 000 Kč z účtu právní předchůdkyně žalobkyně.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25.4. 2025 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.8. Z předžalobní výzvy ze dne 25.4. 2025 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů, přičemž výzva byla na adresu žalovaného odeslána dne 25.4.2025.9. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 20.2.2024 bezhotovostním převodem na účet žalovaného částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky právní předchůdkyni žalobkyně nevrátil a pohledávka byla postoupena na žalobkyni, která vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne 25.4.2025, odeslanou žalovanému téhož dne, k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 3 dnů. Žalovaný však na dlužnou částku nezaplatil ničeho.10. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.17. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.18. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. S ohledem na výše uvedenou úpravu zákonné povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru zabývat se s odbornou péčí před uzavřením úvěrové smlouvy schopnosti úvěrovaného splácet úvěr se soud nejprve zabýval otázkou, zda v daném případě došlo ze strany žalobkyně k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného.20. V daném případě žalobkyně uvedla, že ověřila, zda se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob. Pro posouzení úvěruschopnosti žalobkyně dle svého tvrzení nahlédla do bankovních i nebank